Pavol Seriš: Do DADA Revue dávám všechnu svoji energii

Na jeho představení jsou diváci vždy v přesile... Nejen proto, že bývá vyprodáno, ale především z toho důvodu, že Pavol Seriš „hledá hranice divadla jednoho herce". A zatím je stále nenašel, což konečně potvrdí zanedlouho nová premiéra jeho představení DADA Revue v Divadle Bolka Polívky. „Keď prídem na scénu a predo mnou sedí tristo ľudí, nemám pocit samoty," říká v rozhovoru rodák z Trenčína, který mluví plynně například anglicky, francouzsky či norsky, ale v Česku hraje výhradně ve své mateřské slovenštině (a v té také odpovídal na otázky).

Zanedlouho vás čeká v Divadle Bolka Polívky premiéra vaší nové inscenace DADA Revue. Podle anotace bude oslavou radosti ze života – je to dnes téma? Lidé mají spíš obavy.
Možno práve pre to, že sa radosť zo života dnes moc nenosí. Obáv z budúcnosti je kvôli vojne a energetickej kríze až-až, tak prečo nevytvoriť divadlo, pri ktorom ľudia na svoje starosti aspoň jeden večer zabudnú? Prajem si, aby DADA Revue divákov nabila pozitívnou energiou a chuťou do života.

Proč máte vy, doufám, že ano, radost ze života?
Mám, pretože stále žijeme v slobodnej krajine a ja ako divadelník môžem slobodne tvoriť a hrať. To za komunizmu tak samozrejmé nebolo. Môžeme cestovať, učiť sa jazyky, byť v kontakte so svetom. A potom sú tu tie drobné ľudské radosti, napr. keď sa hrám s deťmi, jazdím na bicykli alebo idem na ryby.

Zatím byl před třemi roky vaší poslední sólovou inscenací Pozemšťan, příběh mimozemšťana, který chtěl žít na Zemi, ale nechápal všechno, co se tu děje... Tehdy jste ji označil za své asi nejosobnější dílo – kdybyste Pozemšťana psal dnes, udělal byste něco jinak?
Určite by som ho dnes napísal inak, pretože sa meníme my a mení sa i svet okolo nás a tri roky je dlhá doba. Ale Pozemšťan už je hotová inscenácia, ktorá sa blíži k svojej 50.repríze a nepotrebuje zásadné zmeny. Jasné, niečo sa od premiéry vyškrtlo, niečo sa časom pridalo, ale dôležité je, že hra drží pokope a neustále baví mňa i divákov.

Nezhoršuje současná hyperkorektnost komikům práci? Zvažujete, z čeho si vůbec ještě můžete dělat legraci?
Ťažko povedať, či nám to zhoršuje prácu, pretože každý komik má svoje hranice a svoj vkus a štýl. Každý si môže zvoliť svoje témy, mieru vulgárnosti, štýl vyjadrovania, atď. Nechcem vo svojich hrách nikoho urážať a vety a slová pri písaní zvažujem. Ale na druhej strane si nechcem zväzovať ruky hyperkorektnosťou, pretože tvorba je nádherná keď je slobodná a spontánna.

Covid přinesl velké problémy především umělcům, kteří potřebují publikum, hercům a divadlům... Jak jste to zvládl? Máte rodinu, malé děti...
Nebudem tvrdiť, že to bolo jednoduché. Živí ma predovšetkým hranie a keď vám kvôli reštrikciám na pol roka zakážu hrať a prídete o desiatky predstavení, je jasné, že vaše výdaje sú vyššie ako príjmy. Hlavne keď máte hypotéku, dve malé deti a manželku na materskej. Žili sme z úspor a chvalabohu som mal aspoň nejaké honoráre z pohybových spoluprác v rôznych divadlách. Čo mi však chýbalo omnoho viac ako financie, bolo samotné hranie a kontakt s publikom. To je významná časť môjho bytia.

Vy jste si vždycky zakládal na tom, že nechcete brát nabídky nekonečných seriálů nebo účinkování v reklamě – pořád to platí?
Áno, zatiaľ sa tomu úspešne vyhýbam. Neláka ma hrať v nekonečnom seriáli, ktorý je zle napísaný a narýchlo natočený. Čo sa týka reklamy, za poslednú dobu mi prišlo niekoľko ponúk, ale väčšinou sa mi neľúbil scenár a s vďakou som odmietol. Možno časom príde niečo zaujímavejšie, uvidíme. Každopádne chcem robiť veci, ktoré ma bavia a tešia.

Podepsal jste se také pod několika pohybovými spolupracemi pro „kamenná" divadla, naposledy pro Národní divadlo Brno a inscenaci Starý dobrý Nový (Oldřich). Dovedete si představit, že byste nastoupil do stálého angažmá?
Vyhovuje mi byť na voľnej nohe a byť pánom svojho času. Napr. tohtoročné leto som si rozdelil tak, že v júli som stále hral, mal som 16 predstavení, z jedného festivalu som utekal na druhý a bola to fuška. Ale potom som zas celý august oddychoval, šli sme k moru a užili si rodinný čas. Neviem či by som bol so svojou povahou voľnomyšlienkára dobrý zamestnanec. Som však za pohybové spolupráce vďačný, pretože som v kontakte s činohrou a mám rád proces tvorby.

Už pátým rokem taky učíte na JAMU, kterou jste sám absolvoval, vlastně ne tak dávno, protože nejprve jste vystudoval jazyky na Masarykově univerzitě. Co a jak se snažíte svým studentům především vštípit?
Na JAMU učím len zahraničných študentov, ktorí prichádzajú do Brna z Európy v rámci projektu Erasmus. Hodiny mám rozdelené do dvoch častí: písanie a fyzické cvičenia. Snažím sa študentom predať základy autorského divadla, povzbudiť ich vo vlastnej tvorbe, či už na papier alebo s vlastným telom. Každý semester mám veľmi rôznorodú skupinku: Španieli, Taliani, Nemci, Poliaci, Briti a ďalší; všetko mladí ľudia s vášňou pre divadlo. A je dobré, že som vďaka učeniu stále v kontakte so svojou alma mater.

Na repertoáru máte šest, s DADA Revue to brzy bude sedm, monodramat. Proč vás baví, až na výjimky, být na jevišti sám?
Pretože je to výzva a tá ma napĺňa. Že to, čo si sám napíšem, môžem hrať a zveľaďovať na pódiu. Ale popravde nikdy tam nie som úplne sám, lebo hrám pre dav ľudí a sme v tom spolu. Divadlo je dialóg javiska a hľadiska, bez diváka nemôže existovať. Keď prídem na scénu a predo mnou sedí tristo ľudí, nemám pocit samoty.

Mezi ty výjimky patří úspěšná inscenace s vaším spolužákem z JAMU Filipem Tellerem, Čecháčci a Čoboláci nebo klauniáda o etiketě Takt, kterou hrajete v Divadle Husa na provázku. Nepřipravujete zase něco nového s dalšími herci?
Momentálne sa naplno sústreďujem na premiéru DADA Revue, ktorá bude 21.januára u Bolka. Do toho dávam všetku svoju energiu. Nakúpil som si v lete niekoľko nových kníh v angličtine o písaní a stand-up comedy, tie si postupne čítam a spracúvam. Prechádzam si všetky zápisníky a notesy z posledných troch rokov a vidím, že aj počas covidu sa toho veľa napísalo a teraz z toho môžem čerpať. DADA Revue nebude mať jednotný príbeh a jednotiaci charakter, budem voľne striedať nielen témy, ale i žánre a vyjadrovacie prostriedky. A čo sa týka hry s ďalšími hercami, tak máme už vyše roka v šuplíku nejaké nápady s Ankou Polívkovou, ale na to sme si zatiaľ nenašli čas. Sme však mladí a máme všetko pred sebou. :)

Poněkud překvapivá otázka na závěr. Co vám vadí na hořčici? To, že ji nemáte rád, dokonce deklarujete ve své charakteristice na webových stránkách... Jinak všechno ostatní jíte?
Nemám rád horčicu, lebo mi nevonia. Taktiež mi nechutí majonéza, chren či tatarka. A nepijem ani kávu, ktorú som si dal raz v mladosti a prišlo mi nevoľno. Aj keď žiť v Brne a nepiť kávu je ako žiť pri mori a nevedieť plávať, ale zatiaľ mi to ľudia tolerujú. :)

DADA Revue Pavola Seriše, inscenaci na pomezí divadla a stand-up comedy, uvede v premiéře Divadlo Bolka Polívky 21. ledna 2023.

Pavol Seriš

• narozen 23. 4. 1986 v Trenčíně
• po maturitě na gymnáziu vystudoval angličtinu a literaturu a norštinu a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně
• v letech 2010 nastoupil do Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby na JAMU, kde pokračoval v doktorském studiu v oboru dramatická umění, které zakončil doktorátem
• žije autorským divadlem, patří k průkopníkům stand-upu u nás, ale věnuje se i kreslenému humoru nebo krátkým filmům
• spolupracuje s Divadlem Bolka Polívky

(jih)
Foto: David Konečný

.