Křehká krása nepostrádá ani nadhled a vtip

27. 6. – 8. 9. 2013
Muzeum města Brna

Další, v pořadí již devátá, výstava z pravidelného cyklu prezentací současného českého autorského skla na brněnském Špilberku představuje tentokrát originální tvorbu sklářského umělce a pedagoga Pavla Wernera. Absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde vystudoval v ateliérech doc. Plátka a prof. Libenského obor sklářské výtvarnictví, nepatří ke sklářům snadno zařaditelným, přestože se do jeho tvorby promítlo hodně z toho, čím české sklářství v poslední půlstoletí žilo, a na čem se také on jako sklářský výtvarník a pedagog vlastními podněty vícekrát podílel.

Charakteristickým rysem Wernerovy bohaté tvorby, jíž dominuje především lité ateliérové sklo a která zahrnuje objekty z rytého, broušeného, foukaného a hutně tvarovaného skla (ale i obrazy, práce s kamenem, díla do architektury a další) jsou respekt k materiálu, důvěrná znalost možností zvolených technik, procítěný výtvarný koncept a v nejednom případě i poetický nadhled a vtip. Umělec využívá optické vlastnosti daného materiálu a snaží se působením světla zvýraznit jeho tvary, které obohacuje barvou v souladu nebo v kontrastech s celkovým tvarem. Povyšuje sklo na prostorový prvek s novými možnostmi výtvarného a emocionálního působení. Výstavu prací sklářského výtvarníka, designéra a pedagoga Pavla Wernera můžete zhlédnout v prvním patře východního křídla až do 8. září letošního roku.

Kdo je Pavel Werner:

Sklářský výtvarník, designér, pedagog.

Narozen 15. dubna 1942 v Otrokovicích. V letech 1956-1960 studoval Střední odbornou školu sklářskou v Železném Brodě u Jana Černého a Oldřicha Žáka v oddělení tavené skleněné plastiky a mozaiky. V letech 1960-1966 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru sklo a glyptika u Václava Plátka, Stanislava Libenského a Josefa Malejovského. V létech 1967-1976 byl pedagogem broušeného skla a vedoucím brusičského oddělení na Střední průmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Od roku 1977 do roku 1989 se věnoval volné tvorbě. V období 1990-1997 byl vedoucím brusičského oddělení na Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru. V roce 1997 se vrátil na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, kde byl do roku 2005 ředitelem. Od roku 2006 se opět věnuje volné tvorbě.

Koncem šedesátých let vytvářel plastiky z optické skloviny (1970 vystavil v pražském Mánesu světelný skleněný sloup, největší litou skleněnou plastiku u nás i ve světě). V sedmdesátých letech tvořil hlavy a torza foukané do sádrových forem, později přešel k stylizovaným figurálním tvarům (např. monumenty vztyčených rukou, ruce a hlavy) a po roce 1986 se obrátil k abstrakci, k plastikám litým do forem, nakonec k rozměrným foukaným plastikám s figurální motivací. Realizoval řadu rozměrných interiérových kompozic.

Zúčastnil se Mezinárodního sklářského sympozia v Novém Boru (1985, 1997), Oberglas Barnbach ve Vídni (1989) a 3. mezinárodního sympozia rytého skla ve sklářském muzeu v Kamenickém Šenově (2002).

Je členem Glassfora Nový Bor a Sklářského Sdružení Praha.

V roce 1995 obdržel cenu Masarykovy akademie umění za uměleckou tvůrčí činnost.

Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Sklářského muzea v Novém Boru, Sklářského muzea v Kamenickém Šenově, Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Vlastivědného muzea v Olomouci a jinde, a také v soukromých sbírkách v Německu, Holandsku a USA.

Text: red, foto: archív MuMB