Dům umění představuje Wilhelma Lehmbrucka

11. 9. - 10. 11. 2013
Dům umění města Brna

Výstava díla Wilhelma Lehmbrucka, jednoho z nejvýznamnějších sochařů a grafiků německé klasické moderny, v Domě umění města Brna je koncipována jako retrospektiva. Po téměř třech desetiletích se může teprve podruhé naše odborná i širší veřejnost setkat s tvorbou tohoto umělce v České republice. Poprvé však v moravské metropoli, která je s jeho sochařským dílem úzce spjato prostřednictvím světově proslulé vily Tugendhat. Torzo kráčející (z let 1913–1914) totiž vybral Ludwig Mies van der Rohe pro interiér vily Tugendhat v Brně.

Lehmbruckovo umění je na výstavě v Domě umění města Brna představeno nejen reprezentativním výběrem skulptur z let 1898-1918 včetně všech zásadních plastik, ale i malbami, kresbami, lepty a litografiemi z let 1904-1918. Vystavená díla jsou zapůjčena z Lehmbruckova muzea v Duisburgu a z umělcovy pozůstalosti.

Wilhelm Lehmbruck (4. 1. 1881 v Meiderichu u Duisburgu – 25. 3. 1919 v Berlíně) absolvoval v roce 1906 Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a od roku 1910 žil a tvořil v Paříži, kde se seznamuje s díly Archipenka, Brancusiho, Deraina, Maillola, Modiglianiho i Picassa. Zde vznikají expresivní, abstrahované plastiky s extrémně prodlouženými končetinami a melancholickým výrazem. Mezi nimi i proslulá „Klečící" (1911), která se stala jedním ze symbolů expresionismu. V roce 1914 odchází Lehmbruck do Berlína a později do Curychu. Naplněn depresemi a citovou disharmonií volí v březnu 1919 v Berlíně dobrovolnou smrt.

Díky velkorysé podpoře potomků a především Lehmbruckova muzea v Duisburgu, které vlastní od roku 2010 nejobsáhlejší soubor Lehmbruckova díla, je umělecký vývoj sochaře působivě dokumentován od období neoklasicismu přes hledání vlastních výrazových prostředků až k pozici čelního představitele expresionismu. Jeho kontakty s architektem Ludwigem Miesem van der Rohe se „zhmotnily" v díle syna Manfreda Lehmbrucka (1913-1992), který studoval u Miese na Bauhausu a je autorem projektu Lehmbruckova muzea v Duisburgu, vybudovaného v letech 1959-1964.
¨
V Brně se nacházelo jedno z Lehmbruckových stěžejních sochařských děl, „Torzo kráčející ( Torzo ohlížející se dívky)" z let 1913-1914. Jako jediné umělecké dílo se stalo ve třicátých letech 20. století koncipovanou součástí interiéru vily manželů Grety a Fritze Tugendhatových. Po válečných peripetiích se socha dostala do sbírek Moravské galerie, odkud byla v listopadu 2006 vydána dědicům stavebníků vily. Na brněnské výstavě má být prezentována identická skulptura v kontextu s vilou Tugendhat jako její nezastupitelný umělecký atribut.

Výstava Wilhelma Lehmbrucka, jednoho z nejvýznačnějších sochařů německé klasické moderny, představuje reprezentativní výběr děl z různých období jeho uměleckého vývoje – od období neoklasicismu přes hledání vlastních výrazových prostředků a postupné abstrahování tvarů až k pozici čelního představitele expresionismu. Ústředním námětem umělcovy tvorby je člověk, jeho oduševnělost, spiritualita, postupně je akcentována existenciální problematika, melancholický výraz, introvertnost a touha po vnitřní harmonii. Lehmbruckovo.

Text: red, foto: Archív DUMB