Jana Musilová: Většina nadaných dětí ve škole zapadne
Nedbalý, líný, neprospívá... A přesto může jít o výjimečně nadaného žáka. „I dítě zdánlivě průměrné nebo líné může být nadané," potvrzuje Jana Musilová, odborná garantka Podpory vzdělávání nadaných žáků v Jihomoravském kraji. Tato aktivita, kterou zajišťuje nezisková organizace JCMM, se nyní posunula do další fáze. Vyhledávat talentované děti, aby nezapadly a své nadání nepromarnily, je totiž stále velmi důležité. Většina z nich projde základní školou, aniž dostaly šanci nadání rozvíjet. Negativně se i tady už druhým školním rokem projevuje pandemie. Kvůli covidu byli školáci odkázáni velmi dlouho na distanční výuku, pedagogové jsou vyčerpaní a nemají ani příležitost a mnohdy ani motivaci soustředit se na výjimečné žáky. „Bohužel většina nadaných dětí tak školským systémem projde, aniž se na to přišlo," říká na základě zkušeností Jana Musilová.
Mít doma malého Mozarta nebo Einsteina je snem asi každého rodiče... Jednoduché to však asi nebude. Jak tedy vůbec poznat, že naše dítě je mimořádně talentované a nadané?
Jednoduchá dříve nebyla právě identifikace, a tak se mohlo stát, že se nadanému dítěti nedostával tolik potřebný individuální přístup a rozvoj nadání.
Naštěstí v současné době lze míru intelektového nadání zjistit téměř bez překážek. Například u nás v Jihomoravském kraji je možností dokonce víc. Rodiče se mohou, ať už sami nebo na popud pedagoga, obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu, mohou zvolit cestu soukromého psychologa a od loňského roku mají možnost zúčastnit se bezplatně testování chlapců a děvčat čtvrtých ročníků přímo ve škole. Je to možné díky projektu, který má smělý cíl – systematickou podporu nadaných dětí.
Možná si taky ještě upřesněme terminologii. Jaké nadané děti vlastně v rámci vašeho projektu zkoušíte najít? Nadané na hudbu, na chemii nebo prostě jen chytré?
Přístupů k nadání je celá řada. My se přikláníme k tomu, že jde o souhru působení mnoha faktorů. Roli hrají osobnostní a vrozené předpoklady, rozumový potenciál, ale také výchovné prostředí. Inteligence se skládá z řady různých dílčích schopností, které je možné měřit a popsat. A právě to děláme. Pomocí online psychodiagnostického systému umíme právě schopnosti čtvrťáků otestovat. Zaměřujeme se na jejich fluidní inteligenci, tedy způsob myšlení při řešení úkolů, s nimiž se ještě nesetkali, a nemohou si tak pomoci tím, co už znají A pak ještě hodnotíme efektivitu učení - schopnost zapamatovat si dlouhodobě různé informace a v případě potřeby si je vybavit.
Podle jakých kritérií by učitelé sami měli rozpoznat, že před nimi v lavici sedí nadané dítě?
Tady není dobré dávat jednoduché návody a tipy. Každé dítě je jiné a u těch nadaných to platí dvojnásob. Pedagogové mají většinou dlouholeté zkušenosti, které se opírají o konzultace se školními psychology nebo poradnou. Nejen oni, ale i rodiče by však měli zbystřit v případě, kdy je dítě oproti svým ostatním vrstevníkům například schopno rychle a přesně zpracovávat informace, má velmi dobrou paměť, vidí problém z různých hledisek, má vysoce rozvinuté verbální schopnosti a podobně. Je ale potřeba opravdu chtít vnímat jedinečnost dítěte.
Naše babičky říkávaly, že když pánbůh někde přidal, obvykle taky někde ubral. Platí to také u nadaných dětí?
Když to říkaly naše babičky, musí to být pravda. Jde o tzv. dvojí výjimečnost, kdy nadání existuje zároveň s handicapem nebo poruchou, např. dyslexií, ADHD, Aspergerovým syndromem... Skupina takových nadaných dětí je nejen veliká, ale právě díky poruchám i různorodá, a nadání je hůře identifikovatelné. Bohužel kvůli tomu, že se soustředíme, a to nejen ve škole, na nedostatky, snadněji sice vyhodnotíme, že je dítě například pomalé, neumí se vyjádřit a hůř čte, ale unikne nám, že zároveň bravurně zvládá těžké logické úlohy nebo místo detailu řeší celek. Vnímáme pak dítě jako průměrné, líné, bez zájmu. Nadané děti s handicapem jsou často hodnoceny jako průměrné, a proto škola jejich nadání nepodchytí a adekvátním způsobem nerozvíjí.
Je vůbec reálné, aby při současných možnostech našich škol a učitelů bylo možné s takovým dítětem nějak pracovat?
Právě teď, kdy prožíváme už několikátou vlnu covidu, jsou pedagogové vyčerpaní a demotivovaní. Možnosti individuálního přístupu ke každému žákovi nicméně existují a záleží na přístupu a prioritách školy i jednotlivých pedagogů. Realita může být jiná, ale předpoklad je ten, že každý žák by měl mít možnost plně rozvinout svůj potenciál, zažít úspěch. Odlišnost na obou stranách spektra by se neměla brát jako přítěž, nýbrž jako příležitost k rozvíjení vzájemných vazeb a posilování respektu.
Nároky takového nadaného dítěte asi mohou přesahovat možnosti učitele. Nemělo by pak takové dítě mít nárok rovněž na asistenta?
Od určitého vysokého stupně nadání nárok na asistenta vzniká, potvrzení vydává pedagogicko-psychologická poradna. Kvalitní výuku a vhodné mimoškolní aktivity s různorodými podněty lze zajistit i bez razítka. Je důležité, aby okolí dítěte spolu komunikovalo, aby se všichni snažili najít pro něj to, co je z hlediska jeho rozvoje nejlepší. Což platí nejen u nadaných.
My jsme na to v našem projektu mysleli a pro nadané děti organizujeme příměstské tábory, jednorázové vzdělávací aktivity ve spolupráci s vědeckými a kulturními institucemi v kraji, kurzy rozvoje socio-emočních dovedností a aktuálně otevíráme mentorský program.
Mentorský program? O co jde?
Stejně jako by každé dítě mělo během školní docházky poznat aspoň jednoho skvělého učitele, by nadané dítě mělo na své cestě za poznáním mít kvalitního průvodce. Máme například nadaného kluka, kterého baví matematika, a my jsme mu takového průvodce našli. Baví se spolu o zajímavých knihách a tématech, ke kterým se ve škole nebo doma nedostane, ať už kvůli času nebo prostě proto, že znalosti toho chlapečka jsou hlubší. A stejným způsobem se budeme snažit najít mentora pro všechny zájemce.
Kolik nadaných dětí projde základními školami, aniž by se tušily, že jsou nadané? Jsou třeba „příznakem" samé jedničky?
Předpokládá se, že v každém populačním ročníku je kolem 5 procent nadaných dětí. Identifikovaných je jen velmi malá část. Například v našem kraji bylo ve školním roce 2019/20 identifikováno na základní škole 358 dětí. Podle pětiprocentního předpokladu by jich přitom mělo být asi 4500, tedy zhruba dvanáctkrát víc. Problém nedostatečné identifikace zmiňuje i jeden z dílů úspěšného televizního seriálu České televize Ochránce, který se odehrává ve školním prostředí. V dílu s názvem Ahoj, tati končí příběh 13letého nadaného Lukáše dokonce tragicky jen kvůli tomu, že jeho nadání nebylo včas rozpoznáno.
Důležité je ale nejenom nadání identifikovat a následně s dítětem individuálně pracovat, je také nutné systém podpory nadání rozvíjet koncepčně a systematicky, tedy na celostátní nebo regionální úrovni. Což se v Jihomoravském kraji děje, konkrétně i v tomto projektu.
Váš tým připravil také nějakou počítačovou hru. Můžete ji trochu přiblížit?
Jde o online psychodiagnostický systém vyvinutý výzkumníky FSS MU, který je určený k plošnému zmapování, screeningu, profilu schopností českých žáků 1.– 6. tříd, a to s důrazem na identifikaci intelektově nadaných. Splňuje standardy kladené na psychodiagnostické metody u nás i ve světě. Využívá systém herního testování, vypadá to jako počítačová hra, což děti víc motivuje a stimuluje ke hraní a naopak snižuje jejich obavy z testování. Výsledky jsou tím pádem průkaznější. A pro konkrétní představu – ve hře Triton a hladový oceán děti s pomocí profesora biologie zachraňují podmořské živočichy a zároveň se snaží vyřešit problém úbytku potravy v oceánu.
Jak by se s nadaným dítětem ve škole mělo pracovat?
Individuálně.
To zní pěkně, ale můžete učitelům nebo dětem nabídnout nějakou pomoc?
JCMM ve spolupráci s Jihomoravským krajem nabízí pedagogům velmi konkrétní pomoc – základní a rozšiřující vzdělávací kurzy. Na těch se učitelé dozvědí, co je potřeba pro práci s nadanými žáky vědět. Například o nových metodách identifikace, nebo o sociálních a emočních potřebách nadaných dětí. Přednášky vedou lektoři, kteří jsou na problematiku nadaných dlouholetými odborníky.
Zlepšuje se situace ve školách?
Ano. Tím, že se veřejně diskutuje o celém školství, vyplouvá na povrch samozřejmě i problematika nadaných. A zájem je vidět i na návštěvnosti našich kurzů, konferencí a růstu dotazů na poradenské centrum.
Pomáháte také rodičům? Ani pro ně to nebude snadné.
Rodiče hledají podporu, kde se dá. Ve škole, u jiných rodičů, na internetu. My nabízíme jak individuální psychologické poradenství, tak informace o mimoškolních aktivitách, legislativní informace. Snažíme se také prostřednictvím pedagogů působit i na školy v regionu. Dobře nám funguje rodičovská skupina, kde se rodiče mohou poradit o konkrétních problémech s ostatními.
Dá se tak i to nadání nebo talent „zabít", nebo se pak obvykle rozvine třeba na střední nebo vysoké škole?
Nadání i talent se zabíjí tím, že se nerozvíjí. Ať už ve škole nebo mimo ni. Platí, že čím dřív se podchytí, tím je to pro dítě i jeho okolí lepší.
Jaký je cíl vašeho projektu? Čeho byste chtěli dosáhnout?
Cílem našeho projektu je systematická podpora nadaných.
Mají pedagogové zájem se zapojit?
Mají. Byli bychom rádi, kdyby se zapojili pedagogové ze všech základních škol v kraji. Aby každá škola věděla, jak podpořit své nadané žáky v jejich nadšení z poznávání.
Informace najdete také na webových stránkách JCMM. www.jcmm.cz/projekt/nadanijmk
(jih)
Foto: Archiv JCMM a Honza Šmikmátor