Muzeum Brněnska: Jedno muzeum, šest dobrodružství
Muzeum Brněnska tvoří šest jedinečných poboček – šest míst plných historie, lidských osudů a každodenních dobrodružství. V každé z nich se odehrávají drobné i velké příběhy, které návštěvníkům často zůstávají skryté. Nyní vám z každé pobočky přinášíme jeden z nich – skutečný, vtipný někdy neuvěřitelný. Protože tam, kde lidé dělají svou práci s nadšením, vzniká něco výjimečného.
Setkání se srnkou i duchem: (ne)všední dny v Podhoráckém muzeu
Podhorácké muzeum sídlí v budově bývalého proboštství kláštera Porta coeli a už samotné
pobývání na místě, které má historii sahající až do středověku, je dobrodružstvím. Když pomyslíte na to, co se v těchto zdech v minulosti, která nebyla vždy jen poklidná, mohlo odehrávat, hned můžete ve své fantazii prožít nejeden dobrodružný příběh. A když v této budově někdy náhodou zůstanete sami a za tmy, třeba když je nutné dodělat nějakou nezbytnou muzejní práci, a zaslechnete podivné zvuky nebo dokonce kroky a zavírání dveří, můžete si být jistí, že tudy prochází tajemný probošt zabitý švédskými žoldnéři za třicetileté války, jak praví místní legenda.
Další dobrodružství zde zažíváme díky výskytu všelijaké zvířeny, která se sem různými skulinami v historickém zdivu dostává. Obvyklé je v jarním období narazit na užovku, někdy i docela urostlou, vzácností nejsou ani žáby a myši. Na zahradu za muzeum chodí srnky nebo i bažanti. Jak dramatické takové setkání s živočichem bude, záleží na tom, kdo na něj narazí. Pokud hada potká na muzejní chodbě náš přírodovědec, tiše a se zájmem ho prostuduje, když však na zvíře narazí kolegyně, pro kterou plaz není zrovna objektem zájmu, je pozdvižení veliké.
www.predklasteri.muzeumbrnenska.cz
Poklad z kapsy aneb Příběh šlapanické krojové vesty
V roce 2023 jsme nechali restaurovat jednu mužskou krojovou vestu ze sbírky našeho muzea. Po čase jsme si přijeli pro hotové dílo k restaurátorce a ta nám popsala nejen svůj pracovní postup:
„V kapse jsem našla zbytky tabáku, to je u mužských oděvů celkem běžné. A taky tam byly peníze, ale to vy asi víte..." Nevěděli jsme a naše překvapení bylo ještě větší, když jsme zjistili, že to nejsou jen tak ledajaké peníze. Šlo o dvě bankovky, pětikorunu a desetikorunu, z tzv. londýnské emise, peněz vytištěných ještě během druhé světové války na objednávku československé exilové vlády ve třech tiskárnách ve Velké Británii. Platilo se jimi od konce války do měnové reformy v roce 1953. Vestu ušitou někdy na konci 19. století přitom místní stárci využívali při slavnostech ještě v 70. letech 20. století, než se dostala do muzejních sbírek. Ruku do kapsy, kde byly bankovky uloženy, ale zjevně nikdo dlouhá léta nevsunul, a tak jsme si zpět do muzea odvezli nejen zrestaurovanou vestu, ale i cenný přírůstek do numismatické sbírky.
www.slapanice.muzeumbrnenska.cz
Nečekaní (opeření) návštěvníci
U vyhlídkové plošiny Památníku Mohyly míru se zabydleli úplně noví hosté a rovnou bez vstupenky!
V hnízdě leží pět malých vajíček. Nevěděli jsme, čí vajíčka jsou, ale brzy bylo jasno. Když jsme se při druhé návštěvě hnízda přiblížili, vyplašili jsme sojku – zřejmě jsme ji překvapili stejně jako ona nás. Z vajíček se vyklubala čtyři malá ptáčata. Nejprve při každé naší návštěvě spala, ale teď už na nás otevírají své zobáčky, kdykoli přijdeme. Sojku už jsme na hnízdě nepotkali (asi má vlastní prohlídkovou trasu), ale mláďata rostou jako z vody. Chodíme je pravidelně kontrolovat a pokaždé nám vykouzlí úsměv na rtech. U nás na Mohyle míru to žije – doslova!
www.mohylamiru.muzeumbrnenska.cz
Nikdo není neomylný
Potomci předválečných majitelů vily Löw‑Beer, kteří dnes žijí doslova po celém světě, 
k nám při svých návštěvách Brna čas od času zamíří a jsou vždy vítáni. Když jsme se před několika lety chystali na příchod příslušníků tohoto slavného rodu, vládlo mezi námi nadšené očekávání. Těšili jsme se, jak této vzácné návštěvě předvedeme, s jakou péčí se staráme o odkaz jejich předků. Měli jsme připravené drobné upomínkové předměty, výklad a veškeré informace o vile, která stále vypráví příběhy rodiny, jež v ní kdysi žila.
Jakmile ve stanový čas dorazil sympatický manželský pár, ujala se jich naše kolegyně průvodkyně – s úsměvem je přivítala, předala dárky a provedla vilou i stálou expozicí s obvyklým zápalem. Profesionálně promluvila o historii, citlivé obnově interiéru i každodenní péči o památku, připomněla význam jejich předků – členů rodu Löw‑Beerů pro hospodářský, společenský a kulturní rozvoj města Brna. Když návštěvníci odešli, s úlevou jsme si oddechli!
Jen jsme se stihli pochválit, jak skvěle jsme všechno zvládli, a otevřely se dveře znovu. Usměvaví lidé vešli dovnitř, omluvili se za malé zpoždění a s lehkostí pronesli:
„Dobrý den, jsme potomci rodiny Löw‑Beer a přišli jsme na domluvenou prohlídku s výkladem."
Než se otevřou dveře aneb Příběh ze zákulisí
Práce kurátora v muzeu, navíc literárním, je bohužel někdy spojena s nepravdivou představou možnosti číst si nerušeně celé dny knihy a jednou za čas uspořádat výstavu. Než se však výstava slavnostně otevře návštěvníkům, 
předchází vernisáži týdny, měsíce, někdy i roky příprav. Studium odborné literatury, výběr exponátů a napsání výstavních textů představuje hlavní vklad kurátora. Pak ale nastává v harmonogramu příprav moment, kdy kurátor vstává od klávesnice, odhazuje tužku, do ruky bere malířský váleček, řezák, kleště a podle potřeby se stává asistentem výtvarníků‑výstavářů, řemeslníků nebo samostatným malířem, stěhovákem či lepičem plakátů. Krátkodobá změna profese se týká všech, stranou nezůstanou ani knihovnice, uklízečky a lektorky. V ideálním případě je pak výsledkem kolektivního shonu výstava, která na návštěvníka působí dojmem, že přesně tak to má být. A kurátor už začíná vymýšlet výstavu novou...
Dobrodružství při instalaci výstavy
Pracovat v muzeu zní pro veřejnost zajímavě. Lidé si nás představují jako badatele, kteří se celý den věnují sbírkám, připravují výstavy a veškerou činnost vykonávají v poklidu a bez stresů.
Avšak i my muzejníci zažíváme někdy přes veškeré pečlivé přípravy a opatrnost při své práci vypjaté situace. Asi nejhorším z těchto zážitků u nás v ivančickém muzeu bylo, když se před cca deseti lety při přípravě jedné výstavy zřítily při umývání tabule skla určené na panely a jen těsně minuly naši kolegyni. Té se naštěstí kromě podvrtnutého kotníku, jak před řítícím se sklem hbitě uskočila, nic vážného nestalo. Po zjištění, že kolegyně je v pořádku, jsme jen hleděli na hromadu střepů a první, co nás napadlo, bylo, vždyť vernisáž je už za dva dny, to se nemůže stihnout. Podaří se u sklenáře za tak krátkou dobu vůbec pořídit nové sklo? Zvládneme výstavu doinstalovat? Byly to nervy, ale zvládli jsme to. A odměnou pro nás byli spokojení návštěvníci vernisáže.
www.ivancice.muzeumbrnenska.cz
Vážení čtenáři Šaliny,
v roce 2025 slaví Muzeum Brněnska 60 let od svého založení. Při této příležitosti jsme pro návštěvníky všech šesti poboček připravili řadu výstavních projektů a kulturních akcí. Doporučuji například výstavu Ve stínu slavkovského slunce na Mohyle míru, Homo legens v Rajhradě, či výstavu Rytíři ve Šlapanicích. Rok 2025 bude také ve znamení nových stálých expozic v Rajhradě a na Mohyle míru. Muzeum Brněnska tvoří tým odborníků, jejichž cílem je předávat poznání a uchovávat kulturní dědictví. A přestože je jejich práce vážná a odpovědná, přináší i nečekané a nevšední momenty, o které se s vámi rádi podělí. Těšíme se na vaši návštěvu. Jedno muzeum šest dobrodružství.
Vladimír Březina, pověřený řízením Muzea Brněnska a vedoucí Vily Löw-Beer
