„Špinarka" Markéta Matulová: Herecké sny mám pořád

Její socha vzbudila nevůli. Její zpodobnění na jevišti ale sklízí jeden úspěch za druhým. Převést životní příběh Věry Špinarové do divadelního jazyka zkusili v ostravském Divadle Petra Bezruče a do Špinarky se převtěluje Markéta Matulová. O herectví začala uvažovat až na střední škole, už jako holčička však prý trénovala před zrcadlem Jednoho dne se vrátíš...

Divadelní událost – jednu cenu získala Špinarka jako inscenace, dvěma ocenili kritici vás jako představitelku zpěvačky. Tušili jste už při zkoušení, že připravujete něco mimořádného?
Na práci s Tomášem Dianiškou jsme se velmi těšili. Je vynikající autor a režisér svých her. Myslím, že jsme tušili, že zpod jeho ruky vyjde na divadelní prkna zase velmi divácky oblíbená hra. Moc jsme si to přáli a jsme rádi, že výsledky naší práce byly takhle krásně oceněné. V otázce zaznělo slovo mimořádný - dovolila bych si jej spojit hlavně se samotnou Věrou Špinarovou, s tím, jaká byla zpěvačka a také člověk.

Neměli jste obavu, že publikum „vaši" Špinarku nepřijme? Její socha třeba vzbudila velké kontroverze. Byli jste v kontaktu s rodinou a synem zpěvačky?
Měli jsme obavy, to se ví. Proto se s textem pracovalo velmi opatrně. Je potřeba neublížit. S rodinou divadlo v kontaktu samozřejmě bylo. Byl to právě pan Pavlík, který musel dát souhlas s tím, že u nás začne inscenace vznikat.

Proč si Tomáš Dianiška vybral pro tuto roli právě vás?
Já jsem se o tom s Tomem nikdy nebavila, ale věděl, že umím zpívat, což mu jednoho krásného večera šeptl do ouška můj kolega Jakub Burýšek. Díku dík, Kubí :). A taky jsem jí asi typově blíže než mé ostatní kolegyně.

Příprava byla určitě náročná. Co vám role Špinarky dala a dává?
Dala mi kus herecké jistoty. A dává mi na jevišti pořádně zabrat. Taky jsem se díky ní vrátila ke zpěvu, z čehož mám samozřejmě radost.

Jaký byl váš vztah k té malé zpěvačce s velkým hlasem před Špinarkou? Je vám třicet, znala a poslouchala jste její písničky?
Znala jsem její písně a poslouchala je už dříve. To se ví, že Jednoho dne se vrátíš jsem doma před zrcadlem trénovala už od šesti let :). Ale je pravdou, že s jejím životním příběhem jsem se začala seznamovat víc až s přečtením prvních stránek scénáře, který nám dal Tomáš.

A jaký je ten vztah teď?
Jako herec si s postavou vztah vytvoříte vždycky. Takže teď je daleko konkrétnější a silnější. Zároveň mne velmi mrzí, že jsem paní Špinarovou neviděla nikdy koncertovat...

Nakolik a jak jste se snažila být na jevišti za ´Špinarku´? Studovala jste si její vystoupení, její pohyby, mimiku...?
Za Špinarku se snažím být na 100 procent každé představení, které odehrajeme. Za tu Špinarku, co jsme společně s Tomášem během zkoušení vytvořili. Dovolili jsme si tolik se nesvazovat skutečností, proto jsme sáhli jen po pár typických gestech paní Špinarové. A ano, já osobně jsem seděla několik hodin u jejich koncertů nahraných na internetu a nakoukávala jsem si je.

Malá zpěvačka s obrovským rozsahem – jak zvládáte její písničky? Pokud se nepletu, ta legendární z Tenkrát na západě s českým textem Jednoho dne se vrátíš zazní také?
No, zvládám je asi dobře :). Velmi mi s nimi pomohl Jan Gajdica, který je řekněme kapelníkem skupiny, která byla vytvořena přímo pro tohle představení. Písní tam zazní hned několik. O jejich výběr se postaral hlavně pan režisér a legenda zazní hned dvakrát. Já ji zpívám ale o něco níže, než je původně napsaná.

Vy jste ke zpěvu měla blízko odmalička. Jste z Valašska a folklór prý máte v krvi, je to tak?
Je to tak. Folklor, cimbálovka, housličky, kroje, slivovička - to se u mne rovná velké srdíčko.

Bezruči jsou vaším prvním angažmá?
Ano, Bezruči jsou mé první angažmá. Dříve jsem jen hostovala v pár divadlech.

Jaké byly vaše začátky, když jste přišla do Ostravy?
Žádný med. Ale vybojovala jsem to všecko. V Ostravě tehdy byl a i dnes je nespočet lidí, kteří mi už od začátku se vším velmi pomohli, a to jak v osobním, tak i v profesním životě. Za to moc děkuji. Všechno to začalo hostováním ve dvou hrách u Bezručů a punkovým bydlením v podnájmu v Porubě. Dnes to pokračuje krásnými rolemi v několika hrách u Bezručů, skvělými kolegy a nepunkovým bydlením v podnájmu v centru Ostravy.

Co vás vůbec nasměrovalo k divadlu? Před Vyšší odbornou školou hereckou ve Zlíně jste absolvovala Střední pedagogickou školu v Kroměříži...
Nechtěla jsem být herečkou odmalička. Ta myšlenka mě doběhla až na střední škole. A ono se to k tomu divadlu nasměrovalo samo. Prostě to přišlo.

A proč Zlín? DAMU nebo JAMU jste nezvažovala?
Zvažovala, nevzali mne. Ale to nevadí. Právě ve Zlíně jsem se potkala s lidmi, kteří mi později nabízeli pro mne důležité pracovní závazky. Například tehdejší umělecká šéfová Divadla P. Bezruče Janka Ryšánek Schmiedtová.

Doma vás podporovali?
Ano. Podporovali. Tak hezky zdravě. Myslím, že ne vždycky to bylo růžové, ale jsem ráda, že doma vidí, že mělo cenu pustit mě k divadlu.

Nedávno Divadlo Petra Bezruče převedlo na jeviště knižní bestseller Šikmý kostel, kde hrajete Julku. Vzhledem k úspěchu Špinarky i proslulosti románu - nesvazovalo vám to ruce při práci?
To, že pracujete na textu známého románu nebo se známým jménem, je vždy větší risk. Je třeba s nimi zacházet opatrně. Někdy si myslím, že si svazujeme ruce při práci zbytečně sami. Já se tomu snažím vyhýbat. Právě v Šikmém kostele říká Julka Barboře krásnou větu: Já vím, že to máš těžké, ale nedělej si to ještě těžší.

Sny zůstanou, zpívá Věra Špinarová. Co nějaký ten herecký, ještě nějaký máte?
Drze přiznávám, že si dovoluji mít hned několik hereckých snů. Ale jsou moje, takže se snad neurazíte, když se nepodělím.

Těšíte se na brněnské publikum – už jste tu hostovala?
Už jsem měla tu čest hostovat v Brně. Několikrát ročně hrajeme v Divadle Bolka polívky. Na diváky se těším vždy a všude, bez nich by to nešlo, to víme. Tak snad se i oni těší na nás.

Špinarka v Brně!

Oceňovanou inscenaci Divadla Petra Bezruče Špinarka můžete vidět v Brně v rámci festivalu MdB Dokořán (10. června) a na Letní scéně Divadla Bolka Polívky 21. června 2022 v amfiteátru na Kraví hoře.

(jih)
Foto: Archív Divadla Petra Bezruče, Petr Hrubeš, Jiří Zerzoň