Hana Malinová: České muže láká sexuální bungee jumping

Hana MalinovaJe advent, rolničky kam se podíváš... Ale jak slaví Vánoce prostitutky, pokud tedy vůbec? A je v dnešní době větší hrozbou covid, nebo HIV/AIDS? O pohled na současný stav sexbyznysu jsme poprosili Hanu Malinovou, brněnskou rodačku, ale především zakladatelku organizace ROZKOŠ bez RIZIKA (R-R), která už tři dekády pomáhá zlepšovat postavení sexuálních pracovnic a pracovníků a předcházet rizikům spojeným s prací v sexbyznysu. Zjednodušeně řečeno, propaguje bezpečný sex. „Nejlepší je dnes mít respirátor i kondom," říká Hana Malinová.

Slaví tedy blížící se Vánoce vaše klientky?
Věřte, nebo ne, ale i ony tráví svátky většinou doma, se svými rodinami a blízkými. Anebo alespoň se svými přáteli, byť třeba z ´mokré čtvrtiˇ. Většina erotických klubů, aspoň pokud vím, ani nemá otevřeno. Samozřejmě to, že se někde koná večírek pro osamělé pány, vyloučit nemohu.

R-R vznikla počátkem 90. let, příští rok oslaví 30 let. Co vás k tomu tehdy vedlo? Původně jste učila na vysoké škole na katedře speciální pedagogiky...?
Věděla jsem, jak v zemích střední a východní Evropy takřka nekontrolovatelně šíří HIV/AIDS a bylo mi jasné, že tento trend dříve či později dorazí i k nám. Doba byla divoká, hodně žen začalo hledat šanci v sexbyznysu. Mou snahou bylo přenést prostituci na natolik profesionalizovanou scénu, aby dívky nemusely svůj život ohrožovat nechráněným sexem. Přeložila jsem a nechala vydat první brožuru o pravidlech bezpečného sexu, hodně mi tehdy pomohla Československo-švýcarská zdravotnická společnost. Věděla jsem, že v zahraničí existují organizace, které pomáhají sexuálním pracovnicím. Tak vznikla R-R.

To jste vyrazila večer na ulici a oslovila některou z prostitutek: Dobrý večer, já jsem Hana Malinová... ?
Vlastně to tak trošku bylo, i když jsem se dost styděla a nebylo to pro mne jednoduché. Abych se trošku vnořila do toho, jak to dělat, byla jsem na exkurzi v Holandsku, kde jsem se nejen něco naučila, ale zároveň jim velmi pomohla s kontaktováním dívek, které tam přišly z Ruska. Což pro mne byla velmi užitečná zkušenost, o to jsem to pak měla u nás snadnější.

Jak se za tu dobu sexbyznys proměnil? V Brně třeba nedávno skončil i vyhlášený Moulin Rouge...
Menší a střední kluby, jejichž majitelé vystavěli v letech po listopadu 89 paláce ve stylu postkomunistického baroka, typické pro střední a východní Evropu, spíš zanikají. Ale megapodniky se pořád drží, i když nastal trochu masivnější přesun do privátu. Na druhé straně, v době covidové se sexuální pracovnice, ale i pracovníci, vracejí zpátky na ulici.

Není ulice přehlednější a tudíž snadněji kontrolovatelná?
Největším rizikem ulice jsou drogy. Zejména ty podávané injekční cestou. Skrze ně se do komunity přenášejí a šíří další choroby, vyskytuje se více násilí, jak ze strany pasáků, tak zákazníků. Ulice možná přehlednější je, ale co se děje v zaparkovaném autě uhlídat nejde.

Takže ani strach z covidu sexbyznys nebrzdí?
Covid můžete chytit kdekoliv a do podezření se nedostanete, takže proč by měl někdo obavy. Jiné je tomu např. u syfilidy, historka o přenosu ze záchodového prkénka již dneska moc neobstojí. Čeští zákazníci se naopak stali králi na poli sexuální poptávky, protože dosud zůstávali přece jen ve stínu cizinců. Omezení přeshraničního pohybu tak přineslo rozpínavost Čechů, kteří přestali omezovat svoje potřeby. A očkování proti covidu? Očkování našim klientkám samozřejmě doporučujeme, radíme, jak se objednat a kam zajít, ale finální rozhodnutí je na nich.

Co Brno a prostituce? Je tu nějaká tradice z totality, kdy sem přijížděli hodně „valutových cizinců" – i když tehdy se tvrdilo, že děvčatům stačily punčocháče...
Jedna ze zakladatelek R-R byla z Brna a punčocháče jí v žádném případě nestačily... Pravda je, že dřív nastaly žně v době veletrhů a Velké ceny, dneska je myslím situace adekvátní velikosti města a tomu, že Brno je centrem poměrně rozlehlé oblasti. Takže pokrývá potřeby regionu v sexbyznysu.

Mně se zdá, že proti dřívějším letům tolik pouličních prostitutek nevídám.
Covid znamenal rozkvět pouliční scény i v Brně. Nechci prozrazovat konkrétní lokality, hlavně proto, aby si ´počestné´ ženy z toho neudělaly akvárium a nechodily si tam odplivovat před děvčaty, která tam stojí, jak jsme to vídali v Perlovce. Priváty hodně přidusila protiepidemická opatření. Lidi v jejich okolí přestali být tolerantní. Začalo jim vadit, že někam pořád chodí cizí chlapi, množila se udání... Na ulici to bylo paradoxně méně napadnutelné, dodržovaly se rozestupy, nosily roušky, byly lepší ceny

Přijde mi poněkud absurdní, že někdo je ochoten nosit respirátor, a nenasadit si kondom? Je pořád nutné šířit osvětu o bezpečném sexu?
Jednoznačně, protože hlavně muži jsou pořád nepoučitelní a stále je přitahuje ten sexuální bungee jumping.IMG 8587 Ať už za tím v pozadí stojí nějaká biologická touha oplodňovat nebo něco jiného, sedmadevadesát procent klientek R-R potvrzuje, že jejich zákazníci od nich zkoušeli vyžadovat sex bez kondomu. Takže naše heslo, že nejlepší sex je ten bezpečný, se určitě nemění. Je to hodně individuální, ale ve srovnání s pohlavně přenosnými chorobami a HIV/AIDS může být covid stejně rizikový.
A nejlepší v tuto dobu je používat respirátor i kondom.

Je z toho cesta ven?
Holky a kluci prodávající sexuální služby by museli být skutečně zajedno a sex bez ochrany neposkytovat. Hodně by pomohlo, kdyby i policie brala stížnosti sexuálních pracovníků a pracovnic vážně a mohla se při postihu těch zákazníků, kteří by na něm trvali a vynutili si ho, opřít jako v mnoha jiných zemích o zákon, jenž by takovéto jednání kvalifikoval jako ublížení na zdraví.

Jací muži v současnosti vyhledávají prostitutky, pokud se to dá zobecnit?
Těch, kteří mají chuť, je víc, ale zákazníky se stávají ti, kteří mají taky peníze. Paušalizuje se to obtížně, ale nejtypičtějším je nyní ženatý chlap kolem čtyřicítky, který má na to, aby si ženu zaplatil. Záleží, jestli na ulici, nebo v klubu.

A dá se říct, jaká je typický česká prostitutka? Co ji k tomu přivede, jak žije...
Žena (případně muž) v nesnázích, především finančních. Roli mohou sehrát také jiné důvody, ale i ty obvykle pramení z toho, že osoba nemá peníze. Objevují se v oboru i mladá děvčata kolem dvaceti, ale ta největší skupina je mezi 30 – 40 lety. Bývají to maminky dvou, tří a více dětí, jejichž partner je někde v luftě, pokud nějaký existuje. Ty bývají ve stavu největšího napětí, protože už mají nějakou životní úroveň, kterou chtějí zajistit i dětem, ale bojí se toho, že ji neudrží. Za nájem zaplatí 14 tisíc, ale mateřská je deset a od partnera nic čekat nemůžou. Dřív je často k prostituci vyhecovala kamarádka, dneska si projedou internet a řeknou si, zkusím to. Žijí přitom nenápadně, mívají často druhou práci, nebo se starají o děti a večer odcházejí za byznysem.

A chtějí, či lépe, dokáží z toho někdy vůbec vystoupit?
Když jsem to počítala, v průměru je to podobné jako s drogovou závislostí, trvá to zhruba sedm let. Neúprosným faktorem je věk. Se ztrátou plodnosti klesá i biologická přitažlivost ženy, což se projevuje ve snížení sexuálního zájmu o ni. Některé to dovedou kompenzovat, ale takových mnoho jich není. Máme několik klientek s rokem narození 1955, ale to je výjimka. Kolem padesátky obvykle kariéru končí, to už bývají zaopatřené. Dělat ´roztleskávačku´ v klubu nechtějí. Opustit sexbyznys obvykle snadněji dokáži ty, které do něj vstupovaly s nějakým cílem: budu to dělat tři roky, abych si vydělala na kurz pro zdravotní sestry, na jazykovou školu. Většinou sice zůstanou déle, ale nakonec zvládnou odejít. Většinu ale vyřadí až nezájem o jejich služby.

Mimochodem, máte ráda film Pretty Woman?
Když to berete jako na pohádku, je to milý, dojemný příběh s krásnými lidmi o tom, jak pravé hodnoty vítězí. Ale bohužel řada klientek se na to dívá jako na realitu, jako na něco, co by se mohlo někdy stát i jim. Což je zavádějící. Mají pocit, že na chodníku najdou prince na bílém koni, uvěří tomu, že když se milujeme, tak si nelžeme, se zábranami odhodí taky kondom. A přijde tragédie.

Možná se pletu, ale necháme se sice rozněžnit krásnou Vivian na plátně, ale když zjistíme, že naše sousedka si přivydělává prostitucí, nevstoupíme s ní do výtahu... Jaký je skutečný postoj „běžné" veřejnosti k prostituci?
To první je sen, krásná herečka a nedostupný herec, v druhém případě je to nemrava, která chce svést vašeho manžela a ještě ho připravit o výplatu. S tím, jak se více a více lidí dostává do finančních trablů, sice roste i větší pochopení pro to, že to někdo řeší poskytováním sexuálních služeb, ale stigma pořád existuje.

Jaký příběh z těch spojených s vašimi klientkami vámi nejvíc otřásl?
Jako statistik mám raději, když se můžu opřít o vyšší čísla. Znám osudy sexuálních pracovnic přejetých náklaďákem, skalpovaných, zavražděných. Což jsou obrovské tragické osudy. Ale když jsme dělali výzkum mezi našimi klientkami, tak mi nejvíc vadilo, jak ploše vnímají, co se jim stalo, že zažily tolik otřesných věcí. A ony to za dvě stránky dotazníku zapomenou a řeknou, vždyť je to docela zábavné povolání. Ale asi je to tím, že jinak by se to nedalo vůbec provozovat.

Tak nějaký dobrý konec?
Mám ráda ty, kdy se žena zvládne na vlastní nohy postavit sama. Dodělá si školu, otevře butik, sežene se si místo asistentky. Přestane být závislá na náhodách vztahu s partnerem, ale sama si vybuduje něco, co ji udrží.

Mluví se o covidu, ale v roce 2020 bylo v ČR zachyceno 251 nových případů infekce HIV, což je přece docela značný nárůst.
Nás to nepřekvapilo. Udělali jsme mnohem méně testů, ale měli jsme o pět víc pozitivních než rok předtím, což se nikdy dřív nestalo. Je to velmi znepokojivé a varující.

Testování na HIV/AIDS nabízíte široké veřejnosti. Kdo by se podle vás měl přijít otestovat?
Zájemců trochu přibývá, ale mohlo by to být lepší. Hlavně u skupin 40+, které si myslí, že rizikové nejsou. Žijí spořádaný život, mají manželku-manžela, ale neuvědomují si, že s HIV klidně mohou velmi dlouho přežívat zcela v klidu. Najednou se častěji cítí unavení, mají teplotu, průjem a jiné potíže, které si neumějí vysvětlit, a ona je za tím cesta do Thajska nebo do Afriky před dvaceti lety.

Co by bylo horší, kdyby R-R nevznikla?
Poskytovatelé a poskytovatelky sexuálních služeb jsou v lepším postavení, než by byly, kdyby R+R neexistovala. Vědí, kam se mohou obrátit, kdo rozumí jejich problémům a kdo se jich v každém případě zastane. A co by bylo mnohem horší, by byla celková epidemiologická situace s HIV/AIDS. Například na Ukrajině, kde žádná podobná organizace neexistuje, je počet diagnostikovaných případů jedenáctkrát horší. Takže u nás by nebylo přes 4000 HIV+, kolik jich máme v současné době, ale 44 tisíc. Vzhledem k nákladnosti léčby by to zdravotní systém dost pocítil, ale nejde jen o peníze. Přibylo by také lidských tragédií, které se s touto nemocí pojí.


Clipboard01Rozkoš bez rizika nabízí bezplatné testování veřejnosti na HIV také ve svém poradenském centru v Brně. Bez objednání lze tuto nabídku využít na Vlhké 10, vždy od 16 – 17 hodin. Více informací na čísle 724 180 136. Znát svůj HIV status je důležité – včasné zjištění diagnózy napomáhá efektivnější léčbě!

(jih)
Foto: Archív R-R