Jižní Morava se chystá na vlnu srdečních selhání

15. březen 2023

Počet lidí se srdečním selháním na jihu Moravy roste. Každoročně podle odborníků v regionu přibude asi 6 500 nemocných, celkem jich tedy v kraji je až 30 000. Rapidní nárůst ilustruje fakt, že ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně se za posledních 10 let zdvojnásobil počet pacientů hospitalizovaných na oddělení specializovaném na srdeční selhání – loni jich ošetřili téměř 1 800.

Jihomoravští kardiologové se obávají, že v nadcházejících letech bude trend pokračovat. Doznívá totiž efekt pandemie covidu-19, kdy lidé ze strachu z nákazy častěji „přecházeli" infarkty, což u nich vedlo k rozvoji srdečního selhání. 

Nějakým druhem srdeční choroby na Moravě a ve Slezsku podle lékařů může trpět až 1,4 milionu osob a každý rok přibývají desetitisíce nově diagnostikovaných. „Jsme svědky toho, co popisují i kolegové ze zahraničí – v době covidové pandemie nemocní s infarkty myokardu mnohem méně často chodili do nemocnic, a nemohli tak být správně ošetřeni. Lze tedy očekávat, že se tato skutečnost projeví v nárůstu počtu případů srdečního selhání, jehož je infarkt myokardu nejčastější příčinou," říká prof. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., FHFA, přednosta I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU. Podle něj se teprve v loňském roce klinika navrátila co se počtu specializovaných výkonů týče k číslům z „předcovidových" let.

Srdeční selhání se stává čím dál častější důvodem, proč lidé končí v nemocnici. Podle prof. Krejčího je více než polovina pacientů nad 65 let hospitalizována právě kvůli zhoršené funkci srdce. Do pokročilé fáze srdečního selhání se pak v Česku dostane přibližně 10 % pacientů – u nich pak lékaři musí posoudit, zda jsou v tak dobré kondici, aby mohli dostat mechanickou srdeční podporu nebo absolvovat transplantaci srdce. „Bohužel pouze pro malou část pacientů jsou tyto zákroky vhodné a možné. Rozhodujícím faktorem je tzv. biologický věk, který by neměl přesáhnout 65 let, a nepřítomnost dalších vážných onemocnění. U nás v nemocnici ve spolupráci s CKTCH provádíme řádově desítky takových operací ročně. U starších lidí se snažíme zajistit důstojné dožití pomocí paliativní péče," vysvětluje prof. Krejčí.

Svou roli v nárůstu počtu případů srdečního selhání hraje také obezita a špatné stravovací návyky, jež vedou k vyššímu cholesterolu v krvi, postupnému zanášení cév, a tedy riziku vzniku kardiovaskulárních příhod. Nijak nepomáhá zhoršující se ekonomická situace, kterou tradičně provází zvýšená nemocnost a úmrtnost na srdečně-cévní choroby. „Lidé budou na zdražování velmi pravděpodobně reagovat nakupováním nezdravých náhražek, šetřit na kvalitních potravinách, což povede ke zvýšení hmotnosti, a tedy zátěži oběhové soustavy. Obáváme se navíc, že budou šetřit i na sportovních a rekreačních aktivitách," vysvětluje předseda České kardiologické společnosti prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., FESC, FCMA. „Se stresem souvisí i vyšší spotřeba alkoholu a cigaret. Přitom omezení pití a kouření by naopak v těžkých dobách přineslo vítané úspory," dodává předseda českých kardiologů.

Choroby srdce jsou nejčastější příčinou úmrtí v celém Česku. Například 50 % pacientů s těžkým srdečním selháním do 5 let po diagnóze zemře.

I proto se odborníci snaží stále upozorňovat na nutnost prevence, včasné diagnostiky a správné léčby. „Lidé by měli především chodit na preventivní prohlídky. U pacientů, kteří již srdečním onemocněním trpí, jsou nutné pravidelné lékařské kontroly a užívání léků, dodržování diety a přiměřená fyzická aktivita doporučená lékařem," uzavírá prof. Krejčí.
Exploze srdečních selhání se týká celé republiky, kardiologové jí hodlají mimo jiné čelit moderními léky, mezi něž patří například glifloziny, prohloubením spolupráce s praktickými lékaři, kteří by mohli hrát větší roli v diagnostice i péči o stabilizované pacienty, a také apelem na širokou veřejnost, aby nepodceňovala příznaky srdečních problémů a včas vyhledala odbornou péči. Kardiologie má dnes širokou škálu možností farmakologické i nefarmakologické léčby, která má potenciál nejen prodloužit, ale také zkvalitnit život nemocných se srdečním selháním.

Transplantace srdce mu dala 30 let života. A další přibývají

Už je to více než jednatřicet let, kdy pan Petr (57) z Mokré-Horákov naposledy kráčel přes kopec do blízké cementárny, kde pracoval jako vedoucí posunu. Oproti předchozím cestám, které absolvoval každý den, však najednou vůbec nemohl popadnout dech. To jej nakonec přivedlo do rukou kardiologů specializovaných na léčbu srdečního selhání z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, kteří odhalili zvětšené a těžce oslabené srdce. Díky svému věku a dobré kondici se mohl stát jedním z prvních pacientů, kterým lékaři v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie (CKTCH) provedli transplantaci srdce. Nyní je nejdéle žijícím pacientem po transplantaci srdce v Brně – v květnu oslaví 30 let od operace, která mu zachránila život.

První potíže pan Petr zaznamenal, když se na počátku 90. let vrátil z vojenského cvičení. Do té doby se považoval za zdravého, se srdcem nikdy potíže neměl. „Pak jsem se začal zadýchávat při námaze, třeba i při cestě do schodů. Ten kopec, co jsem chodil každé ráno do práce, jsem najednou nemohl vyjít," popisuje období, kdy začal tušit, že něco není v pořádku. „Nejdřív jsem šel na plicní a tam na rentgenu plic viděli, že mám hodně zvětšené srdce, takže jsem rychle jel sanitkou na kardiologii do Fakultní nemocnice u svaté Anny. Tam zjistili, že mám zánět srdečního svalu. V nemocnici jsem si poležel tři měsíce," popisuje tehdy šestadvacetiletý Petr. Lékařům se zánět podařilo vyléčit a funkce srdce se upravila, Petr mohl jít domů. „Asi za půl roku se mi zase přitížilo – už jsem se nemohl v noci ani nadechnout, tak jsem si sbalil papuče a jel do nemocnice. Tam jsem ležel měsíc a lékaři zjistili, že mám pokročilé srdeční selhání, Řekli mi, že jedinou možností léčby je transplantace srdce," říká Petr. Operace se ale bál, na počátku 90. let neměl o této metodě dost informací a nechtěl být „pokusný králík". „Tehdy si mě vzal stranou profesor Toman, který bohužel už zemřel, a všechno mi důkladně vysvětlil. Jak operace probíhá a jak se s novým srdcem žije. Nakonec jsem souhlasil a pak už jen v nemocnici čekal na vhodné srdce dárce. To trvalo přibližně měsíc," vysvětluje Petr.

Z I. interní kardioangiologické kliniky jej převezli na CKTCH, kde se během náročné operace dočkal nového orgánu. Na okamžiky po probuzení si dodnes živě vzpomíná. „Samozřejmě jsem byl celý bolavý, ale bylo to super. Mohl jsem dýchat a cítil jsem, že to bude dobré. Po několika dnech mě sice museli zavřít na izolaci, protože moje tělo začalo orgán odmítat, ale pomocí léků se podařilo imunitu zklidnit a já jsem asi po 3 měsících mohl jít domů," rekapituluje Petr. Od té doby je v péči lékařů I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA. Do původní práce se už vrátit nemohl, ale i jako invalidní důchodce se snažil dostat do kondice. Začal postupně chodit na procházky a snažil se být v rámci možností aktivní.

„Koupili jsme si se ženou zahrádku a o tu jsem se začal starat. Náročné to bylo, když se nám po pár letech narodila dcera. Já s invalidním důchodem a žena na mateřské – často jsme sotva měli na plínky. Tehdy jsem musel čas od času vzít nějakou brigádu, třeba jsem sázel stromky, abychom vyšli," vzpomíná. A protože se cítil dobře, práci v lese nahradil občasnou výpomocí při malování, kdy využil, co se naučil v mládí v učení. A využívá dodnes. „Není to nic velkého, občas pro známé vymaluju jeden dva pokoje. Také jsem začal včelařit, takže se starám o své úly. Srdce stále drží, sice jsem kvůli různým infekcím asi čtyřikrát skončil ve špitále, ale to za třicet let není nic hrozného. Musím ocenit práci všech, co se o mě starají, nejen lékařů, ale i sestřiček. Člověk v nemocnici není vždycky příjemný, když mu není dobře, ale oni to všechno trpělivě snáší," uzavírá pan Petr a těší se na oslavu kulatého výročí transplantace.

O Petra se už 30 let starají lékaři z kardioangiologické kliniky FNUSA, z toho je 20 let v péči jejího přednosty prof. MUDr. Jana Krejčího, Ph.D., FHFA. A ten pacientův stav komentuje: „Za ta léta nebylo samozřejmě vždy vše jen růžové, objevila se řada komplikací, které potransplantační průběh mohou doprovázet. Nicméně se nám je vždy podařilo společným úsilím zvládnout a vyřešit. Vždy je třeba i trocha štěstí a také pozitivní nastavení mysli, což v tomto případě platí vrchovatou měrou," uzavírá prof. Krejčí.

Mimochodem: Nové srdce dostal pan Petr operovali v pátek 13. května. „A pak že je třináctka nešťastné číslo," směje se.

(sal)
Foto: Archív MAPE