Sto let mezi tradicí a modernitou: Škola uměleckých řemesel v Brně

Když se řekne umění, často si jako první představíme monumentální sochy nebo obrazy. Ale co třeba porcelánová soška na poličce, pracovní oděv šitý s citem pro detail nebo typografie, kterou denně vídáme na cedulích? Výstava v Domě umění Hlavou a rukama. Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024 ukazuje, že umění může být krásné i praktické – a že Brno hrálo v tomto propojení významnou roli.

Sto let od založení legendární „šuřky" je příležitostí ohlédnout se nejen za historií školy samotné, ale i za proměnami umělecko­‑průmyslového vzdělávání a postavení designu ve společnosti. Kurátorský tým – historička umění Lada Hubatová­‑Vacková a teoretik Vojtěch Märc – připravil výstavu, která jde po stopách toho, jak se v Brně rodilo moderní umění a design, a ukazuje, že estetika a řemeslnost mohou jít ruku v ruce.

Škola umění pro život

Šuřka byla v roce 1924 založena po vzoru umělecko­‑průmyslových škol v zahraničí s cílem vychovávat tvůrce schopné obstát v průmyslovém světě – kresliče, návrháře, řemeslníky, kteří do každodenního života vnášeli vkus, inovaci a kvalitu. Umění se tak mělo dostávat ke všem vrstvám obyvatelstva a pěstovat jejich vztah k estetickým formám. Výstava proto publiku ukazuje, že umění není něco „nedotknutelného"; naopak je to něco, čeho je třeba se dotýkat, a co se nás naopak také často dotýká.

Nebyly to jen učební metody a nabízené obory, kterými byla šuřka inovativní. Už ve 20. letech zde vznikla „speciálka" zaměřená na módu, krajky a textilní tvorbu s početnou účastí žen, což v tehdejším školství nebylo samozřejmostí. Součástí výstavy je proto i tapiserie Františka Süssera z roku 1928, kde ústřední postavu – módní návrhářku – staví do čela alegorie pokroku.

Sto let proměn

Výstava provází návštěvníky meziválečnou avantgardou, válečnými roky, dobou komunismu i obdobím po sametové revoluci. Nezamlčuje při tom žádné kapitoly – třeba existenci agitačního Ajdivadla v 50. letech, které hrálo satiry a propagandistické hry po celém Československu. Ukazuje, že každé období mělo své výrazné výtvarné počiny a experimentální formy výuky. Jedním z nejvýraznějších příkladů je metoda obouruční kresby, která propojuje pohyb s mentální aktivitou. Právě ona inspirovala název Hlavou a rukama, v němž se odráží celkový důraz na propojení myšlení a dovednosti. Stranou zájmu nezůstane ani současný stav Střední školy umění a designu a vyšší odborné školy Brno, jak dnes zní její název.

V průběhu výstavy budou mít návštěvníci jedinečnou příležitost poznat a vyzkoušet si, jaké to je být výtvarným umělcem. Prostřednictvím vzorových výukových hodin se na chvíli stanou třeba sochaři, písmomalíři nebo grafiky. Chybět nebudou oblíbené komentované prohlídky a městské procházky po realizacích umělců spojených se ŠUŘkou.

(sal, foto: archív ŠUŘ)