Veterinářka Zoo Brno Tereza Zerhau: I zvířata v zajetí si musí zachovat možnost volby

Když se řekne trénink zvířat v zoologické zahradě, mnozí si možná představí naučené povely nebo jednoduché „cirkusové" kousky. Ve skutečnosti jde ale o mnohem víc – o komunikaci, vzájemnou důvěru a způsob, jak zvířatům umožnit spolupracovat při péči o jejich zdraví zcela dobrovolně. V Zoo Brno se veterinární trénink i další formy obohacování prostředí stávají důležitou součástí každodenní péče o zvířata. O tom, co všechno se skrývá za prací welfaristky, jak se trénují lední medvědice nebo proč i zdánlivě obyčejný předmět může zvířatům zpestřit život, jsme si povídali s veterinářkou Terezou Zerhau.

Co si vlastně představit pod pojmem veterinární trénink zvířat?
Trénink jako takový je zcela dobrovolné cvičení zvířat, kdy se snažíme navodit určitý typ chování nebo reakce na podnět a pokud zvíře pochopí náš cíl a udělá nebo jen naznačí jeho realizaci, tak tento moment označíme zvukovým signálem, klikrem, píšťalkou nebo slovní pochvalou. A jeho splnění odměníme nebo také posílíme odměnou. My tento trénink využíváme k nácviku situací nezbytných pro provedení veterinárních vyšetření od zhodnocení celkového zdravotního stavu až po odběry vzorků či aplikaci léčiv. Jeho zvládnutí je obrovským přínosem pro všechny, protože se tak minimalizuje stres, způsobený fixací, manipulací či případnou anestezií nutnou pro vyšetření zvířete, které by dobrovolně nespolupracovalo.

Jak vypadá běžný trénink ledních medvědic v Zoo Brno?
Každý trénink začínáme fixací čenichu k targetu, což je florbalový míček na tyčce, což je nejjednodušší, ale zároveň velmi přínosný cvik. Na něj navazuje povel velký medvěd, kdy se medvědice postaví na pánevní končetiny a hrudními se chytí mříží. Můžeme tak zkontrolovat prakticky celé tělo medvědic od čenichu po ocásek, včetně drápů a polštářků na tlapách. Dalším krokem je lehni, kdy u medvědic podporujeme komfortní chování a čekají, všechny kromě Elsy, až na ně přijde při cvičení řada. Zároveň je tento pokyn prvním krokem v kaskádě úkolů potřebných pro odběr krve, vyčesání vzorku srsti pro laboratorní vyšetření, nebo intramuskulární aplikaci léčiv. Poslední a můj nejoblíbenější cvik jsou zuby, na to jsem hodně moc pyšná, protože obzvlášť Anna s Elsou se vyloženě předhání v úhlu otevření čelistí a v době po kterou takto setrvají. Hlavně Elsa mě vždycky periferně rozesmává při práci s Annou a Corou, protože mi neustále ukazuje, jak krásně jí pan doktor Ficht opravil zuby. Závěrem tréninku je odměna a cvik zároveň, kdy se učíme aplikaci léků podávaných do tlamy. Medvědice otevřou tlamu a vypláznou jazyk a já jim na něj střičkou nastříkám lososový olej. V případě potřeby orální aplikace léků bychom pak měli jednodušší práci, a hlavně jistotu a kontrolu nad tím, že zvíře lék skutečně požilo.

Jak dlouho trvá, než si medvěd osvojí nový cvik nebo požadované chování?
Za tu krátkou dobu, co společně trénujeme, jsem se naučila, že tenhle bod je zcela v rukách člověka, který zvíře trénuje. Pokud si jednotlivé kroky cviku předem promyslím, aby byly jednoduché jednoznačné a hezky navazovaly, tak je to otázka minut. U Cory trénink vložení pravé tlapy do jednoho z otvorů trval necelých pět minut, bylo to doslova na čtyři kliknutí klikrem, tak inteligentní ona v tomto věku je. Takže rozhodně neplatí tvrzení, že starou medvědici novým kouskům nenaučíš.

Dokážou vás lední medvědice někdy překvapit svou inteligencí?
Naše lední medvědice mě svojí inteligencí překvapují prakticky bez přestávek. Jsou neuvěřitelně vnímavé, soustředěné a trpělivé. Pracovat s nimi je pro mě jedna z největších odměn, protože ten, kdo se neustále učí, jsem já.

Jaké zdravotní úkony lze díky tréninku provádět bez nutnosti uspání zvířete?
Momentálně si vystačíme s tím, že díky tréninku dokážeme zkontrolovat každé medvědí zákoutí a zhodnotit tak zdravotní stav zvířete řekněme povrchově.

Má každá z medvědic jinou povahu a reaguje na trénink odlišně?
Určitě. Teď jich máme pět a každá je naprosto jiný charakter. Každá ke tréninku přistupuje jinak, mají různé drobné nuance v tom, co a jak musím udělat, aby pro ně vykonání nějakého prvku chování nebo cviku bylo komfortní. Jejich pracovní nasazení se mění i v rámci roku v závislosti na ročním období a samozřejmě na fázi reprodukčního cyklu. Co se mi líbí nejvíc je, že každá má cvik, který jí jde nejlíp, a tím pádem ji i baví. Funguje to, ale i opačně, kdy cvik znají a umí, ale velmi si šetří jeho prezentaci pro zvláštní příležitosti.

Jak poznáte, že zvíře trénink baví?
Účast je dobrovolná a když vidím jak se předhání, kdo mi co ukáže, nebo to, že nikdy nechtějí skončit, tak jsem si jistá, že je to skutečně baví. Tím to podle mého názoru nekončí. Pokaždé když jsou úspěšné a dostanou odměnu, tak je tam ještě takový okamžik hrdosti, který jim buduje sebedůvěru ve vlastní schopnosti, a to je pro ně dost možná víc jak kostička loje, kterou dostávají řekněme za odměnu.

Existuje nějaký cvik nebo úkol, který byl pro medvědice obzvlášť náročný?
Nejnáročnější je a bude pravděpodobně odběr krve, protože se jedná o celou kaskádu na sebe navazujících kroků. První krok byl vložit pravou tlapu do jednoho z okének v mříži, další nechat jí volně ležet, nevylekat se při zvuku strojku na stříhání srsti, vydržet vibraci strojku na kůži, nechat si vypalpovat, kudy vede žíla vhodná pro odběr krve, zvuk desinfekčního spreje, jeho aplikace na kůži a v neposlední řadě píchnutí jehlou a následný odběr krve. Naše medvědice jsou ale naprosto skvělé a trpělivé a i na tomto velmi náročném tréninku se ochotně a hlavně dobrovolně podílejí.

Často se mluví o enrichmentu. Co tento pojem znamená a proč je pro zvířata důležitý?
Enrichmenty neboli obohacení jsou prvky, které umisťujeme do prostředí zvířete, abychom mu umožnili realizovat chování, které je pro daný druh ve volné přírodě charakteristické. Pro zvířata chovaná v zajetí je nesmírně důležité, aby si zachovali svobodu v rozhodování, kontrolu nad svým prostředím a možnost volby. Všechny tyto tři body se snažím s každým nově vytvořeným enrichmentem naplnit, abych tak zvířeti byla schopná poskytnout co možná nejvyšší stupeň welfare, tedy pohody emoční i fyzické.

Jak vznikají enrichmentové prvky, které pro zvířata vyrábíte?
Začátek probíhá vlastně poměrně nečekaně, a to pátráním, výzkumem a sběrem co největšího množství informací o přirozeném životě daného druhu zvířete ve volné přírodě. Tímto způsobem si vytypuji druhy cílového chování, které bych ráda umožnila realizovat zvířeti, které je chované v zajetí. Takový prvek se dlouho vymýšlí, kreslí, plánuje a prototypuje než se do výběhu umístí. Každý enrichment by měl zvíře zabavit, měl by vypadat pokud možno jako součást přírody, ale hlavně by měl být pro zvíře bezpečný. Často bývá důležité mít promyšlenou i strategii, jak se daný prvek zvířeti představí. Třeba třem medvědicím nemůžete hodit jeden míč na jedno místo, vždy je potřeba předvídat vše, co se může pokazit. Poslední částí je monitoring a vyhodnocení úspěšnosti nově zavedeného prvku a případné vylepšení na další pokus.

Který enrichment měl u zvířat největší úspěch?
To asi záleží na tom, co považuji za úspěch. Lední medvědice každý enrichmentový prvek promění v obrovskou show plnou radosti a ten pocit, když tam mohu stát a pozorovat všechnu tu energii, vděčnost a všechny typy chování, které se v zajetí běžně nevidí, je strašně moc nabíjející. Přesto za největší úspěch považuji pohodlné, hadicemi vypletené lůžko pro tygřici Satu, to jak ho spokojeně využívala a že se pro ni stalo bezpečným ostrovem i v jejích posledních chvílích, pro mě navždy zůstane tou nejvzácnější vzpomínkou.

Jaké druhy zvířat bývají při objevování nových podnětů nejzvídavější?
Myslím, že v prostředí zoologické zahrady je každé zvíře velmi zvídavé a každý nový objekt v jeho teritoriu je důvodem ke zkoumání, takže bych spíš volila vítěze v oblasti odvahy. Tam už je to zajímavější výběr a v poměru velikost a stupeň odvahy by vyhrály mangusty. Jinak by to byli lední medvědi, tam je přijat okamžitě a s nadšením každý prvek, s kterým se jim pochlubíme.

Dokážou si zvířata skutečně sama vybírat rostliny nebo látky, které jim mohou prospět?
Z vlastních zkušeností jsem přesvědčená o tom, že to dokážou s nečekanou přesností. My tuto metodu nevyužíváme jako způsob léčby zvířete, ale jako jednu z forem, jak se o zvířeti a jeho zdravotním a psychickém stavu dozvědět co nejvíc bez použití stresující fixace či sedace. Pro zvířata je tato aktivita mimo jiné vždy příjemným zpestřením a zároveň enrichmentem. Zatím co pro mě je cenná zejména jako forma komunikace člověka se zvířetem. Člověk nabízí byliny, květové vody a esenciální oleje zvířeti a následně pozoruje a vyhodnocuje reakce zvířete. Zvíře si vybírá, s jakou bylinou bude pracovat, jakým způsobem a v jaké dávce ji využije.

Máte nějaký konkrétní příklad ze Zoo Brno, kdy vás reakce zvířete při zoofarmakognozii překvapila?
Za devět let práce se zvířaty se mi takových překvapení nashromáždilo tolik, že ani nevím, které bych měla vybrat jako to nej. Moc krásný okamžik je když zvíře poprvé ucítí vůni, kterou potřebuje, která mu pomáhá a snaží se vám ukázat nebo naznačit, kam jí chce aplikovat. To je taková chvíle kdy si uvědomíte, že před vámi nestojí jen zvíře jakožto objekt, který pozorujeme a fotíme přes plot, ale vnímavý, inteligentní tvor, který cítí, rozhoduje a komunikuje stejně jako my, jen my jim málokdy dokážeme či chceme porozumět.

Jak se podle vás v posledních letech proměnil pohled zoologických zahrad na welfare zvířat?
Ten posun v celkovém vnímání nutnosti monitorovat a hlavně poskytovat co největší možné welfare všem zvířatům je od dob mých studií na veterinární fakultě skutečně obrovský a já jsem za ta zvířata moc ráda. Co se týká zoologických zahrad, tak to dokážu vyhodnotit hlavně v té naší brněnské, kde je welfare zvířat náplní mé práce. Jenže jeden člověk nestačí a každý posun, který dokážeme, je výsledkem práce každého jednoho zaměstnance v zoo od slečny, která utírá lavičky, ale život zvířat jí není lhostejný, přes údržbu, která se stará o krásné čisté chodníky, ale dává si pozor na hluk, přes zahradnice, které sází do výběhu ty nejvoňavější byliny, lesáky, kteří hledají ty nejzábavnější větve pro lezeni i odpočinek, výživáře, kteří v létě tvoří nanukové dorty pro ochlazení zvířat, až po chovatele, veterináře a všechny vedoucí pracovníky, kteří mě v mých šílených nápadech podporují. Vše není možné realizovat hned, ale vážím si toho, že společně jdeme vpřed. 

Šest malých důvodů k návštěvě Zoo Brno

• V Zoo Brno letos slaví mimořádný chovatelský úspěch. Na svět přišlo hned šest mláďat manula, jedné z nejvzácnějších koček chovaných v evropských zoologických zahradách.
• Manulové obývají drsné oblasti střední Asie, kde přežívají v horských a stepních krajinách. Na první pohled zaujmou hustou srstí, kulatou hlavou a nezaměnitelným výrazem, díky kterému si získali oblibu po celém světě.
• Mláďata se narodila na jaře a první týdny života strávila ukrytá v bezpečí zázemí. Nyní už je mohou návštěvníci pozorovat ve venkovním výběhu. Hravě objevují okolní svět, dovádějí se sourozenci a postupně se učí všemu, co budou potřebovat v dospělosti.
• Odchov manulů není jednoduchý ani v podmínkách zoologických zahrad. Kaž­dé narozené mládě proto představuje významný úspěch. Šestice letošních mláďat patří k největším radostem letošní sezony.

Lední královny ovládly Zoo Brno

Zoo Brno se letos stala domovem pěti dospělých ledních medvědic. K medvědici Coře a sestrám Anně a Else se nově připojily dvě samice z Dánska.

Nové obyvatelky našly domov ve zrekonstruovaném a rozšířeném výběhu ve spodní části zoo, kde mj. medvědice Cora odchovala všech svých pět medvíďat.
Příchod nových samic není důležitý pouze z návštěvnického hlediska. Zoo Brno tím posiluje svůj chov tohoto ohroženého druhu a vytváří důležité předpoklady pro budoucnost. Jedním z dlouhodobých cílů je zapojení do úspěšných odchovů ledních medvědů v rámci evropského chovného programu.

Lední medvědi patří mezi symboly Arktidy a zároveň mezi druhy, které čelí důsledkům klimatických změn. Každý kvalitní chov v lidské péči proto hraje významnou roli při zachování geneticky zdravé populace.

Babyboom v Zoo Brno pokračuje

Jaro a začátek léta přinesly do Zoo Brno desítky nových obyvatel. Návštěvníci mohou během jediné návštěvy potkat mláďata celé řady druhů.

Velkou pozornost poutají manulové, ale zdaleka nejsou jediní. Nové přírůstky mají noční lišky korsaci, kapybary, sobi polární, bizoni nebo klokani bažinní. Mláďata odchovali také luňáci hnědí a chovatelé se radují z mláděte vzácného jelena milu.

Právě období mláďat patří mezi nejkrásnější části roku v každé zoologické zahradě. Návštěvníci mohou sledovat první krůčky, hry i objevování okolního světa.

Letošní sezona navíc přináší i další novinky včetně nové pandy červené a rozšířené skupiny ledních medvědic. Zoo Brno tak nabízí ideální tip na rodinný výlet během letních prázdnin.

Zoo Brno chystá pestrý program i na podzim

Ani s koncem prázdnin ale v Zoo Brno sezona nekončí. Návštěvníci se mohou těšit na řadu zajímavých akcí, které nabídnou nejen setkání se zvířaty, ale také možnost dozvědět se více o jejich životě, ochraně přírody i práci zoologů a chovatelů. Už 29. srpna se uskuteční oblíbený Den adoptivních rodičů, který každoročně přináší poděkování všem, kteří podporují zvířata v naší péči. Součástí programu budou zajímavosti ze zákulisí zoo i možnost nahlédnout blíže do práce našich zaměstnanců. Pokračovat budou také pravidelné přednášky věnované tématu biodiverzity a ochraně přírody. Ta další je naplánovaná na 9. září. Vrcholem podzimního programu bude velký Festival smečky, který se uskuteční od 11. do 13. září. Během tří dnů společně oslavíme Den smečky, Den stáda a Den hejna – tedy pestrou rozmanitost živočišné říše, kterou v Zoo Brno chráníme a představujeme návštěvníkům. Připravujeme bohatý program, speciální komentovaná setkání i řadu dalších aktivit. Máte se rozhodně na co těšit!

(sal, foto: Archív Zoo Brno, Josef Kolesa, Aneta Ladrová)