Jan Krejčí: Kardiologie je krásný a často i vítězný obor. Ale svému srdci musí pomoci také každý sám

 

IMG 3276Ten je bez srdce. Na většině úsloví sice alespoň trochu pravdy najdeme, zrovna toto přirovnání je ale skutečně nadsázka, i když dotyčného zrovna nepotěší. Bez srdce to nejde. Lepší je tak slyšet, že máme srdce jako zvon. Což ale bohužel také není samozřejmost. A když už jsme v těch příslovích, naštěstí taky úplně neplatí, že srdci neporučíme. Protože chceme-li srdce správně fungující, musíme mu v rámci možností aspoň trochu napomoci. „Určitě netvrdíme, že se člověk má zříkat úplně všech drobných radostí. Důležité ale je, najít balanc," říká profesor Jan Krejčí, přednosta I. Interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u svaté Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. V poslední době totiž lékaři varují, že nejen jižní Moravě hrozí vlna srdečních selhání.

Když jsme u těch úsloví, existuje zlomené srdce?
Ano, tzv. syndrom zlomeného srdce je skutečně popsanou nemocí, jeho vznik je spojen s nějakou intenzivní negativní emocí, stresem. Typicky postihuje dámy po menopauze, ale objevit se může kdykoliv. Jde o poměrně specifickou poruchu, kdy po vyloučení abnormálního množství katecholaminů jeho vysoká hladina srdce jakoby omráčí. Většinou se ale jeho správnou funkci podaří do dvou až čtyř týdnů obnovit.

Přicházejí tropická vedra. Je kvůli tomu toto roční období nebezpečnější pro srdce než ta zbývající?
V horku se víc potíme, víc tedy ztrácíme tekutiny, a pokud nepijeme, může dojít k dehydrataci. A když houstne krev, hrozí větší riziko trombotických komplikací - sraženiny se mohou objevit nejen v žilách dolních končetin, ale také třeba v mozkových cévách, takže může dojít k mozkové příhodě, nebo mohou ucpat srdeční tepny, což vede k infarktu myokardu. Ale problémem není samotné vedro, nýbrž ta dehydratace. Ta může vést i k poklesu krevního tlaku, což má za následek závratě či kolapsové stavy. Pokud bychom se měli dívat na počasí, pak víc infarktům přeje zima, protože chlad zužuje tepny, zvyšuje tlak, může vyvolat poruchy srdečního rytmu...pro většinu kardiaků je tak nejhorší přechod z tepla do zimy...

Muž nad šedesát, vysoký tlak, obézní kuřák, který se léčí s dalšími chronickými nemocemi... to je prý typický kandidát na infarkt. Pořád to platí?
Přesně tak. Protože obezita, kouření, nadměrné požívání alkoholu, moc cukru, nedostatečný pohyb, neléčený vysoký tlak či vysoká hladina cholesterolu, to jsou všechno věci, které srdci škodí a které se navíc sčítají. Proto pořád apelujeme na veřejnost, že je potřeba si tyto věci hlídat. Dnes už existuje řada léků a objevují se stále nové, které pomohou redukovat obezitu, přestat kouřit s pomocí náplastí nebo dalších pomůcek taky není tak obtížné, o správném složení jídelníčku se dočtete všude... je to jen otázka motivace.

Možná to je to nejobtížnější...
Takřka každý silný kuřák tvrdí, že se bez cigaret neobejde.P5161248 A když pak leží u nás a je mu opravdu zle, najednou zjistí, že to dokáže. Zhruba devadesát procent z našich pacientů přestane kouřit, alespoň krátkodobě, hodně pak záleží na prostředí, do kterého se po hospitalizací vrátí. Mimochodem, přestat kouřit je v případě ischemické choroby srdeční, kdy srdce trpí nedostatečným prokrvením, pro další prognózu pacienta stejně důležité jako všechny moderní a drahé léky, které mu dáváme, abychom zabránili zhoršení stavu a eventuálně dalšímu infarktu.

Bavíme se o mužích, ženám infarkt nehrozí? Také kouří, také pijí alkohol, také podceňují prevenci...
Do menopauzy jsou na základě své hormonální výbavy proti infarktu do značné míry chráněny, později se to srovná a riziko je v podstatě totožné. Pokud užívají hormonální antikoncepci, může to u těch, které mají větší srážlivost krve, zvýšit riziko trombózy, a to i té koronární. Děje se to sice sporadicky, ale přece jen je to nebezpečí, které nemůžeme úplně pustit ze zřetele.

Pokud vím, léčba infarktu je ale u nás na velmi vysoké úrovni?
Už dlouho se držíme na špičce nejen v Evropě, ale i celosvětově. S intervenční kardioangiologickou léčbou jsme začínali před více než třiceti lety a s trochou nadsázky se říká, že má-li někdo dostat infarkt, pak ať ho postihne v České republice. Protože díky zkušenostem i díky velikosti naší země a rozmístění katetrizačních laboratoří se vám pomoci dostane velmi rychle. Úmrtnost v nemocnici je kolem pěti procent, což je vynikající výsledek.

Jak poznat, že jde o infarkt?
Typická je plošná, tlaková či pálivá - nikoliv bodavá - bolest na hrudníku, která se při fyzické námaze zhorší, ale nepřestane ani v klidu. Může se šířit do krku, do levé paže, může se přidat nevolnost, zvracení, opocení, dušnost. Ti, kteří trpí anginou pectoris, mají s tímto typem bolesti své zkušenosti a mohou podobné příznaky řešit nejprve nitroglycerinem. Ovšem pokud do 20 minut problémy neustoupí, všem radíme dále nečekat a volat rychlou záchrannou službu.

Takže čím dřív, tím líp?
Přeneseně platí, že ´čas je myokard´. Čím dřív se s infarktemDSC 2780 do nemocnice dostanete, tím více srdeční svaloviny jsme vám schopni zachránit. Po dvanácti hodinách je většina srdečního svalu nenávratně poškozena, vzniká jizva, a kde je jizva, dochází k poruše stažlivosti. A to jsou pak pacienti, z nichž se rekrutují kandidáti na vznik srdečního selhání. Paradoxně totiž před čtyřiceti lety lidé s rozsáhlými infarkty umírali, tehdejší medicína jim nedokázala pomoci, ale v současnosti je umíme zachránit, a oni se tak dožijí svého srdečního selhání... Nezní to sice právě pěkně, ale je to realita.

Varujete dokonce před epidemií srdečního selhání - potvrzuje vývoj vaše obavy?
Ano, za poslední roky dochází k významnému nárůstu počtu případů. Nikoliv jen kvůli infarktům, souvisí to obecně se stárnutím populace. Výskyt srdečního selhání se zvyšuje s věkem, u sedmdesátníků a výš ohrožuje zhruba 10 procent seniorů. K tomu je potřeba přidat vliv neřestí, o nichž jsme mluvili – nedostatek pohybu, nezdravé jídlo a z toho plynoucí obezita či cukrovka, vysoký cholesterol, kouření, alkohol.

Jak to vypadá převedeno na čísla?
Obecně se udávalo, že srdeční selhání postihuje asi dvě procenta populace. Z údajů zdravotních pojišťoven vyplývá, že v České republice za poslední dobu mluvíme skoro o dvojnásobku. Vloni srdeční selhání postihlo na 350 tisíc lidí, a to podle mne nejsme na konci. Některé typy srdečního selhání se mohou hůře diagnostikovat, a pokud se i v těchto případech jako lékaři zlepšíme, srdečních selhání dále přibude. To zní na jedné straně jako špatná zpráva, ale je třeba zdůraznit, že i léčba selhání se za posledních třicet let dramaticky zlepšila. Přežití s touto diagnózou výrazně stouplo. Pokud bude selhání srdce správně a včas diagnostikováno a pokud bude pacient užívat všechny předepsané léky, můžeme redukovat riziko úmrtí z této příčiny až o 70 procent.

Chápu to tak, že největší potíž je ve stanovení diagnózy?
Díky osvětě nepodceňujeme infarkty, ani nebezpečí onkologických onemocnění. O srdečním selhání se zatím mnoho nemluvilo, přitom je jeho prognóza horší než u mnoha zhoubných nádorů. Polovina pacientů s touto diagnózou umírá do pěti let. Jenže když vám lékař řekne, že máte rakovinu, vyděsíte se, když vám diagnostikuje srdeční selhání, málokdo ví, s jakým nebezpečím do budoucna je to spojeno.

Z češtinářského pohledu kdyby mi někdo řekl, že mám srdeční selhání, myslím, že jsem mrtvá... Jaké potíže jsou s tím spojené?
Dušnost, nevýkonnost, slabost, otoky nohou, někdy zvětšení břicha, jiní ale výrazně hubnou a trpí nechutenstvím. Právě ta proměnlivost příznaků diagnózu ztěžuje. Starší lidé podobné obtíže přičítají věku a nenapadne je, že by za tím mohlo být něco jiného. Pokud to ale nahlásí svému praktickému lékaři, měl by ten zpozornět a odeslat ho ke kardiologovi, který by diagnózu měl stanovit správně. Díky tomu se může onemocnění podchytit včas.

Není to další zátěž pro praktiky?
V současnosti jsou už elegantní možnosti, jak srdečníUnknown selhání rozpoznat doslova z kapky krve. Stačí při odběru sledovat jediný marker, podle něhož je okamžitě jasné, zda hledat příčinu dušnosti jinde a selhání vyloučit, nebo zda pacienta poslat ke kardiologovi, kde můžeme na základě dalších diagnostických kroků diagnózu upřesnit a poté nastavit co nejúčinnější léčbu. Proto chceme rozšířit povědomí o této možnosti mezi kolegy v první linii, zvláště když zdravotní pojišťovny umožňují úhradu tohoto vyšetření.

Na klinice pod vaším vedením funguje i oddělení, které má na starosti péči o pacienty před a po transplantaci srdce.
Je to tak, v České republice jsou pouze dvě centra, která se věnují srdečním transplantacím, v Praze IKEM a pro Moravu je to naše I. interní kardioangiologická klinika FN u sv. Anny ve spolupráci s Centrem kardiovaskulární a transplantační chirurgie, sídlícím rovněž v areálu svatoanenské nemocnice. První srdce tu lékaři transplantovali v roce 1992, od roku 1993 přibyly tyto výkony ve větším rozsahu – a do současnosti nové srdce dostalo více než sedm stovek lidí.

Je to hodně, nebo málo?
I v oblasti transplantační kardiologie a kardiochirurgie jsme mezi prvními třemi zeměmi v Evropě v počtu transplantací na počet obyvatel. Ale musíme si uvědomit, že transplantací se v Česku provede ročně někde mezi sedmdesáti až devadesáti. Jak jsme si řekli, srdeční selhání postihne u nás 350 tisíc lidí, z toho se deset procent dostane do tzv. pokročilé fáze, kde by se o transplantaci srdce mohlo uvažovat. Ovšem ne pro všechny bude nové srdce vhodné kvůli pokročilému věku, přidruženým chorobám nebo i z jiných důvodů, takže je jasné, že disproporce mezi počtem těch, kteří na transplantaci nebo implantaci mechanické srdeční podpory dosáhnou, a těmi, jejichž srdce těžce selhávají, je značná.

Ani transplantace však není všemocná.
Je to úžasná možnost, jak vrátit lidi do plnohodnotného života. Vidíme, jak ti, kteří nemohli vstát kvůli dušnosti z postele, prožijí další roky až desetiletí aktivně a kvalitně mezi nejbližšími. Nicméně neřeší to celý ten velký populační problém. Musíme všichni ze všech sil usilovat o to, aby srdečních selhání nepřibývalo, a my lékaři se musíme snažit udržet jeho symptomy v takové míře, aby nemocní byli soběstační. Neméně důležitý je pak rozvoj paliativní kardiologie, která je tam, kde už není k dispozici radikální terapie, důležitou možností, jak zlepšit kvalitu života.

Co si pod tím mám představit?
I v Brně už fungují mobilní týmy, které pomohou rodině zvládnout náročnou péči, například aplikovat infuze či léky v domácím prostředí nemocných, takže ti mohou zůstat co nejdéle ve svém prostředí a se svými blízkými doma, a nepotřebují tak často nemocniční péči.

Proč jste se rozhodl věnovat právě kardiologii?
Kardiologie je velmi dynamický obor, někdy se o ní také říká, že patří mezi takzvané vítězné obory. Rozvoj technologií i nové léky nám dávají stále větší šanci řešit pacientovy problémy, ne mu pouze sdělit diagnózu. Přibývá možností, jak srdce, která by se dřív „zastavila" nebo selhala, lze udržet v chodu. To je totiž nezbytnou podmínkou života. Takže moct nabídnout někomu záchranu života, je určitě jeden z důvodů, proč mě právě kardiologie okouzlila.

Měl jste někdy srdce na dlani?
Doslova nikoliv, ale byl jsem při jeho transplantaci. Na dvou sálech kousek od sebe leží dárce a příjemce. Dárce je mrtvý, mozek nepracuje, ale jeho srdce v hrudníku bije. Příjemce je živý, ale v hrudníku nemá nic, jen připravený prostor pro to nové ... Ten pocit při přenosu a pak ve chvíli, kdy se čeká, zda srdce v novém těle začne bít, je asi nesdělitelný. Možná to kolegové kardiochirurgové, pro které je to přece jen běžnější, vnímají jinak, ale pro mne to byl nesmírně silný emoční zážitek.

I. Interní kardioangiologická klinika Fakultní nemocnice u svaté Anny poskytuje komplexní péči v celém spektru kardiovaskulárních onemocnění – arytmií, infarktů myokardu, chlopenních a jiných srdečních vad. Její součástí je i oddělení srdečního selhání a transplantační péče. V návaznosti na ambulanci srdečního selhání koncentruje možné kandidáty srdeční transplantace z celého moravského regionu, provádí komplexní vyšetřování před indikací transplantace srdce. Je také specializovaným centrem pro diagnostiku a léčbu všech typů kardiomyopatií, s možností provádění moderních diagnostických postupů s navazujícími specifickými léčebnými možnostmi. V oblasti vědeckého výzkumu spolupracuje se špičkovými pracovišti v rámci České republiky i v zahraničí, některé ze zmíněných programů jsou unikátní v rámci Moravy či dokonce v rámci celé České republiky.


Jiřina Veselá
Foto: Archív FNUSA