Šestkrát NEJ Muzea Brněnska

Za výjimečnými příběhy není vždy potřeba cestovat daleko. Muzeum Brněnska ukrývá napříč svými šesti pobočkami řadu „NEJ" – nejzajímavější exponáty, jedinečná svědectví, mimořádná místa i překvapivá témata, která čekají jen kousek od Brna na své objevení. Každá z poboček Muzea Brněnska je jiná a každá nabízí něco, co jinde nenajdete. Vydejte se do Šlapanic, Rajhradu, Oslavan, Předklášteří, k Mohyle míru nebo do Vily Löw­‑Beer a objevte, že velké příběhy často začínají mnohem blíž, než byste čekali.

Připravili jsme pro vás malou ochutnávku toho nejzajímavějšího, co pobočky Muzea ­Brněnska skrývají. Věříme, že vás inspiruje k výletům i návštěvám míst, která mají své neopakovatelné kouzlo. Všude jste vítáni.

Památník Mohyla míru: NEJVZÁCNĚJŠÍ exponát

Ve sbírce Památníku Mohyla míru se nachází prapor „Legie arcivévody Karla". Je bezpochyby nejvzácnějším předmětem v nové stálé expozici. Arcivévoda Karel, mladší bratr císaře Františka I., patřil k významným reformátorům habsburské armády a roku 1809 porazil Napoleona v bitvě u Aspern­‑Esslingu. Legie vznikla na jeho podnět po proklamaci z roku 1800, která vyzývala k vytvoření dobrovolnických jednotek. Ohlas byl značný – v Čechách vzniklo 22 praporů, na Moravě a ve Slezsku dalších 8. Ještě téhož roku však byla Legie rozpuštěna a do tažení roku 1805 nezasáhla. Dochovaný prapor s habsburským orlem a moravskou orlicí je tak vzácným svědectvím krátké existence této dobrovolnické síly i širšího zapojení českých obyvatel monarchie do válečného úsilí. Prapor byl s nemalým úsilím restaurován a je jediným dochovaným exemplářem moravského praporu legie. Na našem území se pak nachází ještě jeden český, vystavený ve Vladislavském sále Pražského hradu.

Muzeum ve Šlapanicích: NEJEXOTIČTĚJŠÍ exponát

Nejexotičtějším předmětem sbírky šlapanického muzea jsou dva ploché vějíře typu učiwa, přivezené z Japonska jako suvenýr v první třetině 20. století. Patří do kolekce předmětů z vlastnictví Barbory Markéty Eliášové (1874–1956), první české cestovatelky kolem světa. Narodila se v Jiříkovicích, brzy osiřela a vyrůstala odkázána na dobročinnost okolí. Nepříznivému osudu se však dokázala vzepřít a díky samostudiu se postupně vypracovala z textilní dělnice a služebné v učitelku jazyků, později v konzulární úřednici a spisovatelku. Její první cesta (1912) vedla do Japonska, které se stalo její osudovou destinací. Eliášová nebyla běžnou turistkou, neměla dost peněz, a proto vyučovala angličtinu a žila i pracovala mezi místními, což jí umožnilo zblízka poznávat autentickou japonskou kulturu. Do Japonska se později vrátila ještě třikrát, pracovala na zdejší diplomatické misi, zažila tu i jedno z nejničivějších zemětřesení ve 20. století. Navštívila také Indii, Bali, Austrálii a Jižní Afriku, dvakrát se jí podařilo objet svět dokola. Portréty půvabných gejš na vějířích ze sbírky šlapanického muzea připomínají neobyčejnou ženu, která si splnila svůj sen.

Vila Löw­‑Beer v Brně: NEJSTARŠÍ exponát

Unikátním a také nejstarším předmětem ve stálé expozici ve Vile Löw­‑Beer nazvané Židé na Moravě. Vila a její obyvatelé je dozajista náhrobek ze zrušeného židovského hřbitova v Brně. Pochází z roku 1411 a do expozice byl zapůjčen ze sbírek Muzea města Brna. Náhrobek byl nalezen v 19. století v místech dnešního brněnského hlavního nádraží, tam kde byl až do roku 1454 starý židovský hřbitov. Hřbitov zanikl v souvislosti s vyhnáním židovských obyvatel z moravských královských měst. Židé mají povinnost navštěvovat hřbitovy alespoň čtyřikrát ročně, v den výročí pohřbu a o třech židovských svátcích. Jelikož květiny vadnou a jsou pomíjivé, kladou na náhrobky kamínky. Kámen přetrvá věky a stejně dlouho by měly trvat vzpomínky na zemřelé.

Nápis na náhrobku:
„Pozvedám svůj hořký nářek, má slza teče po mé líci pro úmrtí mého syna rabína Jechiela, syna Abrahamova, [zemřel] 16. marchešvanu třetí den [týdne] roku 172 počtu, jeho duše budiž přijata ve svazek věčného života."

Podhorácké muzeum v Předklášteří: NEJNEOČEKÁVANĚJŠÍ exponát

Ve sbírkách Podhoráckého muzea se nachází nenápadná hliněná „chetitská" destička. Na jejím povrchu se rýsují stylizované postavy a znaky, které by při zběžném pohledu – nejlépe z uctivé vzdálenosti – mohly připomínat neznámé, dávno zapomenuté písmo. Při bližším zkoumání však iluze mizí a ukazuje se, že jde o běžný suvenýr pro neznalé turisty. Takové upomínkové předměty, které svým provedením působily velmi věrohodně, avšak jejich forma a výzdoba již na první pohled dokazovaly, že se nejedná o starověké originály, byly v zemích Orientu masově vyráběny již od 19. století.

Skutečná hodnota tohoto předmětu však nespočívá v materiálu ani stáří, nýbrž v příběhu, který si nese. Do muzejní sbírky tento drobný artefakt darovala paní Rašovská. Jejímu otci, Ing. Ederovi, jej věnoval sám Bedřich Hrozný, český orientalista, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů, během jejich setkání na Blízkém východě, kde oba muži pracovali. V rodině byla destička dlouho uchovávána jako připomínka osobního setkání s významnou osobností české vědy.
Podobné předměty nám připomínají, že muzejní exponát nemusí být výjimečný svou materiální hodnotou, aby byl cenný. Často je to právě příběh, který z něj činí předmět hodný pozornosti.

Památník písemnictví na Moravě: NEJMENŠÍ exponát

V Památníku písemnictví na Moravě se nachází malý drobný poklad, který snadno unikne pozornosti – nejmenší exlibris ve sbírce. Tento miniaturní grafický lístek, určený k označení majitele knihy, měří pouhé dva centimetry. Přesto na tak nepatrném prostoru dokáže nést výtvarnou hodnotu. Ukazuje, že i v malém formátu se může skrývat velké umění i historie, stačí se jen pozorně dívat. Ve sbírce Památníku se těchto kousků nachází několik – jedná se o černobílé grafiky výtvarníka a fotografa Václava Ševčíka, který je zhotovil pro sebe a členy své rodiny, s motivy portrétu, ještěrky či veverky. Návštěvníci budou mít možnost prohlédnout si některé exempláře až do 18. října 2026 na probíhající výstavě Exlibris pod lupou, která představuje vybrané tematické okruhy knižních značek od soukromých sběratelů. Vystaveny jsou ovšem také knižní značky z historických knihoven: mikulovské zámecké či rajhradské klášterní knihovny. A samozřejmě, abyste si krásu pořádně vychutnali, zvětšovací sklo u takto maličkých exlibris nesmí chybět!

Muzeum v Ivančicích: exponát z NEJVZDÁLENĚJŠÍ destinace

Mezi sbírkami ivančického muzea zaujímají zvláštní místo předměty, které pocházejí z odlišného přírodního a kulturního prostředí, a než se dostaly do muzea, urazily tisíce kilometrů. Jde o etnografické předměty a přírodniny z Ekvádoru, získané ve 40. letech minulého století díky místním cestovatelům. Patří mezi ně například tsantsa (rituálně zmenšená lidská hlava, která sloužila jako válečná trofej a magický předmět u amazonských indiánů), taška z krunýře pásovce, lebka kajmana, semena tropických rostlin či balsa – nejlehčí dřevo na světě, pocházející ze stromu, který se nazývá balzovník jihoamerický. K zajímavým předmětům tohoto souboru náleží také řezbářské výrobky indiánů, zhotovené ze semen slonovníku velkoplodého, palmy rostoucí zejména v Jižní Americe. Tato semena jsou známá jako rostlinná slonovina, neboť se svým vzhledem a tvrdostí podobají pravé slonovině, a využívají se tak jako její náhrada. Vyrábí se z nich například šperky, figurky a dekorační předměty. V muzeu se z této suroviny nachází prsten a drobné řezby znázorňující hlavy domorodých obyvatel. Předměty pocházející z Ekvádoru patří z geografického hlediska k nejvzdálenějším předmětům ve sbírkách ivančického muzea.

"Letní měsíce nemusí znamenat jen dlouhé a namáhavé cesty za exotickými zážitky. I letos vás zveme do Muzea Brněnska, kde můžete během prázdnin poznávat jedinečné předměty, příběhy i místa, která máte doslova na dosah. Přijďte si prohlédnout poklady jižní Moravy a zažít atmosféru historie, umění i přírody bez nutnosti cestovat stovky kilometrů. Někdy jsou ty nejzajímavější objevy blíž, než si myslíme!" - Mgr. Vladimír Březina, Ph.D., pověřený řízením Muzea Brněnska, Vedoucí Vily Löw-Beer.

(sal) Foto: Archív MB