Mýtus Velké Bohyně přivádí na scénu mladší sestry Věstonické venuše

Výstava Mýtus Velké Bohyně v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu se stala na sklonku loňského roku dalším mimořádným počinem Moravského zemského muzea. Představuje největší soubor originálních neolitických venuší a dalších artefaktů z mladší doby kamenné, jaký byl dosud v České republice vystaven. Na jednom místě se tu poprvé setkává množství plastik, nádob a fragmentů, které společně podávají nečekaný obraz duchovního a estetického světa lidí před 6500 lety. Keramika té doby byla výrazně zdobena a mnohé předměty vznikaly s pozoruhodným smyslem pro detail a eleganci.

Zvláštní pozornost je věnována samotným figurkám – venuším. Nejnovější archeologické poznatky ukazují, že mnohé figurky byly v minulosti záměrně rozbíjeny a jejich části si lidé odnášeli dál – výstava proto nabízí pohled i na tuto méně známou stránku pravěkých rituálů. Velmi působivým exponátem jsou originální lebky dvou žen z těžební šachty v Krumlovském lese, které představují archeologicky mimořádně cenný nález a zároveň ilustrují náročné a společensky významné činnosti, které lidé před 6500 lety vykonávali. (Podobu těmto ženám dali odborníci z Laboratoře antropologické rekonstrukce MZM a jsou k vidění v Pavilonu Anthropos.) K tomuto tématu patří rovněž fenomén výstavby tzv. rondelů, o jejichž významu se archeologové stále dohadují. Jedná se o monumentální kruhové stavby s příkopy a palisádami, které připomínají legendární, ovšem podstatně mladší Stonehege.

Výstava nabízí i prostor k přemýšlení nad otázkami, které provázejí archeologii venuší už více než sto let: co tyto plastiky znamenaly, komu sloužily a jakou roli hrály v myšlení tehdejších lidí? Byly vyjádřením ženského principu, rituálními předměty – nebo něčím úplně jiným? A co vyprávějí o společnosti, která nádhernou malovanou keramiku vyráběla a vytvořila první monumentální symbolickou architekturu na našem území? Myšlenky tehdejších lidí se nám bez znalosti písma nedochovaly, ale odraz jejich života v archeologických nálezech ano. A kam se nakonec lidé moravské malované keramiky přibližně před 6000 lety vytratili? Na tuto otázku archeologie dosud odpovědět neumí. Jisté však je, že svět zaplněný ženskými figurami, venušemi a malovanou keramikou po deseti staletích postupně mizí a již se nikdy nevrátí.

(sal) Foto: Archiv MZM