Jan Souček: Nejlepší na České televizi jsou její lidé

Kolena se mi netřesou a Pražákem se nestanu, tvrdí Jan Souček, který od října opustí židli ředitele brněnského studia České televize a stane se jejím ředitelem generálním. Zatím má tak vyměřeno šest let mandátu na to, aby v praxi obhájil své motto z FB profilu, kterým je citát Johna Lennona: Na konci všechno dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, potom to ještě není konec.

Jakou otázku vám po vašem zvolení pokládají nejčastěji, takže už jste na ni trochu alergický?
Zvýšíte koncesionářské poplatky? A opravdu zrušíte detektivní seriály?

Naopak, kterou vám novináři ještě nepoložili?
Jestli jsem si neukousl příliš velké sousto. Což tvrdí ti, kteří nejsou mými příznivci.

Máte obavy?
Každý, kdo poctivě přistupuje k hodnocení vlastních chyb a úspěchů, zjistí, že se posouvá teprve s náročnějšími výzvami. Kdybychom svěřovali velké úkoly jenom těm, kteří je už dělají, neměli bychom brzy žádné nové lídry, protože by se to zacyklilo. Přijde mi logické se s využitím všech získaných zkušeností přesunout z postu ředitele regionálního studia na post generálního. A zadruhé: nejsem sólista. Neumím fungovat jinak než týmově a mám kolem sebe tým profesionálů, s nimiž sdílím i lidské hodnoty, a tím pádem nejsem sám voják v poli. Takže kolena se mi netřesou a těším se na to.

Abych nezapomněla, budete zvyšovat ty poplatky?
Za svůj důležitější úkol považuji to, aby se podařilo reformovat financování médií veřejné služby obecně, což s poplatky také souvisí. Nemusí to však být o jejich ´zvyšování´, ale především o nové definici poplatníka. Každopádně ale o tom musí rozhodnout sněmovna. Takže otázka nestojí, zda my jako Česká televize nebo snad dokonce já budeme zdražovat. To lze pouze zákonem, pakliže se na tom shodnou poslanci. A já věřím, že k takovému závěru dojdou, protože jsem přesvědčený, že Česká televize stejně jako Český rozhlas reformu potřebují.

Proč nestačí soukromé stanice, když všichni známe zaklínadlo o určující nabídce a poptávce?
Tato mantra provází masová elektronická média od jejich počátku. Ta původně vznikala jako soukromá, ale pak se rychle zestátňovala, protože jejich vliv byl tak veliký, že vlády chtěly mít kontrolu. Jenže právě poučení z toho, co následovalo - jako první začal vysílat ve 20. letech minulého století rozhlas, vedlo k tomu, že vznikla média veřejné služby. Protože vývoj hlavně v nacistickém Německu a Itálii ukázal, že silný přímý vliv státu a politiků může být naprosto zhoubný. Ve Velké Británii se pak poprvé objevil model médií veřejné služby plnících základní zákonné zadání, ale financovaných nezávisle na státu. Důležitost jejich role se nejen neztrácí, ale dnes v prostoru plném dezinformací spíš roste.

Proč myslíte?
Možná si to spousta lidí v každodenním shonu ani neuvědomuje, ale v určitých situacích každý z nás potřebuje přijít na jedno dvě místa, kde si může být jistý, že najde ověřené informace a v případě závažných společenských témat uslyší názory z celého politického spektra, pokud možno objektivně a vyváženě. A dodám druhou část: Proč by tedy nemohlo stačit zpravodajství komerčních provozovatelů? Protože jsou živi z prodeje reklamy, což není nic nečistého, ale tím pádem se vůči největším zadavatelům nebudou nikdy chovat zcela nezávisle. Stačí se podívat, jak funguje globalizovaný svět, kde spoustu věcí ovlivňují obrovské nadnárodní korporace...

Vezměme to popořadě, respektive průřezem současné nabídky České televize. Kanály ČT1 a ČT2?
Jednička je nejpopulárnější kanál pro většinové publikum, kde je spíš na místě doladit detaily, aby některé formáty neustřelovaly z tohoto zacílení. Například hodinová debata historiků o nových pohledech na Pražské povstání nebo konec II. světové války je formátem právě pro ČT2. Dvojka by už měla divákům nabídnout náročnější kinematografii, dokumenty, i publicistiku.

Deset let vysílání slaví ČT art...
... soused Dvojky. A tam se dostáváme k divákovi, kterého bych nazval klubovým. Ať už artových filmů, což je terminus technicus, tak náročnější hudební produkce, uměleckých portrétů, dokumentů...

Jednoznačně zpravodajským kanálem je ČT24.
Nikdy jsem se nevymezoval vůči zpravodajství České televize nijak kriticky. Spíš se domnívám, že s běžícím časem je na místě dát akcent na nové formáty. Teď redaktoři velmi dobře pojmenují, kde se stal problém. Ale měly by následovat informace o jeho řešení, abychom se příště chyb vyvarovali. Jestli se změnily předpisy, vyměnili úředníci.... Rád bych také doplnil publicistické pořady i v propojení s umělou inteligencí, abychom byli divákům s to zprostředkovat v reálném čase fact checking, jinými slovy, že by moderátor s minimálním odstupem diskutující konfrontoval s tím, že jejich argumenty byly nebo nebyly pravdivé.

ČT sport?
Velké téma, které rezonovalo i při volbě generálního ředitele. Česká televize se ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Mezi finanční stránkou a mezi očekáváním diváků, kteří si za desítky let zvykli, že jim právě ČT za obecný koncesionářský poplatek zprostředkovává nejšpičkovější sportovní události. Ale práva k nim nakupujeme na otevřeném trhu, kde soupeříme s velkými vysílateli s mnohem větším kapitálovým zázemím, jimž přestáváme být schopni konkurovat. Takže i když ČT nerezignovala na olympiády, ani světové šampionáty, fotbalovou ligu už není schopna několik let ufinancovat.

Jaké je podle vás řešení?
Rád bych sportovní kanál v portfoliu ČT zachoval. Pokud se v horizontu měsíců podaří dosáhnout reformy financování, uvidíme, jaký další rozvoj ČT sport bude možný. Mimochodem, situace u nás nemá úplně paralelu ani v jiných evropských státech. Tam jsou diváci už dávno zvyklí platit si za zprostředkování přímých přenosů z jejich oblíbeného sportu svůj speciální sportovní kanál.

ČT:D a tvorba pro děti?
Déčko je jednoznačně velmi úspěšný projekt a chceme v něm pokračovat. Rád bych ještě posílil naši původní tvorbu pro děti. Stejně nás k tomu bude nutit realita okolního světa, protože ti největší producenti dětské tvorby v celosvětovém měřítku vstupují na český trh se svými vlastními digitálními platformami. A tím pádem naše kontrakty s nimi a nákupy jejich pořadů budou do budoucna nepochybně složitější.

Děti tedy mají své jisté, ale co senioři? Byla skutečně ČT3 jen covidový exces a bylo nutné ji rušit?
Budu se opakovat: pokud nám to umožní finanční situace, do níž nepočítám jen poplatky, ale popřípadě rovněž zvýšenou aktivitu obchodního oddělení, rád bych divákům ČT3 v relativně blízké době zase nabídl. Ukázalo se, že tento retro kanál na sebe zdaleka nevázal pouze seniory. Pořady, které v některých případech desítky let diváci neviděli, přilákaly i dvacátníky, třicátníky, a v mnoha případech je přijímali pozitivně, nikoliv s výsměchem. Jsem přesvědčený o tom, že takový kanál nemusí přinášet pouze perly z archívu, ale také plnit roli jakéhosi partnera pro aktivní životní styl ve zralejším věku, průvodce mezigenerační komunikací.

A vlastní dramatická tvorba pro dospělé?
Nepochybně na obrazovky České televize patří. Obsahově bych chtěl, abychom byli schopni přinášet víc snímků se silnějším přesahem, přibližovat významné postavy naší historie, ale ne zatuchlým jazykem učebnic nebo muzeálních exponátů, nýbrž je představovat jako lidí z masa a krve, s jejich skvělými talenty, ale současně složitým osobním životem, jak to často bývá... Před očima mám příklad minisérie Božena. Čeští tvůrci i diváci se naštěstí také už učí vnímat dramatické zpracování našich moderních dějin, kde ve srovnání s okolním světem máme docela skluz. Kinematografie i televizní tvorba v celém transatlantickém prostoru již dávno dokázala reflektovat relativně nedávné události, ukazovat jejich historické souvislosti a odkrývat je tak, aby byli lidé svým dějinám schopni lépe rozumět. U nás jako bychom se báli, teprve v poslední době se objevují dramatické věci, které přibližují Jana Palacha, bratry Mašinovy, Františka Kriegla... Na to, že u toho ČT je, jsem hrdý a taková témata budu v dramatické tvorbě určitě akcentovat.

Budete rušit ty detektivky?
S mým nástupem se jako žánr určitě rušit nebudou. Ale jsou krimi cykly povedenější a pak ty, kterým říkám rutinní, u jejichž sledování kdybych zakryl levý horní roh, nepoznám, zda je to ČT, nebo některý komerční subjekt. Takových bych se v budoucnu skutečně rád vyvaroval.

Nezávislé financování televize řeší objektivitu zpravodajství řekněme systémově. Ale pořád ho dělají lidé, i ve veřejnoprávní televizi. Jak zaručíte, aby nepromítali svoje názory a preference?
Neexistuje lepší recept, než vícestupňovost celého procesu od námětu příspěvku nebo pořadu přes výrobu až po schválení v jeho finální podobě do vysílání. O každém jednom z nich tak rozhoduje řetězec lidí. Pravděpodobnost, že projde něco ryze osobně motivované, zaujaté, se zájem někomu blížit, je velmi malá. Nikdy sice nebude úplně nulová, ale ten editoriální systém je postaven tak, aby to minimalizoval. Současně to vyžaduje dobrou personální politiku managementu ČT, jinými slovy jaké lidi do toho řetězce obsadí.

Jaký je podle vás největší nešvar České televize?
Sázka na jistotu. Média veřejné služby mohou být odvážnější, v programovém portfoliu provokovat, přinášet neotřelé formy zpracování, otevírat choulostivá témata. Ta komerční nemohou riskovat, že kolem novinkového formátu, který je kontroverzní, budou složitě prodávat reklamu. A na té my závislí nejsme, takže jsme svobodnější. Sázka na jistotu by neměla být doménou média veřejné služby.

Takže považujete za možný návrat České sody, jak se někde objevilo? V dnešních čase hyperkorektnosti?
Na to mám tři odpovědi: Ano, je to reálné. Ne, nebyla by to Česká soda, protože už nejsme v devadesátkách. A naše hyperkorektnost je v mnoha ohledech v nás samotných a v tom, že speciálně my v Česku býváme často papežštější než papež. Vymlouváme se na diktát Bruselu, ale když se podíváte třeba na satiru, jakou dělají Francouzi, zjistíte, že se zdaleka nedrží při zdi jako my. Je to spíš o odvaze, než by nám někdo diktoval.

Co je v tuto chvíli na České televizi nejlepší?
Její lidi, jejich kvalita a nadšení. A na velké většině pořadů, které divákům přináší, je to poznat.

Přicházíte z regionálního studia, chcete, aby se zpravodajství z regionů také posílilo? Aby odpadly okřídlené reportáže „u muzea čtyři", když zbytek republiky leží pod sněhovými závějemi?
Ani dnes už se to tak často neděje, ale posílení regionu jsem měl i ve svém projektu. Technologicky a personálně dobře etablovaná studia Brno a Ostrava by se měla ještě více a pravidelně zapojit do odbavování ČT24. Celé zpravodajství by se mělo pokusit ještě víc přiblížit skutečnému životu v regionech. Ne všichni tam totiž řeší témata nejvyšší politiky a reálně je trápí odlišné věci, než čím se žije v pivnicích na Malé Straně nebo kavárně v centru Brna. ČT má bezkonkurenční síť zpravodajů a byl bych rád, kdybychom pomohli pojmenovat, proč lidé v některých částech republiky mají pocit, že se na ně zapomnělo.

Máte už představu o nějakém konkrétním pořadu?
Chtěl bych doplnit diskusní pořad zaměřený na municipality, na obce, na regiony. Zdá se mi, že řada voleb, ať už krajských nebo obecních, je pak poznamenána tím, že v médiích se jejich problémům příliš prostoru nedostává. Volební kampaně i obecních nebo krajských voleb jsou založeny na tématech parlamentní politiky, s níž ve skutečnosti obce města a kraje nemají nic společného.

Jak jste se vůbec jako vystudovaný právník dostal k práci novináře?
Když jsem se po maturitě rozhodoval, žurnalistika mne lákala. Tehdy se studovala jen v Praze a součástí přijímaček byly i talentovky, kde měl uchazeč doložit, co už publikoval... Moc jsem nechápal, co bych měl v sedmnácti předkládat, a říkal jsem si, že na novinařinu asi nejsem dost talentovaný. Vždycky mi šly humanitní předměty, právo je obor, který člověku dá vhled do značné části společenské reality, tak padla volba na ně s tím, že během pěti let studia se ukáže. A ukázalo se už v druháku, kdy zahajovala Nova a vypsala výběrové řízení na redaktory Televizních novin. Přihlásil jsem se, a druhý den už točil. Tehdy začala moje novinářská kariéra. Ale práva jsem dokončil a první dva roky pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři.

Kdy si myslíte, že bude patrné, že má ČT nového ředitele?
Novinky nasadíme na podzim příštího roku. Už v lednu se ale objeví první vlaštovky změn ve skladbě pořadů, jiné a atraktivnější bude už letní schéma 2024...

Příští prázdniny bez Chalupářů a Vinnetoua?
A možná nebude ani Louis de Funès ... :) Nechte se překvapit.

Máte nějakou představu o svém nástupci v brněnském studiu?
Korunního prince jsem si nevychovával, nicméně mám dobrý pocit, že se chystají hlásit lidé zvenčí i zevnitř studia a že bude z čeho vybírat. Zájem těch „zevnitř" beru navíc jako signál, že jsem tady vedle sebe neudusil všechny talenty...

Jak byste si přál, aby se po těch šesti letech, kdy skončí tento váš první mandát, byla vnímána Česká televize?
Aby ji lidé brali jako lídra českého mediálního trhu a silného hráče na poli digitálních audiovizuálních platforem. Protože dřív nebo později, a to se bavíme o horizontu deseti let, se tam celý audiovizuální trh přesune. To je prostředí, ve kterém ještě my a především naše děti a jejich děti budou konzumovat audiovizuální obsah. Už dnešní dvacátníci a třicátníci televizní obsah v klasickém lineárním vysílání nesledují vůbec...a pokud neposílíme význam značky ČT ve vztahu k internetovému prostředí, ztratíme relevanci pro budoucnost. V tom vidím svůj strategický úkol.

Opustíte Brno a přestěhujete se do Prahy?
Pracovně se přestěhovat budu muset. Ale Pražák se ze mne už nestane. V Brně jsem se narodil, žiju tady naprostou většinou svého života, mám tu spoustu přátel. Jsem patriot a přes všechno negativní, co se v Brně odehrálo, odehrává a ještě odehraje, je to moje město. Mám tady domek po dědovi s babičkou, kde jsem vyrůstal, a tam se chci vracet a vrátit.

Jan Souček (* 27. června 1974 Brno) je od roku 2014 ředitelem Televizního studia Brno. Od října roku 2023 se stane generálním ředitelem České televize. Působil také jako editor v Českém rozhlase, moderátor či jako redaktor zpravodajství TV Nova nebo zprávař soukromého rádia.

J. Veselá
Foto: Archív ČT