Vojtěch V. Sláma: Colorjoy aneb Tiché okamžiky

DU Slama  M. lezi si29. 11. 2013 – 12. 1. 2014
Dům umění středa – neděle 10 – 18 hodin

Fotografie Vojtěcha Slámy dobře zapadají do kontextu českého vizuálního umění díky autorovu smyslu pro tvar, texturu a světlo. Nesnaží se o konkrétní navázání na tradici českého surrealismu, ale uvědomuje si významnou historii českého filmu a tradici vytváření příběhu. Jeho fotografie představují velmi osobní záznamy, ve kterých převládá intimita momentu nad hodnotou aktuálního dokumentu a které vycházejí z jeho citu pro sladkost života. Svým fotoaparátem zachycuje každodenní, často tělesné situace, které zanechávají stopy vůní a jiných potěšení našich smyslů. Chladnoucí hladiny, sněhem poprášené cesty a suché listí vytvářejí obrazy ročních dob, ve kterých lidé žijí, a pokud se v nich zastaví, užívají si radosti, jež jednotlivá období přinášejí. „Je důležité mít čas..., vyčistím karburátor u motorky a za někým jedu. Vnímám závislost jako neschopnost dělat , co nás napadne. Moje snímky nejsou záznamem závislosti, ale reakcí na ni," vyznává se fotograf Vojtěch V. Sláma.

Je zřejmé, že Sláma žije v komunitě blízkých přátel. Potkávají se, cestují spolu a občas fotografují ve stejném prostředí, i sebe navzájem. Tato kniha nabízí vizuální deník jeho života mezi lidmi, portréty jednotlivců, včetně autoportrétů. Dává přednost tichým okamžikům a ukazuje život, který se nám jeví jako klidný (možná až na tu motorku). Častěji fotografuje na venkově než v městském prostředí, podobně jako během rozsáhlých cest po Indii. Je to život, který viděl, cítil a sdílel s nejbližšími a o který se teď dělí s širším publikem. „Mohlo by se to také jmenovat „léto, zima, léto". Podzim a jaro jsou možná období nejkrásnější, ale příliš rychlá a postižená prací na to abychom stihli ještě žít. V létě a v zimě můžeme na delší dobu odjet z města a žít jednodušeji, či naopak odjet do jiného města a jen se toulat. Během jedné z mých cest po Indii, v době čekání na autobus, byl můj Rolleicord ukraden. Prodavač čaje křičel: čór, čór, čór! Ták..., konečně jsem nebyl fotografem. Mohl jsem začít nefotografovat, nežít skrz kameru. Ale v mém batohu zůstalo pár nenaexponovaných filmů.

O týden později jsem šel na bazar a kamarád z koloniálu mi půjčil bakelitový aparát Agfa Clack 6x6. Čočka jako sklíčko z dětských Primek, dvě clony, dva časy, hledáček upadl. Koupil jsem také další svitky Agfachrome 100 RS s expiračním datem November 1992. Pet-lahve a různé fólie nalezené mezi odpadky, byly jako fotografické filtry dobré dost, dost „indické".

Časem jsem používal i jiné aparáty a potom se zase vrátil k Rolleicordu a Flexaretu. Tímto krátkým příběhem jsem však chtěl říct, že když jsem konečně na chvíli zapomněl, že jsem fotografem, a začal jsem si hrát, ukázala se jiná cesta, jak zaznamenat podstatné věci. Ztráta fotoaparátu v Indii mne přivedla ke způsobu práce, který jsem pak začal používat i v „našem" světě." (Vojtěch V. Sláma, Brno, 1. října 2013 )

Doprovodný program k výstavě:
11. 12. 2013 v 17 h – komentovaná prohlídka výstavy
12. 1. 2013 v 17 h – komentovaná prohlídka výstavy

Text: red, foto: archív dumb