Vlastimil Vajdák: Léčíme šetrněji a využíváme i umělou inteligenci

Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně ošetří ročně na půldruhého milionu pacientů, z toho hospitalizovaných je více než dvaatřicet tisíc. Málokdo ale ví, že tato nemocnice letos slaví už 240 let od svého založení. „Nejsme však už jen místem, kam lidé přicházejí, když onemocní," říká její ředitel Vlastimil Vajdák a přibližuje, jak se zdravotní péče proměňuje v čase a na jakých hodnotách nemocnice dlouhodobě staví.

Co považujete za největší milníky, které dlouhou historii „svaté Anny", jak říkají místní, formovaly?
Naše nemocnice letos slaví významné výročí, ale navazuje na staletí tradice péče a pomoci obyvatelům Brna a okolí. Samozřejmě za tu řadu let prošla obrovským vývojem. Mezi zásadní milníky můžeme zařadit postupné budování specializovaných pracovišť, propojení s Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity a v posledních letech také rozvoj výzkumu díky Mezinárodnímu centru klinického výzkumu. Celou naší historií se však prolínají tři základní hodnoty – tradice, odbornost a lidskost. Právě na nich nemocnice vyrostla a snažíme se je zachovat i v dnešní vysoce technologické době.

S jakými moderními metodami a technologiemi, které by si před 20 lety ještě neuměli představit, se dnes mohou pacienti setkat?
Velký pokrok vidíme například v oblasti miniinvazivních zákroků, v robotické chirurgii, v moderních zobrazovacích technikách, personalizované léčbě a v poslední době zejména ve využití umělé inteligence. Díky pokročilým technologiím dokážeme léčit šetrněji, s menší zátěží pro nemocné a s rychlejší rekonvalescencí.

Jak se podle vás změnila role nemocnice v životě Brňanů a Jihomoravanů za poslední desetiletí?
Nejsme už jen místem, kam lidé přicházejí, když onemocní. Stále více se věnujeme také prevenci, edukaci veřejnosti a spolupráci s dalšími institucemi v regionu. Pro mnoho obyvatel jsme také významným zaměstnavatelem a partnerem v oblasti vzdělávání.

Co byste vyzdvihl na práci lékařů, sester a dalších zaměstnanců nemocnice?
Především jejich profesionalitu, obětavost a lidský přístup. Zdravotnictví je týmová práce a bez spolupráce by celý systém nemohl fungovat. Velmi si vážím toho, že i v náročných obdobích dokážou naši zaměstnanci držet vysokou úroveň péče a zároveň být pacientům oporou, což jsme si v mnoha situacích, například během pandemie covidu-19, vyzkoušeli.

Jak se nemocnice připravuje na budoucnost, aby mohla poskytovat kvalitní péči i za dalších 20 či 30 let?
Dlouhodobě investujeme do modernizace areálu a budov, přístrojového vybavení a informačních systémů. Stejně důležitá je pro nás ale práce s lidmi, podpora našich zaměstnanců a zaměstnankyň, jejich vzdělávání a vytváření dobrých pracovních podmínek. Bez kvalitních odborníků by žádná technika neměla smysl.

Co byste vzkázal čtenářům Šaliny, kteří kolem nemocnice možná denně projíždějí tramvají?
Rád bych jim poděkoval za důvěru, kterou nám dlouhodobě projevují. FN u sv. Anny slouží už 240 let obyvatelům Brna i celého Jihomoravského kraje a naším cílem je, aby se na nás lidé mohli spolehnout i nadále.

Nemocnice u sv. Anny pečuje o nemocné už 240 let

Ačkoli Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně slaví letos dvě stě čtyřicet let od svého založení, počátky lékařské péče v této lokalitě sahají hluboko do středověku. Již v první polovině třináctého století právě tady existovaly první špitály. Záznamy jsou však velmi strohé a stejně tak omezená byla léčba – větší roli hrála především víra a metody, které bychom v současné době zařadily spíše do oblasti hororové literatury a filmu.

Na svou dobu moderní péči o nemocné zavedla o sto let později královna Eliška Rejčka. Po smrti manžela se usadila právě na Starém Brně, kde v roce 1323 založila ženský cisterciácký klášter spolu se špitálem a kostelem, bazilikou Nanebevzetí Panny Marie, dnešní dominantou Mendlova náměstí. Špitál sloužil nejen řeholnicím, ale i obyvatelům Brna a okolí. Na místě současné nemocnice pak byly tzv. Královské zahrady s Kostelem sv. Anny, o které se staraly řeholnice dominikánského řádu.

V následujících staletích se systém zdravotní péče vyvíjel jen pozvolna. Péče o nemocné zůstávala především v rukou církevních institucí a bratrstev milosrdenství. Až v 17. století se situace začala pomalu měnit – ať už díky příchodu řádu milosrdných bratří, kteří se specializovali na péči o nemocné, anebo kvůli politickým změnám. A právě ty stály za vznikem dnešní svatoanenské nemocnice.

Konkrétně to byl jeden z nejvýznamnějších představitelů evropského osvícenství – císař Josef II. Ten v roce 1782 zrušil klášter dominikánek a o rok později rozhodl o zřízení špitálu u sv. Anny. Začala tak přeměna kláštera v nemocnici s oficiálním názvem Císařsko­‑královský všeobecný zaopatřovací ústav. Provoz byl zahájen 2. ledna 1786 a spravoval celkem 105 lůžek ve dvou budovách přesně podle tehdejších standardů – jedna byla pro ženy a druhá pro muže.

Nemocnice byla hned od svého počátku centrem pokrokové léčby. V roce 1804 byl například zřízen očkovací ústav proti epidemii neštovic, zavedla se tehdy moderní elektroléčba. V roce 1847 byla u sv. Anny vůbec poprvé v českých zemích použita anestezie éterem. O rok později působil v nemocnici také mladý Gregor Johann Mendel, nicméně provoz nemocnice jej rušil od vědecké práce, a tak odešel bádat o pár domů dál.

Již v polovině devatenáctého století však bylo jasné, že stávající budovy přestavěného kláštera jsou pro potřeby nemocnice nedostačující. Brněnští radní oslovili vídeňského architekta Theophila Hansena a v roce 1865 vzniká Zemská veřejná nemocnice v Brně. Do nových budov, které stojí do dnešních dnů, byli pacienti přijati o tři roky později. Rozvoj se však nezastavil, do dvacátého století tak vstoupila nemocnice napojená na telefonní vedení, s patologicko­‑anatomickým ústavem i ústavní lékárnou. Kapacita lůžek pak byla bezmála osm set.

Dalším milníkem bylo založení Masarykovy univerzity a její lékařské fakulty. V nemocnici u sv. Anny vznikla klinická pracoviště, která začala zajišťovat výuku mediků. Před druhou světovou válkou tak bylo v nemocnici devět klinických a dvanáct zemských oddělení. V roce 1949 byla zemská nemocnice přejmenována na Krajskou nemocnici v Brně a 1. června zde byla otevřena první brněnská transfuzní stanice. Od 1. ledna 1952 se z nemocnice krajské stává Fakultní nemocnice.

V padesátých letech se začal řešit problém stavebního rozvoje nemocnice. Vypracováním projektu byl pověřen profesor Bedřich Rozehnal. Nakonec však bylo rozhodnuto vybudovat nemocniční komplex v Bohunicích. V areálu u sv. Anny tak probíhaly jen dílčí rekonstrukce. V 70. letech zde byla postavena budova pro anesteziologicko­‑resuscitační pracoviště, interní oddělení a kardiochirurgický pavilon. V 80. letech byl při nárožích ulic Pekařská a Křížová postaven ambulantní blok I. chirurgické kliniky.

Do podoby, v jaké známe areál nemocnice nyní, se nemocnice dostala díky postupným rekonstrukcím, které probíhají kontinuálně od devadesátých let minulého století. Byla rekonstruována původní Hansenova budova i další pavilony postavené později. V roce 2012 bylo otevřeno Mezinárodní centrum klinického výzkumu. V současnosti se tak na ulici Pekařská potkává historie a inovace.

(sal)
Foto: Archiv FNUSA