Barbora Seidlová, Daniela Zbytovská, Nikola Zbytovská: Ze stejného místa si každý přiveze jiný zážitek
Cestování – to vás nechává beze slova. Až pak vás přemění na vypravěče. Citát jednoho z nejvýznamnějších arabských cestovatelů a kartografů středověku by si možná mohly jako motto zvolit i tři divadelnice a přítelkyně. Barbora Seidlová a Daniela Zbytovská se svojí dcerou Nikolou vytvořily originální divadelní soubor MALÉhRY, jehož inscenace však nejsou určitě pouze pro ženy. Kromě toho mají na kontě tři dětské knížky a nově také knihu pro dospělé Zápisky z cest, který pokřtily na sklonku loňského roku ve foyer Divadla Bolka Polívky. Proto jsme si záměrně pro začátek nového 2024, který takřka všichni symbolicky vnímáme vždy také jako start další cesty k nepoznaným obzorům a objevům, povídaly právě o cestování a poznávání. Nakonec vše dopadlo sice jinak, než jsme předpokládaly, ale...
A protože citátem jsme začaly, i dál odpovědi tří dobrodružek neuvozují tradiční otázky, ale výroky vztahující se právě k cestování nejrůznějších osobností od antických filozofů až po H. Ch. Andersena...
Lepší je vidět něco jednou, než o tom tisíckrát slyšet.
Daniela Zbytovská: to je pravda, protože každý člověk je individualita a do každé země ladí nebo zapadne jinak. Do některé ano, do jiné vůbec. Záleží na jeho vnitřním tempu, rytmu, založení. To čemu věří, to si s sebou bere kamkoli. Zkušenost druhých je nepřenosná.
Barbora Seidlová: Každý z nás vidí novou zemi nebo místo jiným způsobem... Nezřídka se stává, že dva lidé navštíví jedno místo, ale mají z něj úplně odlišný zážitek. Díváme se na něj přes vlastní filtr, jež je zabarvený našimi zkušenostmi, přesvědčeními a vírou. A na základě toho vidíme ve stejném úplně jiné věci.
Nikola Zbytovská: ...a tak je dobré občas vyrazit do jiné země a nasbírat nové zkušenosti. Nechat se inspirovat, že se někde dělají věci úplně obráceně, než jsme zvyklí, a taky to funguje.
Cestování je jediná věc, kterou si koupíš, a učiní tě bohatším.
Všechny: Daruje nám totiž nadhled nad našimi zaběhnutými pravidly. Jsme přesvědčení, že to jinak nejde, a najednou, kousek od domova zjistíme, že spousta věcí může být klidně dokonce úplně naopak. Je to osvobozující a hlavně nám to dá informaci, že pravidla, o kterých jsme si mysleli, že jsou nedotknutelná, nedotknutelná nejsou. To je pro člověka obrovský vnitřní objev.
B. S.: Od kamarádů jsme se doslechly, že v Himalájích ženy klidně i v šedesáti letech rodí děti. Neví totiž o tom, že to nejde. Na ostrově Sumba v Indonésii zase zásadně snídají rýži, a když si chcete dát ovoce, koukají na vás jak na blázna. To se přece jí jen večer! To dá člověku prostor přemýšlet nad tím, jestli ta jeho pravidla jsou skutečně tak platná.
Cestování a změna místa dodávají mysli novou sílu.
B. S.: Dodávají nám nadhled nad sebou samým. Člověk se přestane brát tak vážně.
N. Z.: Protože se odpoutá od zaběhnutých přesvědčení a zajetých kolejích, které si vytváříme doma.
Turista netuší, kde byl, cestovatel netuší, kam jde.
N. Z.: Turista je pro mě ten, kdo si jede odpočinout, nemyslet. Cestovatel jede sbírat nové inspirace a vjemy... I když to bývá mnohdy nepohodlné.
D. Z.: Vnímám jako turisty ty, kteří se srocují kolem uznaných a doporučovaných památek, v ruce průvodcovské seznamy, aby si odškrtli, co už viděli. Cestovatel se zeptá místních, kam by ho poslali, vyrazí do neznáma a nalézá místa, která pro něho samého mají jedinečnou hodnotu. Hledá, nalézá. Nehodnotí.
B. S.: Proto naše ´Zápisky z cest´ nejsou ani trochu klasickým bedekrem. Mají být takovou inspirací k tomu, abychom se stali spíše cestovateli-objeviteli a dokázali nacházet cesty ven ze zajetých kolejí.
Cestování zlepšuje naši představivost, uspokojuje naši zvědavost a připomíná nám, kolik máme všichni společného.
D. Z.: Ve skutečnosti jsme velká lidská rodina, jsme jedno. Tak si to tady zkoušíme a přicházíme na to, že můžeme vyrazit po různých cestách, ale míříme ke stejnému cíli.
B. S.: Vidíme sami sebe v neznámých tvářích jako v zrcadlech, třeba tak, jak si sami sebe nedokážeme ani představit. Což probouzí moji zvědavost: co dalšího se o sobě ještě můžu dozvědět? A nakonec přícházíme na to, že ve skrytu duše toužíme všichni po stejných věcech, jako jsou pochopení, harmonie, láska, štěstí...
N. Z.: Líbí se mi vidět všechny ty rozdíly. Doma si to nějak představujete, pak přijedete na místo, a všechno je jinak.
Cestování je život.
N. Z.: Úplně si to nemyslím. I když paradoxně pro nás to možná platí, ale spíš proto, že cestujeme s divadlem po celé republice, a tak jsou ty cesty běžnou součástí našeho života.
D. Z.: Všechno v životě je v pohybu. Ten pohyb není jen v cestování. A je důležité umět žít tam, kde jsme se narodili a máme svoje kořeny. Záleží na úhlu pohledu na osobní fantazii, nepotřebujeme k tomu vlastně vůbec nic. Vytvářet krásný, harmonický domov může být stejně vzrušující jako vyrazit do Indonésie.
B. S.: Vyjet za hranice bývá velmi obohacující, ale udělat si občas výlet do vlastního nitra, navštívit zákoutí své mysli může být někdy také velkým dobrodružstvím! Cestování je cestování. Život je hledání a nalézání sebe sama. Cestování taky patří k životu, ale pro život jako takový jsou nejdůležitější vztahy. Dokázat se domluvit, smířit, milovat, i přesto že jsme každý trochu jiný.
Ať se dostanete kamkoliv, stane se toto místo vaší součástí.
D. Z.: To je pravda. Jako bychom si z každého místa odnášeli nějaký kód. Vždycky nás to poznamená. A zároveň na každém místě necháme kousek sebe. Pro mě se takovou destinací stala Itálie, kde jsem studovala herectví, Niki tam se mnou jezdila od dětství a Bára se po pár letech přidala. Hrály jsme tam divadlo, učily se vařit a žít. Taky proto jí v knize věnujeme největší prostor. Měly jsme možnost poznat Itálii skutečně podrobně, a tak náš pohled není jen pohledem okouzleného návštěvníka.
N. Z.: Pro mě je tím místem Kréta. Překvapuje mě její rozmanitost i to, jak dlouho ji díky tomu může člověk prozkoumávat!
B. S.: Mám pocit, že v sobě každý neseme kousek každé země, kterou jsme navštívili, něco z mentality jejich obyvatel. Mně asi nejvíc pod kůží zůstává Portugalsko, další ze zemí, o níž se v naší knize Zápisky z cest dočtete. Fascinuje mne divokost a nespoutanost tamní přírody! Zažily jsme tam nádherné momenty.
Žádné místo není tak špatné, jak ti říkají, že to bude.
N. Z.: To je Bretaň! V průvodci se dočtete o hrozivých domech a ponuré atmosféře. My jsme ovšem objevily docela veselé prostředí s milými lidmi a naznaly, že je lepší nečíst průvodce.
D. Z.: Každé místo nás reflektuje. To, co máme v sobě, odrážíme navenek, to potkáváme, přitahujeme, a to se nás dotkne. Jednou se nově přistěhovaný pán zeptal místního, jací tady žijí lidé? A ten mu odpověděl: Jaké jste měl doma? Tak takové budete potkávat i tady.
Vracet se domů z cest je zvláštní pocit. Vše vypadá, voní a působí stejně. Jediné, co se změnilo, jsi ty sám.
N. Z.: Někdy vám to doma začne i jinak vonět. Nebo spíš popisujete vůně novými způsoby. Už napořád mi třeba vzduch smíchaný s vůní benzínu připomene odpolední Livorno, kdy všichni na mopedech míří k moři.
Jediná cesta, které budete litovat, je ta, kterou nepodniknete.
B. S.: To platí nejen při cestování, ale v životě vůbec. Pokud nás něco oslovuje, láká, byť by to měla být sebevětší hloupost, je dobré ten impuls následovat. Kdy jindy, když než teď.
Nebyl jsem ještě všude, ale mám to na svém seznamu.
D. Z: To je naprosto nepodstatné. Naše intuice nám nejlépe řekne, co je v danou chvíli pro nás důležité. Nemusíme být všude. Stačí být tam, kam nás volá srdce, a kde je pro nás připravený osobitý vzkaz.
B. S: Žádný seznam míst, která chceme navštívit, nemáme. Důležitější mi spíš připadá, s kým cestujeme... A kam nás to takhle v naší trojici zase v budoucnu zavane, to se necháme překvapit!
Zápisky z cest
Po třech dětských pohádkových knihách přicházejí herečky Divadla MALÉhRY, jehož domovskou scénou je Divadlo Bolka Polívky, s první knihou pro dospělé pod názvem Zápisky z cest. Autorkou textů je Daniela Zbytovská, na realizaci knihy se podílely Barbora Seidlová a Nikola Zbytovská. Nebojte se, nejedná se o průvodce po pamětihodnostech! To přenechávají autorky podle svých slov způsobilejším. Je to vlastně čtení ke kafi nebo sklence vína, do houpací sítě v zahradě či na kanape s teplou dekou a čajem - jednoduše pro chvilky pohody. Předlohou ke knížce se staly cestovatelské podcasty „MALÉhRY ke kafi" z času pandemie, poté z textů vznikl scénický pořad a pak se diváci začali ptát: proč ne kniha? A bylo to. Kniha vyšla díky záštitě a podpoře města Brna, díky spoluúčasti fanoušků v kampani na Hit-hitu, díky mecenášům a podporovatelům umění a v neposlední řadě díky kamarádům, kteří trojlístku autorek pomohli se spoustou věcí, s nimiž by si prý nevěděly rady. Poděkování za spolupráci s distribucí knihy patří nakladatelství POP- PAP.
Divadlo MALÉhRY:
Původně divadlo jednoho herce vzniklo v roce 1987 za podpory legendárního režiséra Divadla Husa na provázku Petra Scherhaufera. Stalo se (prvním na světě) třinoherním, autorským divadlem hereček na volné noze Daniely Zbytovské, Barbory Seidlové a Nikoly Zbytovské.
Když jsme připravovaly na sklonku loňského roku tento rozhovor, netušila jsem, že Daniela Zbytovská se připravuje odejít do míst, odkud není návratu.... Ať už jste ji znali osobně, z jeviště nebo jejích knížek, věnujte jí tedy prosím při čtení tichou vzpomínku. Děkujeme za všechnu radost, kterou jste dokázala předávat, a šťastnou cestu, paní Danielo!
Více na www.divadlomalehry.cz