Zednářství není přežitek, ale živá cesta, říká mistr brněnské lóže Templum Sapientiae

Svobodní zednáři. V České republice jsou registrovaným sdružením podle běžných pravidel jako desítky dalších. Přesto mnohé z jejich aktivit a činností zůstává zahaleno pro běžnou veřejnost tajemstvím, mnohdy spojeného s obavami, což nahrává k vytváření konspiračních teorií... Zednáři sami se dnes, stejně jako v minulosti, navíc příslušností k řádu navenek nechlubí. Jejich lóže však v současnosti najdeme skoro ve všech větších městech České republiky, Brno nevyjímaje. Jednou z těch působících v moravské metropoli je Templum Sapientiae (Chrám moudrosti). „Zájem o členství trvá, úbytek členů nepociťujeme," říká zednářský mistr Jaromír Hron.

Svobodné zednářství oficiálně vzniklo počátkem 18. století v Anglii. Jaký je úkol zednářů v současnosti? Potřebuje dnešní svět vůbec takový duchovní řád, jakým zednářství je?
Úkolem svobodných zednářů je dnes stejný jako dříve – pracovat na sobě a tím přispívat k lepšímu světu kolem nás. Naše bratrstvo učí hodnotám jako čestnost, tolerance a vzájemná úcta, které jsou v dnešní konfliktní době možná potřebnější než kdy dříve. Zednářství rozhodně není přežitek minulosti. Je to živá cesta osobního rozvoje, která má společnosti co dát i v 21. století.

Zednářství má u nás poměrně dlouhou a silnou tradici. Nacismus i komunismus znamenal přetržku, po roce 1989 se zase činnost naplno obnovila. Kolik jednotlivých lóží existuje v České republice v současnosti?
Veliká lóže České republiky dnes sdružuje 28 aktivních lóží po celé zemi. Vedle Prahy a Brna také třeba v Ostravě, Plzni, Hradci Králové, Karlových Varech a dalších městech. Po obnově činnosti v 90. letech jejich počet postupně narostl až na tuto úroveň.

Kolik je to asi členů? Počet se zvyšuje, stagnuje, nebo klesá?
Dohromady u nás působí téměř 700 svobodných zednářů. Členská základna v posledních letech pozvolna roste – každoročně přibývají noví bratři, i když nejde o žádný razantní skok. Důležité je, že komunita je živá a stabilní. Zájem o členství trvá, úbytek členů nepociťujeme, zároveň si přejeme, abychom rostli a umožnili mužům přidat se k nám.

V Brně je jedna, nebo vícero lóží?
V současnosti tu pracují celkem čtyři aktivní lóže, takže brněnská zednářská komunita je poměrně početná a živá. Navazuje na tradici, která Brno a svobodné zednářství už století spojuje. Naše lóže Templum Sapientiae byla jednou z prvních novodobých lóží v moravské metropoli a postupně tu vznikly další.

Zednářství se u nás dařilo hlavně za první republiky, zednáři byli Alfons Mucha, Edvard Beneš či Josef i Karel Čapkové...
... nebo například generál Alois Eliáš. Existovaly stovky veřejně méně známých a tisícovky těch, kteří zanechali velmi pozitivní stopu ve společnosti diskrétně, doslova beze jména. A připomněl bych ještě alespoň některé z osobností spojených s Brnem, jejichž jména dodnes připomínají názvy ulic – filologa a historika Vladimíra Groha, profesora filozofie a psychologie Josefa Tvrdého, legionáře Josefa Kudelu a mnoho dalších univerzitních profesorů, sokolů a odbojářů.

A kdo jsou současní čeští zednáři?
Nedá se říct, že existuje „typický" profil českého zednáře. Najdete mezi námi muže různých povolání: lékaře, podnikatele, učitele, advokáty, řemeslníky, umělce, úředníky i studenty. Věkové rozpětí je také široké. Máme jak zralé muže s bohatými životními zkušenostmi, tak mladší bratry kolem třicítky. I několik nadšených dvacátníků. V posledních letech k nám přichází poměrně dost mladších mužů, takže generační obměna v lóžích přirozeně probíhá.

Jsou mezi nimi i významné a veřejně známé osobnosti, třeba politici? A pokud ano, proč se k tomu nehlásí veřejně?
Ano, mezi českými zednáři se najdou i veřejně známé osobnosti – ať už z oblasti kultury, vědy, podnikání, z politiky však málo. Zpravidla ale jejich členství nepoznáte, protože ho na veřejnosti nijak nezdůrazňují. Není to tím, že by se za něj styděli; spíše v tom hraje roli střídmost ve vyjadřování a zednářský princip diskrétnosti. Pro většinu z nás je členství osobní záležitost, není zvykem se tím chlubit. Navíc by veřejné odhalení, vzhledem k přetrvávajícím mýtům o zednářích, mohlo přitahovat nechtěnou pozornost nebo různá nedorozumění.

Podle nějakých vnějších atributů zednáře nepoznám? Zednářem byl i autor Spejbla a Hurvínka Josef Skupa a podle některých tvrzení je proto Spejbl oblečen jako zednář... Takže frak a dřeváky? :)
Spejblův černý frak a bílé rukavice opravdu trochu připomínají zednářské oblečení. Dřeváky beru jako veselou nadsázku. Bratr Josef Skupa tím možná svému dřevěnému hrdinovi vtiskl drobný zednářský odkaz. My zednáři nosíme při slavnostních setkáních tmavý oblek, žaket nebo frak, k tomu také bílé rukavice. A hlavně tradiční zednářskou zástěru. Mimo lóži ale žádnou „uniformu" nemáme. Někdo z bratří nosí odznak s jistým symbolem v klopě saka. Obecně však platí, že na ulici běžného zednáře nepoznáte – důležitější pro nás jsou sdílené hodnoty než viditelné symboly.

Co v současnosti lidi k zednářství přivádí?
Lidé dnes přicházejí k zednářství, aby hledali osobní rozvoj, hlubší smysl života a společenství podobně smýšlejících mužů. Mnohé osloví právě naše myšlenka „učinit dobrého člověka lepším" v morálním a duchovním smyslu. Nejen v několika dovednostech. Svobodné zednářství poskytuje životní školu trpělivosti a sebereflexe, nesoustředí se na rychlé výsledky. Pracujeme na sobě doslova po stupních, skrze symbolické rituály, studium a upřímné bratrské sdílení. Nečekejte okamžitou proměnu přes noc; je to spíše postupný a upřímný proces, při kterém vás bratři podporují a nastavují vám zrcadlo, aby člen viděl silné i slabé stránky své i ostatních. Tímto způsobem se dobrý člověk může stát ještě lepším, protože má kolem sebe důvěrné společenství, které ho motivuje k růstu v mnoha ohledech života.

Ono tajemno, které je se zednářstvím spjato od počátku, může být na druhé straně spíš škodlivé, nemyslíte? Vždyť zednářství je spojováno s řadou mýtů, a především konspiračních až velmi fantaskních teorií, které je obvykle nestaví právě do dobrého světla...
Máte pravdu, to tajemno kolem zednářství je tak trochu dvousečné. Historicky jsme byli zvyklí pracovat tiše, bez publicity. Právě tato diskrétnost u některých lidí vyvolává představy, že asi něco přísně tajíme nebo kujeme světovládné plány. Ve skutečnosti však nic nekalého neskrýváme – naše „tajemství" jsou čistě symbolická a osobní, nikoli politická či mocenská. Mrzí nás, když nás některé konspirační teorie líčí jako „zloduchy" toužící ovládnout svět. Snažíme se proto v rámci možností o osvětu a větší otevřenost, aby se veřejnost mohla dozvědět pravdu. Pořádáme například občasné přednášky, výstavy nebo – jako právě teď – poskytujeme rozhovory a vysvětlujeme, o čem zednářství doopravdy je.

Nicméně, tajemné zednářské rituály se pořád stávají velmi vhodným prostředkem k nastolení napětí a mysterióznosti například nejrůznějších detektivek a thrillerů.
Za ta staletí už mnohé z našich rituálů přestaly být tajemstvím. Hodně informací vyšlo v knihách nebo je zveřejněno na internetu. Kdo chce, může si leccos nastudovat. Avšak opravdovou atmosféru a duchovní hloubku zednářského obřadu zvenčí plně pochopit nelze. Některé prvky si proto stále uchováváme jen pro sebe: z úcty k tradici a také proto, aby nový člen zažil momenty silného vnitřního prožitku. A když vidím ve filmu nějakou zednářskou scénu, většinou se jen pousměju. Filmaři si často vypůjčí naše symboly a obřady, smíchají je s fantazií a vytvoří přehnaně dramatický obraz, který má se skutečností pramálo společného. Často je to od reality na hony vzdálené. V lóži nevyvoláváme žádné magické síly ani temné kletby. Na druhou stranu chápu, že zednářská symbolika tvůrce fascinuje. Občas dokonce v té směsici fikce zahlédnu záblesk skutečného zednářského principu, a to mě pobaví i potěší zároveň.

Takže představa svobodných zednářů jako spiklenců, kteří chtějí ovládnout svět, je asi zcela mimo. Když to však úplně zjednoduším, co tedy vlastně děláte?
Neděláme nic tajemně nekalého, co by veřejnost nevěděla. Scházíme se pravidelně v lóži, kde pracujeme na svém sebezdokonalení. Každé naše setkání má obřadný rámec – symbolický rituál, který nám připomíná morální zásady a ideály, o něž usilujeme. Po této části následuje přednáška na různá témata, od filozofických a společenských až po ryze praktická, poté otevřená a řízená diskuse. Večer končíme společnou večeří a přátelskou debatou s příběhy. Navzájem si předáváme zkušenosti a učíme se jeden od druhého. A proč by se někdo měl chtít stát zednářem? Pokud muž hledá opravdové přátelství, smysluplnou práci na sobě a hodnoty přesahující každodenní shon, zednářství mu to může nabídnout. Členství v lóži přináší pocit sounáležitosti s bratrstvem, kde záleží na charakteru člověka, nikoli na jeho postavení. Je to cesta pro toho, kdo chce růst jako osobnost a současně být součástí staleté tradice, která pomáhá mužům stát se lepšími a užitečnějšími pro své okolí.

Jednou ze zásadních aktivit svobodných zednářů je dobročinnost, ovšem neokázalá, kterou se nechlubí. To pořád platí?
Ano, neokázalá dobročinnost je stále jedním ze základních pilířů našeho řádu. Pomáhat potřebným se snažíme aktivně a skutečně si na tom nepotrpíme dělat velkou reklamu. V souladu s tradicí konáme dobro tiše, bez fanfár – řídíme se zásadou, že dobro má být činěno pro dobro samotné, ne pro pochvalu. Ať už jde o podporu znevýhodněných dětí, pomoc nemocným nebo třeba stipendium pro nadaného studenta.

Musím říct, že mne překvapilo, že existují i ženské zednářské lóže. Je to tak?
Vedle mužských lóží existují i samostatné ženské zednářské lóže. Nepatří však do tradičního pojetí Svobodného zednářství, které Veliká lóže České republiky, jejímž jsme členem, uznává.

Co všechno vás o uchazeči zajímá a kdo nemá šanci? O přijetí pak prý rozhoduje hlasování pomocí černých a bílých kuliček?
Prvním krokem je navázat s námi kontakt přes naše webové stránky. Poté následuje jistá korespondence a případně několik osobních setkání, při nichž se vzájemně poznáváme. Zajímá nás hlavně charakter a motivace uchazeče: chceme vidět slušného člověka, který na sobě chce pracovat a chápe, že zednářství není zkratka k moci ani výtah ke kariéře. Pokud někdo hledá jen vlastní prospěch, politický vliv nebo má extremistické názory, u nás neuspěje. O přijetí nového bratra pak hlasují členové lóže. A ano – dodnes používáme tradiční tajné hlasování pomocí bílých a černých kuliček. Stačí jediná černá kulička a kandidát může být nepřijat. Tento způsob zajišťuje, že mezi sebe přijmeme opravdu jen toho, koho mohou všichni nazývat svým bratrem.

(jih)
Foto: J. Veselá

-------------------------------------------

Svobodné zednářství je mezinárodní organizace, jejíž posláním je morální a intelektuální zdokonalení členů skrze diskuse, rituály a obřady. Nemá žádné centrální vedení. Zednářství oficiálně vzniklo v roce 1717 v Anglii spojením několika lóží. V lóžích se setkávají muži, kteří tvoří bratrstvo a přijímají nové členy během iniciačního obřadu. Dřívější utajená činnost těchto bratrstev se soustředila na budování sociálně spravedlivé, rovnostářské společnosti, propagaci osvícenství a dobročinnost. Zednářství je stále opředené řadou mýtů a tedy oblíbeným tématem příznivců různých konspiračních teorií. Se zednáři jsou spjaty různé symboly, např. Svatá kniha, úhelník a kružítko, kladivo nebo zednická lžíce. Často se objevuje symbol krychle, hvězdy, dvou sloupů či lebky představující konečnost života. Také Měsíc, Slunce a tzv. vševidoucí oko patří, podobně jako i u jiných společenství, mezi symboly zednářství. Zástěra, nezbytný doplněk každého zednáře, odkazuje na dřívější fyzickou práci a bílé rukavice symbolizují čistotu myšlenek.

(podle Wikipedie)

Jednou z historicky vyvrácených teorií je, že původ zednářství byl již v bájné Atlantidě. Odtud se prý dostalo do Egypta, Persie, Řecka, Říma a později bylo Kelty přeneseno na dvůr krále Artuše. Jiná, taktéž nepodložená teorie říká, že počátky zednářství lze najít v Bibli, přesněji prvním zednářem prý měl být Adam.

Většina lidí nalézá původ zednářství u kameníků a zedníků, kteří v Egyptě a později v Řecku stavěli pyramidy, chrámy a veřejné budovy. Zde se jednalo o profesní sdružení – bratrstva tzv. Dionýsových služebníků, kteří ve Starém Římě pokračovali stavbou měst a později středověkých katedrál. Od 13. století začali stavět místně nezávisle, později se k řemeslníkům přidávají také muži, kteří nejsou kameníky povoláním. Sami zednáři odkazují svůj prapůvod na legendu stavby Šalamounova chrámu pod vedením architekta Hirama Abiffa.

(podle Wikipedie)

Rituál jako zpomalení každodenního života

Členové lóže Templum Sapientiae se jednou za čtrnáct dní scházejí k rituálům, takzvané lóžové práci. Prostor setkání nazývají templem, což odkazuje na latinské „contemplare": rozjímat, uvažovat nebo prohlubovat. Na začátku se slavnostně zapálí několik svíček a rozloží se zednářské symboly, jako je kružítko a úhelník. Kružítko symbolizuje lidskost: do jeho kruhu by měli být zahrnuti všichni lidé. A pravý úhel symbolizuje právo, spravedlnost, čestnost a poctivost.

(Podle webu Templum Sapientiae.)