3-2-1 START! Odpočítává brněnská hvězdárna

Hvězdárna a planetárium Brno v říjnu začíná svoji 68. sezónu. A rovnou z vesmírného ostra. Brňáci se dočkají nové pohádky, stejně jako úžasného představení o čarokrásných polárních zářích, v případě pěkného počasí bude možné sledovat částečné zatmění Slunce, chystají se velké mezinárodní konference, vrátí se Sedmikrásky on-line a na vše bude zhlížet planetka Špilas.

Dobrodružství křečka Elona

Křeček Elon je vědec a žije na skládce. Jeho krysí sousedi ho ale neberou moc vážně. Jednoho dne Elona vyruší hlasitá rána. Na plácku u svého domku najde kráter a v něm rozbitého robota.

Jak se sem asi dostal? Elon robota oprav a zjistí, že spadl ze své lodi, která krouží kolem Země. Loď ale druhý den odlétá. Není času nazbyt! A tak začíná Elonovo velké dobrodružství. Podaří se mu vrátit robota zpátky na běžnou dráhu Země dříve, než jeho loď odletí a s ní i všichni robotovi kamarádi?

3-2-1 START! je dobrodružný animovaný film o odvaze a vynalézavosti, jež potřebujete, abyste se dostali do vesmíru a potom zase zpátky. Tak to přijďte od října zkontrolovat do vašeho digitária na Kraví hoře.

Polární záře

Islandská Aróra, povídání o dění na Slunci a Lovci aurory – to jsou tři dějství výpravného představení Polární záře z produkce Hvězdárny a planetária Brno, které je věnované možná nejkrásnějšímu nebeskému úkazu vůbec. Premiéry se dočkáte počátkem listopadu 2022.

Aróra nezapře svůj islandský původ. Jak po vizuální, tak po hudební stránce jde o magický zážitek, jaký nabídnou právě jen díla z tohoto ostrova ledu a ohně. Seznámíte se s mytologickými příběhy, pomocí nichž si severské národy vysvětlovaly původ polárních září, zároveň však také se skutečnou fyzikální podstatou tohoto úkazu.

To Lovci aurory jsou z úplně jiného soudku. Na jejich tvorbě pracoval produkční tým Hvězdárny a planetária Brno ve složení Pavel Gabzdyl, Pavel Karas, Roman Ponča a Tomáš Tichý. Vše odstartovala jejich výprava na počátku letošního roku, která směřovala na Lofoty, malebné souostroví na dalekém norském severu. Cílem expedice bylo pořídit co nejlepší záběry polárních září pro brněnské digitárium. Nakonec ale vše dopadlo jinak...

Pořad popisuje radosti, ale i strasti, které podobná výprava přináší. Balancuje na pomezí cestopisu a přírodopisného dokumentu a vnáší do digitálního planetária nový, netradiční zážitek. „Tvůrci filmů (nejen pro digitální planetária) mají často tendenci z té hromady materiálu, kterou natočí, ukázat jen to nejlepší. Zamlčí ovšem, že to, co jejich nádherné dílo prezentuje, je jen špička ledovce a že za tím vším je spousta potu, krve a slz," popisuje s úsměvem režisér Pavel Karas. „Chceme-li našim divákům předat cenné rady a tipy, co mají udělat pro to, aby tento nádherný úkaz také zažili, nemůžeme jim vše lakovat narůžovo. Znalosti a příprava jsou klíčové. Ale úspěch záleží také na okolnostech, které nemůžeme vždycky ovlivnit, především na složité souhře slunečního větru, magnetického pole Země, ale také počasí."

Podívejte se na částečné zatmění Slunce

Doufejme, že v úterý 25. října 2022 bude pěkné počasí. Kolem čtvrt na dvanáct se totiž u levého horního okraje Slunce objeví temný kotouč Měsíce, který bude oslnivý disk zakrývat víc a víc. Maximální fáze nastane asi za hodinu – ve 12:10, kdy zmizí zhruba 40 procent zářivého slunečního disku. Poté se začne Slunce opět odkrývat, aby o půl druhé vypadalo jako obvykle.

Pokud nemáte dalekohled, musíte si oslnivé Slunce zeslabit vhodným filtrem – například speciálními brýlemi – ty koupíte za pár korun na Hvězdárně a planetáriu Brno. Pokud to máte daleko, můžete sáhnout také po temných svářečských filtrech číslo 13 nebo 14, které se prodávají například v obchodech s pracovními pomůckami.

Obraz Slunce je také možné pomocí dalekohledu promítnout na kousek papíru. Pak samozřejmě zahlédnete mnohem menší skvrny. Jednoduše si vezměte čistý bílý papír a přidržte ho za okulárem ve vzdálenosti tak dvacet až třicet centimetrů (pro začátek použijte nejmenší možné zvětšení). Jakmile dalekohled na stativu správně namíříte, objeví se na papíru světlé kolečko – obraz Slunce. Jestliže nebudou jeho okraje ostré, zkuste papír přiblížit či oddálit, a obraz tak zaostříte.

Do dalekohledu se ale v žádném případě nedívejte! Mějte vždy na paměti, že pohled na Slunce bez zvláštních filtrů může být nejen nebezpečný, ale dokonce může vést k trvalé ztrátě zraku!

Částečné zatmění bude pozorovatelné prakticky z celé Evropy, Blízkého východu a východní části Ruska. Při pohledu od Uralu bude dokonce zakryto skoro 90 procent Slunce. Další částečné zatmění Slunce uvidíme až v březnu 2025 a srpnu 2026. To srpnové přitom bude z Portugalska nebo Španělska pozorovatelné jako úplné. Určitě se na něj zajeďte podívat!

Vesmírné špičky v Brně

Vědecké špičky z vědeckých center míří do Brna. Česká republika hostí celosvětovou konference ICRI 2022, která bude věnovaná problematice výzkumných infrastruktur. Přestože konference první ligy hostí zejména odborníky, nezapomíná ani na laiky. Veřejný program, při kterém se můžete setkat a debatovat, se uskuteční ve čtvrtek 20. října na Hvězdárně a planetáriu Brno a o den později ve VIDA! science centru. Pozvání přijali Adrian Tiplady z jihoafrické observatoře, šéf oddělení dálkového průzkumu Země Evropské kosmické agentury a Xavier Barcons, ředitel Evropské jižní observatoře v Chile. Více na www.icri2022.cz 

Seznamte se s (401820) Špilasem

(401820) Špilas – tak Mezinárodní astronomická unie pokřtila planetku pohybující se mezi Marsem a Jupiterem. Do vesmíru se dostal nejen nejviditelnější symbol města Brna, ale poprvé i brněnský hantec. Jméno navrhli pracovníci brněnské hvězdárny, planetky si jako první všimli astronomové z kleťské observatoře. Za dvě stě roků bylo pojmenováno více než dvacet tisíc planetek, pouze tři desítky z nich jsou ale nějak spojena s naším městem. Všechno začalo v roce 1890 planetkou s jménem Bruna. Od té chvíle se na nebesích potkáme s dalšími a dalšími brněnskými planetkami. Třeba (2073) Janáček, (3366) Gödel, (4112) Hrabal, (8343) Tugendhat nebo (14980) Gustavbrom. Nyní se k nim přidal (401820) Špilas. Oběhne Slunce jednou za 4 a půl pozemského roku po výstředné dráze ve vzdálenosti od 280 do 540 milionů kilometrů. Nejspíš má průměr jen několik kilometrů, její stáří je srovnatelné se stářím Sluneční soustavy.

(sal)
Foto: Archív HPB