Moravské zemské muzeum: Šelmy z doby ledové i stíny zrodu republiky

Do dávné minulosti i nedávných dějin... Nabídka stálých i aktuálních výstav Moravského zemského muzea je pestrá a vybrat si z ní není snadné. Chladnější dny však návštěvám paměťových institucí přejí, a tak možná přijde vhod bližší představení dvou novinek, které stojí za pozornost.

V Pavilonu Anthropos v Pisárkách na vás nově číhají šelmy. Medvědi, lvi, hyeny a vlci, kteří obývali Moravu v poslední době ledové, ale také před ní a případně i po ní. Kde a za jakých okolností byly jejich pozůstatky objeveny? Kteří z těchto predátorů žijí dodnes? Výstava Šelmy v proměnách času nabídne kosterní nálezy i věrné 3D rekonstrukce nejen koster, ale také celkového vzhledu vyhynulých šelem. Do jiné, neméně zajímavé kapitoly minulosti zve výstava Slovácko sa búří v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu. Přibližuje méně známou a temnou stránku revolučních let 1918–1920, která provázela vznik samostatného Československa. Za jásotem v ulicích a máváním červenobílými prapory se totiž skrývaly také násilí, nepokoje a hluboké společenské konflikty.

Setkání s dávnými predátory

Medvědi jeskynní, šavlozubé šelmy, pravěcí lvi i hyeny. Výstava Šelmy v proměnách času v Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea představuje velké predátory, kteří obývali naše území během čtvrtohor. Vedle vyhynulých druhů přiblíží i ty, které přežily do současnosti. Nabízí vzácné kosterní nálezy, realistické rekonstrukce pravěkých zvířat i interaktivní program pro děti.

„V Pavilonu Anthropos se soustavně snažíme přiblížit veřejnosti, jak vypadal svět, ve kterém žili pravěcí lidé před desítkami či stovkami tisíc let. Nebyli to jen mamuti, sobi či koně, kteří procházeli zdejší krajinou v ledových dobách čtvrtohor, ale také majestátní šelmy," vysvětluje generální ředitel MZM Jiří Mitáček. A právě tito mohutní predátoři patřili k nejvýznamnějším lovcům evropského kontinentu. „Výstava je unikátní v tom, že je zaměřená převážně na pravěkou faunu, což za posledních třicet let v MZM myslím nebylo," říká spoluautorka Martina Roblíčková z Ústavu Anthropos MZM.

Expozice je rozdělena do čtyř tematických celků věnovaných medvědům, kočkovitým šelmám, hyenám a psovitým šelmám. Ukazuje, jak se jednotlivé druhy vyvíjely a přizpůsobovaly proměnám klimatu – a které z nich naopak zanikly.

Medvěd jeskynní: obr s rostlinným jídelníčkem

Vývojovou linii medvědů zastupují druhy od Ursus minimus ze závěru třetihor přes vyhynulé medvědy Ursus etruscus a Ursus deningeri až po medvěda jeskynního (Ursus spelaeus), jednoho z největších medvědů všech dob. Jméno tohoto mohutného savce odkazuje na množství jeho pozůstatků nalezených v jeskyních, které využíval jako útočiště pro zimní spánek. Navzdory hrozivému vzhledu se živil převážně rostlinnou potravou, zejména plody, trávou a bylinami, kořínky, hlízami, semeny a ořechy.

Návštěvníci uvidí dvě originální kostry. Starší pochází ze sbírky Jana Kniese a byla sestavena v roce 1895. Mladší, zachycující zvíře stojící na všech čtyřech končetinách, vznikla v roce 1924. „Představujeme rovněž linii medvěda hnědého, který dokázal přežít od starších čtvrtohor až do současnosti," doplňuje Aleš Plichta z Ústavu Anthropos MZM, jeden z autorů výstavy.

Šavlozubí lovci a lvi doby ledové

Další část výstavy je věnována kočkovitým šelmám. Návštěvníci uvidí pozůstatky vzácné šavlozubé šelmy Homotherium latidens a prajaguára Panthera gombaszoegensis, vyhynulého raného jeskynního lva Panthera fossilis a rovněž vyhynulého lva jeskynního Panthera spelaea. Jeskynní lev, přestože byl příbuzný dnešních lvů, žil v úplně jiném světě. V chladném prostředí doby ledové čelil tvrdým podmínkám a lovil velkou kořist, která mu poskytovala dostatek energie k přežití. Jeho síla a velikost z něj činily jednoho z nejpozoruhodnějších lovců své doby. Ve výstavě jsou představeny kostry lvů jeskynních, nejde však o originály: jsou vytvořeny 3D tiskem z naskenovaných originálních kostí.

Hyeny jako lovci a počátek psích mazlíčků

Další část se zaměřuje na srovnání vyhynulé hyeny jeskynní se současnou hyenou skvrnitou. Hyeny jeskynní nebyly pouze „uklízečkami" krajiny a konzumentkami zbytků po jiných predátorech, jak se někdy traduje. Dokázaly také aktivně lovit, stejně jako jejich současné příbuzné hyeny skvrnité. Expozice přiblíží postavení hyen v pravěkých ekosystémech i rozdíly mezi dávnými a současnými zástupci této skupiny.

Čtvrtá část výstavy patří šelmám psovitým, zejména vlku (Canis lupus), který prochází čtvrtohorami až do současnosti téměř nezměněn. Pozornost dostane také dhoul a některé již vyhynulé psovité šelmy, jako např. vlk mosbašský, předchůdce současného vlka. Výstava rovněž poodhaluje počátky domestikace vlka. Na vystavených lebkách a dalších kostech současných psů je demonstrován vliv člověka na proměnu divokého predátora v domácí mazlíčky rozmanitých tvarů a velikostí.

Věda, která vrací zvířatům podobu

Jak mohly pravěké šelmy skutečně vypadat? Odpověď v rámci výstavy nabízejí realistické modely medvěda jeskynního, raného jeskynního lva a hyeny jeskynní. Vznikaly téměř dva roky v Laboratoři antropologické rekonstrukce MZM pod rukama sochaře Ondřeje Bílka. Jejich tvorba však vyžaduje víc než výtvarnou zručnost. Aby co nejvíce odpovídaly realitě, odborníci nejprve podrobně nejnovějšími technikami zkoumají dochované lebky, zuby i další kosti a z jejich tvaru a stavby odvozují podobu i způsob života zvířete.

„Každá taková rekonstrukce je detektivním příběhem, ve kterém skládáme dohromady střípky minulosti. Každá kost, každý zub nebo úlomek lebky může prozradit důležitou informaci, třeba jak bylo zvíře velké, jak se pohybovalo, jaké mělo svaly nebo jakým způsobem získávalo potravu," popisuje Eva Vaníčková z Laboratoře antropologické rekonstrukce MZM.
Na základě vědeckých poznatků vzniká podoba kostry, svalstva i celého těla. Výsledný vzhled dotvářejí detaily, jako jsou struktura srsti nebo výraz očí.

Vzácné nálezy i aktivity pro děti

Vedle rekonstrukcí a kosterních exponátů jsou k vidění také dermoplastické preparáty současných šelem a ve vitrínách originální fosilní kosti pocházející především z moravských a českých lokalit. Mnohé z těchto nálezů pocházejí z nedávných objevů a veřejnosti se představí vůbec poprvé.

Na nejmenší návštěvníky čeká interaktivní koutek s velkoformátovým komiksem, tematickou stolní hrou, zvířecími maskami nebo smyslovou aktivitou „Jak voní pravěk". Děti se tak s dávnými obyvateli naší krajiny seznámí také prostřednictvím hry a vlastního objevování.

Výstava propojuje paleontologické nálezy s moderními metodami rekonstrukce a ukazuje, kolik informací lze z pozůstatků dávno vyhynulých zvířat získat. Zároveň přibližuje proměny evropské přírody i pestrou škálu predátorů, kteří v ní kdysi hráli důležitou roli. Vystavením dermoplastických preparátů současných šelem poukazuje na provázanost vyhynulých a doposud přežívajících predátorů a pokouší se přivést mysl návštěvníka k úvahám o křehkosti světa velkých šelem a nutnosti jeho ochrany.

Slovácko sa búří: Když se zrodil nový stát

Vznik samostatného Československa v roce 1918 přinesl naději na svobodu a demokracii. První roky po konci první světové války však měly i svou temnou stránku. Výstava Slovácko sa búří. Neklidná léta 1918 až 1920 na rozcestí střední Evropy v Dietrichsteinském paláci Moravského zemského muzea přibližuje až do konce ledna příštího roku na příbězích obyčejných lidí méně známou tvář revolučních let 1918–1920.

Vojenské vzpoury, antisemitské pogromy, národnostní nepokoje, hladové bouře, loupeže i útoky na četníky a kostely. To vše patřilo k neklidné době, v níž se starý svět rozpadal a nový teprve hledal svou podobu. Lidé se vyrovnávali s válečnými zkušenostmi, hospodářskými problémy i dlouhodobými křivdami. Nespokojenost, strach a nenávist často přerůstaly v otevřené konflikty.

Podobné události se neodehrávaly jen na území nového Československa. Konec Rakouska­‑Uherska a vznik nástupnických států přinesly nejistotu do celé střední Evropy i na Balkán. Nové hranice, mocenské spory a soupeření různých národností vedly k dalším konfliktům. Situaci zhoršovala také absence pevných pravidel a oslabení dosavadních autorit. Násilí se tak pro některé lidi stalo způsobem, jak dát najevo svůj hněv, prosadit vlastní zájmy nebo se pomstít.

Přes všechny otřesy však období mezi dvěma válkami nepřinesly pouze chaos a krutost, ale také nové možnosti rozvoje demokracie, občanských svobod a emancipace. Výstava tak v plné šíři přibližuje dobu plnou protikladů, kdy se spolu s novým státem rodily naděje na spravedlivější společnost, ale na povrch zároveň vyplouvaly staré spory a nové formy nenávisti. 

(sal) Foto: Archiv MZM a J. Cága