Dan Bárta: Dokud slyším, doufám...

Hudebník a přírodovědec s vášní pro vážky, jedenáctinásobný držitel Ceny Anděl v kategoriích Zpěvák roku a Zpěvák čtvrtstoletí, nezapomenutelný Jidáš z dnes již kultovní české inscenace muzikálu Jesus Christ Superstar. V roce 2000 Dan Bárta překvapil fanoušky s vlastní skupinou Illustratosphere, se kterou vydal dosud pět řadových alb a jedno živé dvojalbum. A s níž ho čeká příští rok Stříbrná svatba tour se zastávkou v Brně. „To naše spoluhraní je hlubší, pevnější," odpovídá mimo jiné v našem rozhovoru, v němž jsme však nemluvili jen o hudbě...

Stříbrnou svatbu neoslaví zdaleka každé manželství, natož kapela... Slibovali jste si v roce 2000, že spolu budete v dobrém i zlém? A myslel jste si, že vám to opravdu vydrží?
No, byli jsme v takovém stavu, popravdě, že jsme nebyli schopni naplánovat skoro nic...

Proč tedy vůbec Illustratosphere vznikla, impuls prý vzešel od vás?
Chtěli jsme spolu dělat muziku, písničky, trochu objevit i pokořit svět zvuků a not, který se před námi otevíral, vlastně jsme v té době byli muzikou úplně posedlí. Nic nám nepřišlo důležitější... Základní impuls ode mne nevyšel, úplně prvotní byli Filip Jelínek s Mirkem Chyškou, to oni spolu něco kuli a pekli. Já se k nim přifařil na půdorysu J. A. R. a dal tomu řekněme směr. Anebo vůbec možnost existovat ve smyslu zaznamenat se na nosič, protože jsem měl smlouvu s vydavatelem, a tedy i potenciální prostředky, abychom mohli zalézt do studia a nahrávat. Složili jsme spolu pár písní a když jsme řešili jejich interpretaci, poptali jsme Trio Roberta Balzara, tehdy se Standou Máchou a Jirkou Slavíčkem. Myslím, že jsme se tehdy všichni svorně shodli na tom, že se dotýkáme něčeho nebývalého, a že je naší svatou povinností to dotáhnout .

A jak se za to čtvrtstoletí proměnila?
Trochu dost jsme se zprofesionalizovali, rozmělnili své aktivity, výrazně ubylo společně stráveného času, signifikantně přibylo dětí. Mirek Chyška nejdřív odešel a na kytaru hrál Jarda Friedl a ten pak odešel a Míra se vrátil, z původní šestice je kvintet (Standa Mácha už s námi nehraje) a už deset let máme místo Jirky Slavíčka za bicími Martina Valihoru. Jde nám to pomaleji. Tak, jak to chodí. Jsem si téměř na sto procent jistý, že spolu ještě nějaké písně uděláme a nahrajeme, snad příští rok. Protože ten základ, že spolu rádi hrajeme, ten se vlastně mění taky, ale spíš v náš prospěch. To naše spoluhraní je hlubší, pevnější.

Takže na co se mohou návštěvníci brněnského koncertu, který je součástí tour Stříbrná svatba, těšit?
No! Po těch pětadvaceti letech si na oslavu, ať pořád nejedem ty „průřezy tvorbou", pozveme hosty: Lash & Grey, špičkové mladé duo ze Slovenska, zpěvačku Kristinu Mihaľovou a kytaristu Kubu Šedivého. Propojíme své světy – my si zahrajeme s nimi, oni s námi, zahrajeme si dohromady, naše věci, jejich věci, dobré věci. Těším se na to, má to sílu, klid i nerv.

Spojovaný jste s řadou hudebních projektů, ale asi nemůžeme nezmínit legendární Jesus Christ Superstar. Kolik let to vlastně bylo?
Vlastně ne mnoho, zhruba čtyři a půl roku, když počítám i zkoušky. Ale hrál jsem ho třikrát čtyřikrát do týdne ty skoro čtyři roky, takže bych to počítal spíš na odehraná představení. Těch bylo více než šest set padesát, skoro sedm set, když připočtu i občas roli Ježíše i ty nárazové vzpomínkové koncertní verze po roce 1998. A když to vezmete ještě jinak, tak jsme spojeni navždy.

Měli jste při zkouškách pocit, že vzniká něco, co bude oslovovat vlastně generace, a to i dávno po derniéře?
Neměli, to jsme neřešili, já tedy jistě ne, snažil jsem se všech sil, abych vůbec obstál, abychom to zmákli co nejlíp to půjde. To až bezprostředně po premiéře to začalo vypadat, že jsme si zadělali na úspěch. :) 

Což se nakonec potvrdilo i při únorovém koncertním provedení u příležitosti 30. výročí... Neuvažovalo se i o návratu muzikálu na divadelní prkna? Šel byste do toho znovu i teď?
Na denní bázi bych to už nedělal, ty možnosti jsem už koneckonců měl a odmítl jsem. Váhavě, slušně, ale jednoznačně. A několikrát. Co bylo, bylo. Už je to pro někoho jiného, ten kus je psaný pro hipíky v mladé a idealistické polorozjívenosti. Koneckonců jsme teď museli posílat do Londýna své fotky, zda nepůsobíme nějak pranepatřičně, a to představení nezmění svou drahocennou tvář, no matter legendy... Zkrátka už jsme krom jiného i součástí starých zlatých zašlých časů (smích). To naše nastudování bylo svým způsobem podpisem, značkou, symbolem, fenoménem vrcholných devadesátek, setkala se při něm tehdejší rocková špička, zpívalo a hlavně hrálo se živě, pilo se a tancovalo, spousta lidí skrz tu inscenaci pocítila zásadní proměnu české popmusic jako takové, já za to dostal Grammy i nominaci na Thálii, která ještě kategorii muzikál ani neměla... Nicméně ty letošní koncerty v O2 Aréně byly pecka veliká, to se rád přiznávám.

Vy ale nejste zdaleka jen muzikant. Váš zájem o vážky je všeobecně známý, dokonce jste – pokud mám správné informace a dobře počítám – už jako etablovaný hudebník absolvoval bakalářské studium aplikované ekologie na Ostravské univerzitě. Proč, co vás na přírodě přitahuje?
Příroda sama, její výrazivo, historie, existence, no, na to nelze odpovědět. Pokud se snažíte popsat, proč někoho milujete, jako by ten cit ponižujete. Dokonce se vám to může i vymstít, když se do toho zamotáte. Láska je zkrátka velmi holisticky postavený vztah, důvody hledat netřeba.

Láska, ale taky asi hlavně obavy o životní prostředí, vyústily v teď už dva dokumentární cykly z produkce České televize, v nichž jste byl v roli průvodce. Ten první Češi zachraňují byl o našincích pomáhajících ve světě se záchranou některých druhů zvířat. Ten druhý Krajina Dana Bárty byl o projektech z českých luhů a hájů. Jak jste se k natáčení vůbec dostal?
No, řekl jsem si o to, sepsali jsme to se Zdeňkem Suchým jako námět, prošli všechna schvalovací kola, pak napsali scénář, poprali se s kreativními producenty a dramaturgy, abychom obhájili svůj styl vyprávění a své vidění světa, vybojovali si o trochu víc peněz a času na realizaci a pustili se do práce. Ono, upřímně, obavy o životní prostředí lidstva mají na srdci jiní lidé. My máme vážně starost spíš o budoucnost těch jsoucen, o jejichž minulost ani přítomnost jsme se nijak nezasloužili. Tedy o budoucnost živočichů a rostlin živořících v našem roztahujícím se stínu.

Která z „návštěv" vás nejvíc oslovila, ve světě a co doma?
V principu jsou si podobny – někdo se rozhodne navzdory všem kládám pod nohama věnovat svůj čas a úsilí ochraně přírody. Zdeňka vždycky zajímá víc ten člověk, jeho motivace, povaha a tak, a mě o něco víc ten objekt jeho ochrany, ta krajina, ta „příroda". Tak se to pak pospojuje. Kozmické ptačí louky u nás, buš s oborou plnou antilop Derbyho v Senegalu, abych odpověděl. Ale zítra to může být jinak, já jen, že se ptáte...

A nepřevážila nad úctou a obdivem k těm, kteří zachraňují, spíš deprese a marnost, čeho všeho je člověk schopen vůči živým bytostem a vůči přírodě?
To patří k věci. Navíc je to tak přirozené, z kosmu jsme nepřilétli, jsme jedné krve. Mravenci se s broučky též nemazlí, jen jsou naštěstí malí a nemají plamenomety a iontové dezintegrátory. Marné je řešit ten kóan. V jistém ohledu jsou marné i naše životy, ale přesto je intenzivně a starostlivě žijeme jak nejlépe a nejkrásněji dovedeme. Možná, že samo to vědomí marnosti, které u některých lidí může generovat poživačný „postpotopní" cynismus, u jiných uraženou hořkou pasivitu a u jiných zase veselou až bláznivou milostiplnost, generuje u některých vzdorovitou a trochu trapnou nadějeplnost. Patřím k té čtvrté skupině, pardon.

Procestoval jste kus světa, ať už jako hudebník nebo s kamerou. Kde se vám líbilo nejvíc? Až tak, že byste zůstal?
Néé, prosím! Takový ráj jsem ještě neviděl. Jinak bychom se v šalině už těžko potkali. :)

Zážitky z cest daly vzniknout za covidu podcastu a letos dostaly i knižní podobu pod názvem Některé nevinnosti světa. Takže kromě hudebníka a přírodovědce jste i spisovatel? Můžete prosím blíž představit vaši knížku?
Vyšla v brněnském nakladatelství Host. A já věřím, že se mi povedla. Nemyslím, že bych byl spisovatel. Jen jsem napsal knížku. A věřím, že se mi povedla. Vyšla v brněnském nakladatelství Host. Hrome, možná že nakonec přece jen trochu spisovatel jsem. :)

V dokumentech i v knize je spousta zvířat, ta setkání musela být fascinující. Neodsunul některý z exotických druhů vaše zamilované vážky?
Ne, ne, ony se tam spíš potvrdily, vykrystalizovaly. Já jel na začátku totálně neselektivně. Ale málo platné, co se v mládí naučíte – v deseti jsem začal sbírat brouky a motýly... Pro mě je hmyz v té své téměř nekonečně mnohotvárné a přepestré a neustálé a kontinuální revizi a reinterpretaci formy toho jednoho čtyřkřídlého a šestinohého článkovaného tělního plánu prostě nevyvratitelně nejzajímavější. I když ptáci taky dobrý...

Vraťme se k hudbě. V létě jste bojoval s poměrně vážnými zdravotními problémy. Kvůli traumatickému poškození sluchu bylo prý možné, že byste musel hudební kariéru ukončit... I když tedy paleta vašich zájmů je mnohem širší, dokázal byste si něco takového vůbec představit?
Ne. Zatím ne. Nebudu si to představovat. Jakkoliv je dobré být připraven a každý oportunista hodný toho označení nechává všechna vrátka dokořán, i ta zadní. Ale zatím ne. Dokud slyším, doufám.

Dan Bárta & IIlustratosphere /
Stříbrná svatba tour
Mahenovo divadlo, 15. ledna 2026

Jedinečný koncert Dana Bárty & Illustratosphere u příležitosti 25. výročí od vydání debutového stejnojmenného alba! V rámci turné s názvem Stříbrná svatba bude standardní sestava skupiny Illustratosphere speciálně rozšířena o duo Lash & Grey se zpěvačkou Kristínou Mihaľovou, vycházející hvězdy na domácí a slovenské hudební scéně. Dan Bárta se zapsal v devadesátých letech do širokého povědomí s kapelou Alice a účinkováním v muzikálu Jesus Christ Superstar. Stal se také neodmyslitelnou součástí kultovních J.A.R. Jeho široký hudební záběr získal uplatnění od roztančených Sexy Dancers přes populární písně z filmů (mj. Snowboarďáci, Rafťáci, Horem pádem) až k jazzu spojenému např. s triem Roberta Balzara. Svou výraznou stopu zanechal v řadě dalších domácích hudebních projektů a vystupoval i s veličinami světového hudebního nebe (např. s fenomenálním zpěvákem Bobby McFerrinem nebo se Stingovým dvorním kytaristou Dominikem Millerem).

Lash & Grey během posledních dvou let vystoupili na prestižních pódiích, včetně ­ Carnegie Hall v New Yorku, festivalů v Mexico City, Guadalajaře, Paříži, absolvovali tři koncertní turné v Itálii a vystoupili také ve Švédsku, Belgii, Nizozemsku, Německu či ve vysílání francouzské ARTE TV. Duo odehrálo koncerty ve 14 zemích. V roce 2022 se Kristína jako jediná Evropanka dostala mezi TOP 5 zpěvaček z celého světa v prestižní soutěži Sarah Vaughan Jazz Vocal Competition v New Jersey. Dvojice má na svém kontě také řadu ocenění, včetně Ceny Anděl za nejlepší slovenské album "Blossom Of Your World", slovenské Radio_Head Award za nejlepší debutové album "Sleepin' With The Lights On" a také za singl roku 2021 "After War". Americký magazín Jazziz popisuje jejich hudbu jako mimořádný zážitek. Návštěvníky koncertu tedy čeká jedinečná fúze absolutních špiček české a slovenské scény s průřezem toho nejlepšího z tvorby Dana Bárty & Illustratosphere!

(jih)
Foto: archív D. Bárty