Skleněná bábovka nebo zelí. Na Špilberk míří sklářské legendy, manželé Roubíčkovi

caO4qpBc5k rSWNpVNO1WRgSTqnMJ3M4IMuWKLGLJiw6sa01pig7tl4tuhIlwPivsbXz0d qZonJVt1Ec3ksTE9. 7. – 6. 9. 2015
Královská kaple hradu Špilberk

Další z výstav zaměřených na sklo, které pravidelně pořádá Muzeum města Brna, čeká na návštěvníky na Špilberku. Tentokrát prostory královské kaple zaplní celoživotní tvorba Miluše a Reného Roubíčkových. Ti se proslavili už na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde získali Grand Prix za monumentální abstraktní plastiku ze skla a oceli. Přestože se tvorba manželů liší, pro díla obou je důležitá hra světla i emotivnost a hravost.

Miluše a René Roubíčkovi dokázali přeměnit sklo z obyčejné spotřební hmoty na moderní, tvárný a poetický materiál. Průkopnický přístup a tvorba působivých i veselých skleněných soch jim přinesly mnohá uznání – ze Světových výstav v Bruselu nebo Montrealu i ze sklářských přehlídek a umělecko-řemeslných veletrhů ve Švýcarsku, Německu nebo Japonsku. René Roubíček byl také v roce 2008 uveden do Síně slávy Czech Grand Design.

Životní příběh obou manželů se zpočátku hodně podobá: oba se narodili roku 1922, oba studovali na uměleckoprůmyslových školách u profesorů Jaroslava Holečka a Josefa Kaplického, oba také působili ve sklárnách v Novém Boru, Kamenickém Šenově nebo v Karlových Varech. Společné jim byly i první úspěchy a ocenění. Přestože celý život často dohromady tvoří i vystavují, jejich tvorba rozhodně stejná není.

Miluše Roubíčková se inspiruje starými hutnickými postupy i tvorbou lidových sklářů, vytváří předměty z běžného života. V jejím díle najdeme třeba klubíčka bavlny, hlávky zelí, zavařovací sklenice, podnosy s bábovkami nebo kornouty bonbonů. Plastiky Miluše Roubíčkové jsou plné vzpomínek na dětství, ale i humoru. Působivá hra se světlem pak doplňuje kompozici děl i jejich emocionální vyznění. Její sklo dovede být hravé, laskavé a plné poezie.

Sochy Reného Roubíčka jsou abstraktnější a monumentálnější: vedle plastiky pro bruselské EXPO 58 se proslavil například skleněnými sloupy pro Světovou výstavu v Montrealu v roce 1967. Z šedesátých let pochází i jedna z jeho nejvýznamnějších plastik, Pocta Koperníkovi. Od poloviny sedmdesátých let má René Roubíček nové téma – lidskou hlavu a figuru. Sklo má v jeho podání schopnost napovídat, asociovat, vyvolávat představy.

(red)

Foto: Archív MuMB