Pavel Gejdoš: Najít i zpřístupněné jeskyně mnohdy vyžaduje detektivní pátrání

Jednou dole, jednou nahoře. Tam i tam je brněnský publicista Pavel Gejdoš rád a dovede o tom napsat. Přiblížil tak zájemcům nejen svět tuzemských věží, ale vloni také připravil unikátní bedekr Zpřístupněné jeskyně Evropy. Celkem v něm čtenáři najdou 666 přírodních krasových jeskyní, které jsou, nebo v některých případech někdy byly, upraveny a využívány pro turistické prohlídky. „Nejsem geolog, nejde tedy o vyloženě odbornou publikaci, ale spíš cestovatelského průvodce," říká Pavel Gejdoš, který v současnosti pracuje jako mluvčí Správy jeskyní ČR.

Proč jste se rozhodl dát svým návštěvám pod povrchem knižní podobu?
Ve všech případech jde o podzemí vytvořené přírodou, buď krasovými procesy rozpouštění vápence, nebo díky sopečné činnosti. Jde vlastně o unikátní projekt, protože dosud nikde v Evropě nevyšly všechny její zpřístupněné jeskyně v jedné knize. Pouze některé státy vydaly průvodce po svém podzemí. A kdysi dávno za studené války byly vydány nezávisle na sobě dva různé průvodce – jeden francouzský po jeskyních, Západu' Evropy a druhý, maďarský, po socialistickém Východu', oba zdaleka ne kompletní. Knižně dohromady zpracovaná celá Evropa nevyšla nikdy. Občas se objeví v jednotlivých státech spíše jen dílčí publikace.

Všechny z popisovaných jeskyní jste navštívil osobně?
Ne, to ne. Tedy alespoň zatím. Počet uvedených jeskyní takto vyšel náhodou, ale svým způsobem je to i taková milá hříčka: tři šestky tvoří ‚pekelné' číslo, a i jeskyně se přece nacházejí v podzemí. Moje současné skóre je takové: díky cestám o dovolených za posledních 18 let se mi podařilo osobně objet a navštívit 610 z 666 jeskyní. Z těch evropských mi chybí ruské, ukrajinské a část na španělských, portugalských nebo řeckých ostrovech. Najít zpřístupněné jeskyně navíc mnohdy připomíná spíš detektivní pátrání, situace se pořád trochu mění. Už jsem měl knížku zalomenou, a zase jsem objevil v Rumunsku jednu jeskyni, o níž jsem nevěděl. Tak jsem musel všechno přeházet, abych ji doplnil a aby to abecedně sedělo. Jenže chvíli poté, co jsem si první výtisk přinesl domů, jsem dostal zprávu, že na Sardinii otevřeli novou jeskyni a na Slovensku druhou. Takže to, že v jedné knize jsou uvedeny všechny zpřístupněné jeskyně, vzápětí přestalo platit. Sice existuje webový server Showcaves.com, který provozuje jeden německý nadšenec, ale také není kompletní. Běžně se mi stávalo, že jsem někde v zahraničí vlezl do infocentra a až tam jsem překvapivě objevil prospekt nějaké další jeskyně, o které jsem do té doby neměl tušení.

V Bulharsku při hledání jeskyně Šarenka jsem příliš důvěřoval navigaci v mobilu, prodíral se hustým ostnatým křovím a když jsem se z něj konečně vynořil s krvavými šrámy na rukách a nohách a rozervaným tričkem, tak jsem zjistil, že z druhé strany k ní vede krásná široká silnice

Platí, že co evropský stát, to nějaká jeskyně?
Ne, chybí Dánsko, Finsko, Nizozemsko, Estonsko a Litva, kde není kras vyvinut či jen minimálně a žádná jeskyně tam není zpřístupněna.

A jak si stojí Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi?
Snažil jsem se zmapovat historicky zpřístupněné jeskyně ve všech státech, adekvátně to tedy odpovídá tomu, kolik kde opravdu těch jeskyní je. A v České republice máme těch 24 a tolik jich v knížce najdete. V tom počtu jsou i dvě, které v minulosti zpřístupněné byly, ale již nejsou: Mariánská jeskyně v Moravském krasu a Šeptouchovská v Ledči nad Sázavou. Zmiňuji je ale záměrně, protože trochu doufám, že třeba někoho motivuji, aby je v budoucnu znovu otevřel.

Tři desítky jeskyní sice není málo, ale pak tu jsou vyloženě krasové velmoci, jako je Francie, kde se nacházejí rozsáhlé plochy vápence a dolomitu. Jenom klasických zpřístupněných jeskyní tu existuje více než sto a plus mnoho dalších, které jsem se v knížce snažil aspoň nějak přiblížit.

Chápu to správně, že ne vždy návštěva jeskyně vyžadovala koupi lístku?
Přiznávám, že tam jsou i jeskyně a štoly, které jsou sice dnes zavřené, protože se na to místní vybodli a ani nenašli nikoho, kdo by je chtěl provozovat. Dřív ale přístupné byly, takže tam zůstaly upravené chodníčky či zbytky osvětlení. V takových případech obvykle přepínám trošku do levelu objevitele a vlezu dovnitř, ale zdůrazňuji, že nikdy se nejedná o nic ilegálního. Ale i ty zbytky turistiky mne baví objevovat. Na konci kapitoly každého z uvedených států jsem proto doplnil krátké tipy na další podzemní přírodní zajímavosti, které sice nesplňují kritéria „zpřístupněné" jeskyně, tedy upravené lidskými zásahy pro návštěvy, ale také případně stojí za vidění.

Asi to ale také slibuje dobrodružné zážitky než jen návštěva s výkladem průvodce?
Divočejší to bylo například v Lourdech, kde se najednou ze tmy ozval lidský hlas... Naštěstí jsem tušil, že skalní prostor je útočištěm bezdomovců nebo spíš squatterů, ale i tak jsem se dost leknul. Na druhé straně, průvodce není záruka bezpečnosti. V jedné z jeskyní v rumunském pohoří Apuseni jsem po celém dnu přecenil svoje síly a vnutil jsem se na poslední prohlídku. A na přírodním povrchu, kudy se chodilo, mi ujela noha, upadl jsem dozadu a nabodl se na krápník. Ten naštěstí vydržel, ale já měl zlomené žebro. Když jsme u těch zážitků, ono je vlastně docela zajímavé pozorovat, jak jednotlivé státy jeskyně provozují a nakolik vůbec o turisty stojí.

Jak to myslíte?
Několikrát jsme v Rakousku, kde jsme byli lyžovat, zjistili, že se tam nachází jeskyně, která ale je v zimě zavřená. A přesto jsem našel příslušného 'správce', který když zjistil, že mne to zajímá a píšu o tom, tak se neváhal probrodit hlubokým sněhem a pustit mne dovnitř. Naopak ve Francii v jedné ze státních jeskyní, k níž jsme dorazili, měli zavírací den. A i když jsme se přítomným zaměstnancům snažili vysvětlit, že nemůžeme čekat do druhého dne, protože už odjíždíme a máme letenky, nepustili nás, přestože fyzicky seděli v budově, kde byl vstup a stačilo vstát, odemknout a rozsvítit, protože se tam chodilo volně, a ne ve skupinách.

Která z jeskyní se vám líbila nejvíce?
Opravdu impozantní dómy o desítkách až stovkách metrů na šířku i na výšku najdete ve Francie a v Itálii. Asi nejkrásnější jeskyně vůbec podle mne je Aven Armand ve Francii, do které sjíždíte lanovkou dvě stě metrů dlouhým uměle proraženým tunelem, a kde vyrůstá les stovek krápníků, z nichž ty největší dosahují 30 metrů. To si bez nadsázky připadáte jako Alenka v Říši divů.

A další tipy?
Například Punkevní jeskyně s propastí Macocha a plavbou loděmi po podzemní řece mají paralelu ve francouzské jeskyni Padirac. Italská Grotta dei Dossi s barevně pestrou výzdobou se v mnohém podobá našim jeskyním Balcarka a Chýnovské. Velké sály francouzských jeskyní si lze okem poměřit s největší zpřístupněnou prostorou v tuzemsku v Kateřinské jeskyni. Německá Heimkehle měla za druhé světové války podobný osud jako Výpustek. Dlouhý okruh Sloupsko­‑šošůvskými jeskyněmi s řadou propastí má rozsahem obdobu jen v málo jeskyních Evropy. Archeologické nálezy z Mladečských či Koněpruských jeskyní si lze dát do kontextu například se slujemi ve francouzské oblasti Les Eyzies, pravlasti kromaňonského člověka. Ale například s jezírky CO2, jako jsou ve Zbrašovských jeskyních, jsem se jinde ve zpřístupněných jeskyních Evropy nesetkal.

Když srovnáte péči o jeskyně u nás a v zahraničí, jak si stojíme?
Rozhodně ne špatně. Ve Francii je mnoho jeskyní, vyjma těch nejslavnějších s pravěkými malbami, v soukromých rukou, takže to pak uvnitř vypadá trochu jako v Disneylandu. V České republice je vše provázáno s ochranou přírody, takže tady v podstatě nelze učinit nějaké kroky bez souhlasu příslušných orgánů a institucí. To, co kdysi dělal Absolon, že prostřílel celou návštěvnickou trasu vodní plavby dynamitem, dneska už je absolutně nereálné. Moderním trendem u nás jako ve většině Evropy je způsob šetrného zpřístupňování jeskyní bez trvalých betonových zásahů, jen snadno demontovatelnými materiály, jako například v bulharské jeskyni Veneca, stejně jako v tuzemské Na Turoldu u Mikulova.

Kdy se vlastně zrodil váš zájem o jeskyně?
Dávno. Vděčím za to tatínkovi, který mne potřeboval o prázdninách nějak zabavit a přes nějaké kamarády nám domluvil návštěvu v Punkevních jeskyních. Bylo mi asi deset a dodneška si to okouzlení pamatuji. Pamětní list, který jsem tehdy dostal, mám pořád schovaný.

V úvodu jsme zmínili, že do hledáčku vašeho zájmu nepatří jen prostory pod povrchem, ale i stavby vypínající se naopak do výšky. Kterým dáváte přednost?
Takto o tom nepřemýšlím. K rozhlednám jsem se dostal později, když si moje tehdejší přítelkyně dala za cíl všechny tuzemské navštívit. Asi u třicáté jsme se rozešli, ale protože jsem obsedantní pán, pokračoval jsem bez ní a své fotky dal kamarádům do knížky Rozhledny České republiky. A nezůstalo jen u toho, později jsem už sám zmapoval stavby nabízející rovněž výhledy do dálky, i když původně vznikly za jiným účelem. Dohromady jsem jich pro knihu Věže České republiky dal více než čtyři stovky.

Vraťme se ještě do jeskyní, těch, které jsou Brnu nejblíž. Turistická sezona začíná, kam a proč bychom se měli vydat?
Nejblíže Brnu je moje srdcová záležitost, kde jsem dříve i prováděl, Výpustek u Křtin. Tou jeskyní se doslova prohnaly dějiny – od pravěkých medvědů přes dávné mastičkáře až po nacistickou továrnu na stíhačky a tajné velitelství armády za studené války. Ale každá z 5 zpřístupněných jeskyní Moravského krasu má své specifické kouzlo. A stálou teplotu kolem 8 stupňů, bez ohledu zda venku mrzne, nebo jsou naopak pařáky.

Publikaci Zpřístupněné jeskyně Evropy vydala Správa jeskyní České republiky. Průvodce o 256 stranách přibližuje 666 přírodních krasových jeskyní v Evropě upravených pro turistické prohlídky. Jsou seřazeny dle jednotlivých států starého kontinentu. Kromě stručné informace o historii objevu a zpřístupnění je představena podoba jejich výzdoby, přiblížena dosud zmapovaná délka podzemí i prohlídkové trasy, uvedeny GPS souřadnice vchodu/portálu i parkoviště. Nechybí místní zajímavosti či pověsti, praktické informace o době otevření a přístupu z parkovišť i kontakty. Všechny představené dutiny ilustrují fotografie jejich interiérů a exteriérů. U každé země je mapa umístění přístupných jeskyní. Na závěr jednotlivých států jsou tipy i na další zajímavé přírodní kaverny, speleotripy či archeologicky zajímavé sluje. Knihu lze zakoupit v prodejnách u všech 14 tuzemských zpřístupněných jeskyní v ČR, v infocentrech na Skalním mlýně a na Macoše v Moravském krasu a v knihovně SJ ČR ve středočeských Průhonicích.

(jih) Foto: Archiv P. Gejdoše