Nominace na Ceny města Brna pro rok 2017

Patnáct osobností bylo Radou města Brna v úterý 21. listopadu 2017 navrženo na Cenu města Brna pro rok 2017. Na udělení ceny bylo podáno 65 návrhů, jimiž bylo v jednotlivých oblastech dle pravidel navrženo udělení Ceny města Brna celkem 43 osobnostem, třem dvojicím a dvěma kolektivům. Návrhy byly podány do všech 15 oblastí. Definitivní platnost budou mít nominace až po schválení Zastupitelstvem města Brna 12. prosince 2017.

V souladu s 1. článkem Pravidel pro udílení Ceny města Brna jsou nominace na Cenu města Brna pro rok 2017 v jednotlivých oblastech následující:

v oblasti technické vědy: prof. RNDr. Radimu Chmelíkovi, Ph.D.
v oblasti přírodní vědy: prof. RNDr. Ing. Michalu V. Markovi, DrSc., dr. h. c.
v oblasti lékařské vědy a farmacie: prof. MUDr. Jiřímu Vítovcovi, CSc., FESC
v oblasti společenské vědy: PhDr. Antonínu Dufkovi, Ph.D.
v oblasti architektura a urbanismus: doc. Ing. arch. Jiřímu Oplatkovi
v oblasti výtvarné umění a design: Janu Steklíkovi in memoriam
v oblasti hudba: Věře Lejskové
v oblasti literární činnost: prof. PhDr. Sylvii Richterové
v oblasti žurnalistika a publicistika: doc. PhDr. Aleně Blažejovské
v oblasti dramatické umění: prof. Mgr. Zoji Mikotové
v oblasti sport: Rudolfu Potschovi
v oblasti mezinárodní spolupráce města Brna: doc. JUDr. Petru Mrkývkovi, Ph.D.
v oblasti zásluhy o svobodu a demokracii: Miroslavu Kasáčkovi
v oblasti mimořádný přínos městu Brnu: JUDr. Miladě Váňové
v oblasti in memoriam: Ladislavu Váchovi

Informace o jednotlivých laureátech:

Technické vědy: prof. RNDr. Radim Chmelík, PhD.
Radim Chmelík se narodil 31. ledna 1966 v Kyjově. V současnosti působí jako profesor na Ústavu fyzikálního inženýrství na Fakultě strojního inženýrství VUT v Brně. Kromě toho přednáší na Lékařské a Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Svoje vědecké poznatky přenáší do praxe a spolupracuje s předními brněnskými high-tech firmami. Podílel se na vybudování Středoevropského technologického institutu CEITEC VUT. Jako autor či spoluautor vytvořil více než 50 odborných publikací z oblasti optiky, moderních nanotechnologií a tenkých vrstev. Jeho práce byly více než 200x citovány jinými vědci. Je také spoluautorem 9 patentů z oblasti optiky a 3D zobrazovacích metod. V rámci své pedagogické činnosti vychoval desítky úspěšných absolventů a také inicioval úzkou vědeckou a vzdělávací spolupráci s mnoha evropskými i americkými univerzitami, díky níž jsou našim studentům umožněny vzdělávací pobyty. Za svou práci získal mnohá ocenění, jmenujme například Cenu Wernera von Siemense za nejvýznamnější výsledek v oblasti vývoje a inovací. Jeho reputace jakožto mezinárodního odborníka na pokročilou optiku přispívá k šíření dobrého jména naší země i města Brna.

Přírodní vědy: prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek, DrSc., člen Švédské královské akademie zemědělských a lesnických univerzit
Michal V. Marek se narodil 17. srpna 1954 v Mladé Boleslavi. Po studiu brněnské Lesnické fakulty dnešní Mendelovy univerzity a oboru biofyziky na Přírodovědecké fakultě UK Praha se odborně habilitoval v oboru fyziologie rostlin. V roce 2001 získal profesuru. Od počátku devadesátých let se aktivně podílel na mnoha mezinárodních výzkumných environmentálních projektech. Založil evropské centrum excelence CzechGlobe, které sídlí v Brně a jako jediná česká instituce se zabývá interdisciplinárním výzkumem globální a klimatické změny. Zde také působí jako ředitel. Jeho aktivity do centra lákají řadu zahraničních hostů, například účastníků konferencí a workshopů či za prací přicházejících expertů. Své poznatky přenáší také do praxe, spolupracuje například s Brnem či Prahou. Je členem Švédské královské akademie zemědělských a lesnických univerzit. Aktivně se podílí na odborné přípravě a implementaci klimatických mezinárodních dohod OSN, například Pařížské dohody. V impaktovaných časopisech publikoval více než 80 odborných vědeckých prací. Nezměrný význam má také jeho pedagogická činnost, a to na národní i mezinárodní úrovni. Díky Michalu V. Markovi se Brno stalo významným městem v oblasti výzkumu klimatu.

Lékařské vědy a farmacie: prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., FESC.
Jiří Vítovec se narodil 25. února 1951. Po promoci nastoupil na I. interní kliniku, kde se seznámil s lékařem a svým učitelem Milošem Štejfou. V roce 1988 obhájil kandidátskou práci. V roce 1995 se stal docentem vnitřního lékařství a v roce 2001 byl v tomto oboru jmenován profesorem. V letech 1997–2003 vykonával funkci proděkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2003 se stal přednostou I. interní kardioangiologické kliniky FN u sv. Anny. Za jeho působení zde vzniklo mezinárodní centrum klinického výzkumu. Jeho profesní život je spojen jednak s péčí o pacienty se srdečním onemocněním, jednak s výukou posluchačů jak na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, tak na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Publikoval přes 20 knih, více než 30 článků v zahraničí a více než 400 článků v tuzemsku. Je členem výboru České internistické společnosti a České společnosti pro hypertenzi. V roce 2002 mu byl udělen titul Fellow Evropské kardiologické společnosti. Dlouhodobě vyučuje klinickou farmakologii na farmaceutické fakultě v Brně. Je šéfredaktorem časopisu Kardiologická revue, zastupujícím redaktorem časopisu Cor et Vasa a členem několika vědeckých rad. Díky mnoha těmto aktivitám je přínos pana profesora Vítovce pro české lékařství nezpochybnitelný.

Společenské vědy: PhDr. Antonín Dufek, Ph. D.
Antonín Dufek se narodil 30. listopadu 1943 v Brně. Zde také vystudoval gymnázium a v roce 1967 tu absolvoval dějiny umění na Filosofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity u profesora Alberta Kutala. V roce 1968 se stal kurátorem fotografické sbírky Moravské galerie v Brně. Ve funkci emeritního kurátora pracuje v této instituci dodnes. Během svého působení zde vytvořil z malé sbírky regionálního charakteru druhou největší sbírku v České republice čítající více než 20 000 fotografií, která obsahuje díla umělců jako Josef Sudek či František Drtikol. Tuto sbírku prezentoval na více než 200 výstavách, z nichž většinu připravil nebo se na nich autorsky podílel. K mnoha výstavám také připravil odborný katalog. Za zmínku stojí například výstava Josefa Sudka „Kouzlo staré fotografie", na které pracoval společně s autorem. Po roce 1989 prezentoval českou a slovenskou fotografii na mnoha mezinárodních výstavách v Evropě i v zámoří. V souvislosti s tím často přednášel v zahraničí, například v Photographers´ Gallery v Londýně nebo v Museum of Fine Arts v Hudsonu. Pedagogicky působil hned na několika školách, jmenujme například Filosofickou fakultu MU nebo Fakultu výtvarných umění VUT. Díky své vytrvalé soustředěné práci rozšířil povědomí o české fotografii nejen u nás, ale i v zahraničí.

Architektura a urbanismus: doc. Ing. arch. Jiří Oplatek
Jiří Oplatek se narodil 22. října 1944 v Brně. V roce 1968 zde zakončil studia na Fakultě architektury VUT. Po roce působení v Útvaru hlavního architekta města Brna emigroval do Švýcarska. Tady 11 let pracoval v basilejském ateliéru Vischer + Weber Architekten a v roce 1982 založil vlastní kancelář Vischer + Oplatek Architekten. Získal také švýcarské státní občanství a stal se členem Švýcarské komory inženýrů a architektů SIA. Z jeho kanceláře vzešly desítky projektů a realizací, jako je např. Centrum volného času pod dálničním mostem Dreirosen v Basileji. Po sametové revoluci se architekt Oplatek zapojil do odborného života v Brně, kde do roku 2016 vyučoval na Fakultě architektury VUT. V roce 1995 se na této univerzitě habilitoval. Vykonává také řadu aktivit a činností pro město Brno a Českou republiku v poradních sborech i porotách. Je členem Odborné rady Kanceláře architekta města Brna, v roce 2016 byl členem poroty mezinárodní urbanistické soutěže Budoucnost města Brna a v roce 2017 zasedl v mezinárodní porotě druhého ročníku České ceny za architekturu. Svým mezinárodním renomé a erudicí přispívá Jiří Oplatek k rozvoji a kultivaci města Brna i České republiky na poli architektury a urbanismu.

Výtvarné umění a design: Jan Steklík in memoriam
Jan Steklík se narodil 5. června 1938 v Ústí nad Orlicí. Studium na zdejší střední průmyslové škole textilní nedokončil, ale začal se věnovat vlastní tvorbě a vypracoval si osobitý autorský rukopis vyznačující se hravostí, vtipem a jemným humorem. V roce 1963 spolu s Karlem Neprašem založil v Praze Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu, která byla inspirována recesistickou poetikou. Steklík se stal průkopníkem konceptuálních tendencí a minimalismu. V roce 1969 uskutečnil jednu z prvních landartových akcí u nás, po níž následovaly další landartové a happeningové projekty s výrazným sociálním rozměrem. V 60. letech ovlivnil kulturní atmosféru Brna, kde spolupracoval s redakcí Hosta do domu, současně byl činný i v časopise Věda a život, vydávaném v Praze. V 70. letech byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a měl omezenou možnost vystavovat. V 80. letech se vrátil do Brna, působil jako důležitý člen skupiny konceptuálních tvůrců okolo Domu umění města Brna a stal se kmenovým výtvarníkem ekologického časopisu Veronica, s nímž spolupracuje dodnes. Po pádu železné opony se úspěšně angažoval v hnutí Fluxus a napomohl tím k začlenění Brna jako výtvarného centra do mezinárodního kontextu. Jan Steklík je stále neodmyslitelnou součástí brněnské tvůrčí komunity a jeho celoživotní dílo je přínosem pro místní i celou českou uměleckou scénu.

Hudba: MgA. Věra Lejsková
Věra Lejsková se narodila 1. října 1930 v jihomoravských Žeravicích. Rodinná hudební tradice ji přivedla ke studiu klavírní hry na brněnské konzervatoři a poté na Janáčkově akademii múzických umění. V letech 1952–1986 vyučovala svému oboru na Konzervatoři Brno. Vedla také interpretační kurzy, přednášela, byla členkou soutěžních porot. S manželem, klavíristou a pedagogem Vlastimilem Lejskem, vytvořili klavírní duo a svým virtuózním uměním reprezentovali českou kulturu doma i v zahraničí. V popředí jejich zájmu byla mimo jiné hudba soudobých brněnských skladatelů Pololáníka a Ištvana. Stali se autory řady nahrávek pro Československý rozhlas i pro tuzemské a zahraniční gramofonové firmy. V roce 1978 založili Mezinárodní Schubertovu soutěž pro klavírní dua v Jeseníku. Věra Lejsková se věnuje také literární činnosti a publicistice. Přispívá do denního tisku či odborných hudebních periodik, spolupracovala s Rádiem Svobodná Evropa, častá je její spolupráce s brněnským rozhlasem. Je autorkou řady knižních publikací. Jako místopředsedkyně Asociace hudebních umělců a vědců v Praze nebo členka Klubu moravských skladatelů a jiných organizací je stále činná také ve veřejném životě. Středem zájmu Věry Lejskové však byla a je především brněnská hudební kultura, na jejímž obohacení, povznesení i věhlasu má nepřehlédnutelný podíl.

Literární činnost: prof. PhDr. Sylvie Richterová
Sylvie Richterová se narodila 20. srpna 1945 v Brně. Po maturitě v rodném městě vystudovala tlumočnictví na Univerzitě 17. listopadu v Praze. Doktorát následně získala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1971 žila v Itálii. V roce 1973 obhájila diplomovou práci na římské univerzitě La Sapienza, kde poté působila. Definitivně odsud odešla v roce 2009, aby se mohla plně věnovat literární činnosti. Mezitím přednášela jako profesorka bohemistiky také na univerzitách v Padově a ve Viterbu. Díky sňatku s italským bohemistou Sergiem Corduasem měla dvojí občanství, proto mohla v 70. a 80. letech s jistým rizikem navštěvovat Československo a přičinila se tak o propojení domácího disentu s exilem. Spolupracovala s exilovými periodiky a nakladatelstvími i řadou českých spisovatelů žijících v západní Evropě, mezi nimiž nechyběli Milan Kundera či Věra Linhartová. V Československu k jejím přátelům patřil i Jan Skácel, kterého překládala do italštiny. Sylvie Richterová je autorkou oceňovaných experimentálních próz, románů, básnických sbírek a literárních esejů. Jako profesorka bohemistiky se zasloužila o šíření povědomí o české literatuře za hranicemi naší země. Ačkoliv velkou část života prožila v italském exilu, je pevně spjatá s Brnem, které pravidelně navštěvuje a zapojuje se zde do kulturního dění. Brno je hojně přítomné i v jejích prózách.

Publicistika a žurnalistika: doc. PhDr. Alena Blažejovská
Alena Blažejovská se narodila 27. prosince 1963 v Brně. Na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity vystudovala češtinu a dějepis a už za studií nastoupila v roce 1986 na místo redaktorky literárně-dramatické redakce do Českého rozhlasu Brno, kde působí dodnes. Vytváří pořady pro regionální vysílání i pro celoplošné stanice, zejména Český rozhlas Plus, Český rozhlas 3-Vltava a Český rozhlas Dvojka. Od roku 1996 připravuje pro vysílání Českého rozhlasu Brno literárně-publicistický magazín Zelný rynk, který dostal Cenu programového ředitele Českého rozhlasu za rok 2000. Pravidelně se účastní rozhlasových soutěží a přehlídek, mimo jiné obdržela v roce 2016 třetí cenu v soutěži Prix Non pereant – Média na pomoc památkám, a to za reportáž o archeologickém výzkumu v Tasově. V roce 2000 se po výzvě Antonína Přidala stala pedagožkou v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU v Brně. V roce 2008 se habilitovala v oboru Dramatická umění. Je činná také literárně. Alena Blažejovská se svou publicistickou a žurnalistickou tvorbou významně zasazuje o to, že je brněnská a regionální kultura vnímána jako důležitá a rovnocenná součást kultury národní i světové.

Dramatické umění: prof. Mgr. Zoja Mikotová
Zoja Mikotová se narodila 13. ledna 1951 v Brně. Maturovala na textilní škole a poté pracovala jako výtvarnice, grafička a divadelní technička. Po studiích činoherní režie a metodik pantomimy na Divadelní fakultě JAMU přijala v roce 1980 angažmá v Loutkovém divadle Radost, kde deset let působila jako režisérka a choreografka. Od 90. let tvoří jako umělkyně bez pevného angažmá. Je autorkou a spoluautorkou desítek divadelních her a scénářů, režíruje v tuzemských i zahraničních divadlech. Podstatnou složkou její tvůrčí činnosti je dlouhodobé pedagogicko-umělecké působení na Divadelní fakultě JAMU v oblasti pohybového divadla, a především v oblasti práce se sluchově postiženými studenty. V roce 1992 zde založila jedinečný studijní obor Výchovná dramatika neslyšících. Obrátila tak pozornost českého školství ke sluchově postiženým a také objevila nový komunikační kanál jako terapeutickou cestu k hlubší reflexi prostřednictvím umění, konkrétně divadla. Se studenty a absolventy zmíněného oboru se účastní festivalů a vede workshopy doma i ve světě. Je také nositelkou řady ocenění. V roce 1997 se habilitovala a v roce 2000 byla jmenována profesorkou pro obor Dramatická umění. Zoja Mikotová je renesanční osobností brněnského a českého divadla a velmi záslužná je také její pedagogická práce, zvláště s neslyšícími studenty.

Sport: Rudolf Potsch
Rudolf Potsch se narodil 15. června 1937 v Brně. Svoji hokejovou kariéru zahájil v rodném Králově Poli, kde v letech 1952–1955 třikrát s týmem vyhrál dorosteneckou ligu. Povolávací rozkaz jej přivedl do Rudé hvězdy Brno, současné Komety, ve které odehrál 13 sezon a vybojoval zde devět mistrovských titulů. Celkem zde odehrál 354 zápasů, dal 133 branek a je doposud nejlépe střílejícím obráncem historie klubu. Dva roky byl také kapitánem. V reprezentaci odehrál 100 zápasů a vstřelil v českých barvách 19 branek. Byl na sedmi mistrovstvích světa a dvou olympiádách, je mistrem Evropy z roku 1961. Na ledě vynikal jako skvělý bruslař s dělovou střelou od modré čáry a s tvrdou, ale čistou hrou do těla, exceloval také při zakládání útoků. V anketě Nejlepší hráč Komety všech dob se umístil v nejlepší desítce za Vlastimilem Bubníkem. Když přestoupil na trenérskou dráhu, opět se mu dařilo. V roli kouče dokázal například postoupit s Ingstavem Brno a později s Olomoucí do první ligy. Několikrát dokonce odmítl nabídku vést reprezentační tým. Podílel se na výchově hráčů jako Jiří Dopita či Ivan Hlinka. Svými perfektními výkony i trenérskou činností se navždy zapsal do historie brněnského sportu.

Mezinárodní spolupráce města Brna: doc. JUDr. Petr Mrkývka, Ph.D.
Petr Mrkývka se narodil 17. ledna 1964 v Brně. Po maturitě zde absolvoval Právnickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Pracoval jako podnikový právník, později se stal advokátem. Od roku 1991 působí na Právnické fakultě MU, kde v letech 2000–2015 zastával i funkci proděkana. V roce 2009 stál u zrodu Katedry finančního práva a národního hospodářství a přispěl tak k etablování tohoto oboru v rámci fakulty, včetně navázání kontaktů se zahraničím. V roce 2012 se habilitoval na Karlově univerzitě. Úzce spolupracuje s polskou akademickou obcí – je mimo jiné hostujícím profesorem na Gdaňské univerzitě a mimořádným profesorem na Vysoké škole bankovnictví v Gdaňsku. Kromě své akademické kariéry vykonává od roku 1998 i čestnou funkci honorárního konzula Polské republiky a jeho úřad v Brně je jediným honorárním konzulátem Polska na našem území. Zasloužil se také o vznik, fungování či rozvoj několika česko-polských institucí, které sídlí v Brně. Patří k nim například Centrum polského práva, krajanský klub Polonus či Polsko-česká vědecká společnost. Výrazný je i jeho podíl na vzniku a fungování programové rady Centra výzkumu veřejných financí a finančního práva zemí střední a východní Evropy se sídlem v Brně. Petr Mrkývka významně přispívá k tomu, že se Brno stává důležitým centrem česko-polské spolupráce ve vědecké, kulturní i společenské oblasti.

Zásluhy o svobodu a demokracii: Miroslav Kasáček
Miroslav Kasáček se narodil 16. října 1937 v Litohoři u Moravských Budějovic. Je výrazně spjatý také s Brnem, kde v roce 1957 maturoval na První vyšší průmyslové škole strojní. Protože jeho manželka pochází z rodiny, která patřila mezi perzekvované v souvislosti s tragickými událostmi v Babicích na Třebíčsku, začal v 60. letech shromažďovat písemná svědectví, vzpomínky pamětníků i další informace nejen o babickém případu, ale také o protikomunistickém odboji a perzekuci odpůrců komunistického režimu. Ta po roce 1968 zasáhla i jeho samotného. Nuceně musel opustit původní zaměstnání a nastoupit jako dělník do Brněnských veletrhů a výstav. Po roce 1989 zde zastával ředitelskou funkci, poté začal samostatně podnikat a také publikovat. Společně s Luďkem Navarou vydali knihu Mlynáři od Babic, mapující babický případ, a další publikace o lidech nesmířených a bojujících s komunistickým režimem, kteří byli pronásledováni. V roce 2008 se Miroslav Kasáček stal spoluzakladatelem občanského sdružení Paměť, které připravuje a prezentuje projekty věnované osudům těchto hrdinů druhé poloviny 20. století. Sám se účastní besed ve školách a snaží se tak období komunistického režimu přiblížit zvláště mladým lidem. I jeho zásluhou tak budoucím generacím zůstane zachován celistvý a nezkreslený obraz novodobých dějin naší země.

Mimořádný přínos městu Brnu: JUDr. Milada Váňová
Milada Váňová se narodila 18. listopadu 1927. Celý život prožila zde v Brně, ve městě, které často a hrdě reprezentovala v republice i zahraničí. Stala se jedním z prvních zaměstnanců Veletrhů Brno, na její průkazce stálo číslo 3. Práce pro tuto firmu se stala jejím posláním. Organizovala veletrhy nejen v Československu, ale i v cizině, a to nejen po Evropě, ale také třeba na Blízkém východě. Svojí profesionalitou, manažerskými schopnostmi i znalostí cizích jazyků si vybudovala dobrou reputaci. V současnosti se věnuje projektu Můj pes a já – oba bez domova. V jeho rámci se snaží pomoci bezdomovcům a jejich psům, shání například sponzory na potřeby pro psy, očkování, obojky proti klíšťatům, veterinární péči atd. Do projektu přitom investuje své peníze, které vydělává vyučováním němčiny a angličtiny. Pořádá akce, na kterých psy bezdomovců zdarma prohlédnou veterináři. Také se rozhodla odkázat po smrti celý svůj majetek potřebným. Za to si vysloužila nominaci na cenu Via Bona, kterou Nadace Via oceňuje filantropy. Svou prací, ale i charitativní činností celý život pomáhá budovat dobré jméno našeho města a také zkvalitňovat život v něm.

In memoriam: Ladislav Vácha
Ladislav Vácha se narodil 3. března 1899 v Brně. Velmi brzy začal cvičit v Sokole Brno I. V roce 1920 se probojoval mezi domácí gymnastickou špičku, když vybojoval účast na VII. letních olympijských hrách v Antverpách. Zde ještě skončil za stupni vítězů, o čtyři roky později v Paříži ale získal dvě bronzové medaile, a to na kruzích a ve šplhu. Na bradlech v Amsterdamu v roce 1928 předvedl precizní sestavu a stal se tak historicky druhým československým olympijským vítězem, k tomu vybojoval stříbro za kruhy a stříbro v soutěži družstev. Velké úspěchy si připsal také na mistrovstvích světa. V roce 1926 v Lyonu přispěl k triumfu družstva a sám skončil ve víceboji na třetím místě, na MS 1930 v Lucemburku znovu pomohl vítěznému týmu a navíc přidal bronz na bradlech. Během druhé světové války neustával v sokolské činnosti a zapojil se do odbojového hnutí. Gestapo jeho aktivity včetně trénování sledovalo s nelibostí. Ve čtvrtek 25. března 1943 byl již podruhé zatčen a vězněn na Špilberku a v Kounicových kolejích. Zemřel 28. června téhož roku. Na jeho pohřbu se sešli sokolové nejen ze Zlína, kde bydlel, ale také z rodného Brna, a událost se stala jakousi tichou manifestací proti nacismu. Nejen díky svým výkonům, ale také díky odvaze, kterou projevoval v těžkých časech, patří mezi nejvýznamnější osobnosti města Brna.