Vivat Zdena – první dáma brněnského divadla slaví jubileum

07. říjen 2020

Zdena Herfortová slaví 8. října životní jubileum. A v jejím případě rozhodně není povinným klišé, že pětasedmdesát by této energické, vitální dámě, která zůstává aktivní jak na divadelních prknech, tak před kamerou, nikdo netipoval. Brněnskou hereckou legendu snad ani není třeba dlouze představovat. Zdena Herfortová je nerozlučně spjata se dvěma významnými brněnskými divadly. Jako mladičká herečka po studiích JAMU v roce 1968 začínala v Mahenově činohře Státního divadla Brno, od 1. února 1992 je její jméno pevně spojeno s Městským divadlem Brno.

Rozená Brňanka, která se narodila na Mášově ulici, chodila na základní školu na ulici Balbínova, vystudovala gymnázium a následně její kroky směřovaly na JAMU. Už od svých 13 let měla totiž o své budoucí profesi zcela jasnou představu. Herečkou chtěla být vždycky. Na prknech Mahenovy činohry se tehdy setkala se svými hereckými vzory – Ladislavem Lakomým, Jaroslavem Duškem a dalšími. Její profesní začátky jsou spjaty s rolemi jako Kasandra v Sarterově adaptaci Eurípidových Trójanek, Marina v Borisi Godunovovi, Cordelie v Králi Learovi, kde zaujala soudobou kritiku více než kterákoliv jiná postava. Ruská klasika k ní byla také velmi přívětivá. Poskytla jí roli Nataši ve Vojně a míru, Sofie v Čechovově dramatické prvotině Platonov, Agáty v Dostojevském Idiotovi. Než v roce 1992 opustila Mahenovo divadlo a zamířila na Lidickou, zazářila jako Kristina v O´Neilově trilogii Smutek sluší Elektře a později jako Golda v inscenaci Tovje vdává dcery. Jejím dvorním režisérem byl po celou dobu působení v Mahenově činohře Zdeněk Kaloč, pracovně se však potkala také s režiséry jako M. Hynšt, A. Hajda, E. Sokolovský a E. Schorm. Její herectví dozrávalo a Zdeněk Kaloč našel v Herfortové herečku schopnou naplňovat individuálním tvůrčím způsobem jeho režijní představy. Nejvíce se to projevilo v postavě krajčířky Evy v Gazdině robě, v níž podala snad nejvýmluvnější svědectví uměleckého i lidského zrání.

Do Městského divadla Brno přichází Zdena v roce 1992 spolu se svými hereckými kolegy Zdeňkem Junákem, Zdeňkem Černínem a Jiřím Dvořákem. Má pověst herečky, která ví, co chce, a také to dovede zahrát, a to s čím dál větší suverenitou. Její nástup na Lidickou byl více než skvostný. Režisér Petr Veselý ji obsadil do role Marty v památné inscenaci Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové?. Hereckými partnery jí byli v této dnes již legendární inscenaci Karel Janský, Jiří Dvořák a Monika Kobrová. I další role pro ni byla jako stvořená – Čapkova Emilie ve Věci Makropulos. Největším triumfem však byla Alžběta Anglická v režii Zdeňka Černína. Za svůj výkon v titulní roli získala po právu Cenu Thálie 1995. Zdena Herfortová je jednou z mála hereček, které se mohou pyšnit ještě dalšími nominacemi na tuto prestižní cenu – v roce 1998 to bylo za roli statkářky Gurmyžské v Ostrovského dramatu Les a v roce 2014 za roli černošské podvodnice Ody Mae Brownové v muzikálu DUCH. Do širší nominace se dostala i v roce 2019 za roli Peggy Whiteové v muzikálu Poslední loď.

Jelikož měla již od samého dětství kladný vztah i k hudbě a zpěvu – její otec Vladimír Raška byl trombonistou v pražském orchestru Karla Vlacha – bylo jen logické, že v divadle na Lidické ulici potká muzikál. Už dříve v Mahenově činohře účinkovala ve zpěvoherních inscenacích např. jako Dolly Leviová v Hello, Dolly či Bloody Mary v Jižním Pacifiku. Městské divadlo jí nabídlo mnoho zajímavých činoherních i muzikálových rolí – v muzikálech zazářila jako Slečna Schneiderová v Cabaretu, Golda v Šumaři na střeše, upovídaná Slepice v Ptákovinách podle Aristofana, Paní Brillová v pohádkové Mary Poppins či již výše zmíněná Oda Mae v muzikálu DUCH. V činoherních představeních bohatě zúročila své komediální nadání jako Lady Bracknellová v Jak je důležité míti Filipa, hospodyně Rosalinda Hundsheimerová v Dobře rozehrané partii, Fanny ve Vrátila se jednou v noci, Baronesa z Marfleetu v Novomanželském apartmá, Luiza de Histangua v Broukovi v hlavě, zmatená tetička Abby Brewsterová v Jezinkách a bezinkách či Gloria v Rybě potmě. Na svém repertoáru má dále Paní Hradskou v My Fair Lady (ze Zelňáku), bývalou učitelku tance Hanu ve Flashdance, pianistku Jeanette Burmeister v Donaha!, Idu Straus v TITANICU, Irmu Gabrhelovou v Žítkovských bohyních (krev je krev) či Paní de Rosemonde v Nebezpečných vztazích. V současné době diváky svým výkonem upoutá především v roli Peggy Whiteové v muzikálu Poslední loď. Těšit se na ni můžete i v nově připravované hořké komedii Bella Figura.

Své bohaté umělecké zkušenosti dlouhá léta předávala dál svým hereckým kolegům na JAMU, kde od roku 1976 učila a posléze i od roku 1998 vedla samostatný ateliér muzikálového herectví.

Hojně spolupracuje také s televizí, široká divácká obec ji zná z mnoha televizních rolí. Mezi jednu z nejoblíbenějších je možné počítat Vladěnku Šiktancovou v Četnických humoreskách.

Své moderátorské dovednosti zúročila v pořadu Přijďte k nám na večeři nebo při provázení slavnostním večerem udílení Cen Thálie v přímém přenosu ČT.
Věnuje se také práci v rozhlasu a dabingu. Právě za druhou zmíněnou disciplínu obdržela 19. září 2020 Cenu Františka Filipovského za dlouhodobé herecké mistrovství. Ocenění ale získala i v dalším uměleckém oboru, a to sice Poděbradskou růži za celoživotní dílo v oblasti poezie.

Do tajů své profese i svého divadelního a osobního života nechala Zdena nahlédnout čtenáře prostřednictvím biografie Jízda přes kočičí hlavy, kterou napsala spolu s Věrou Staňkovou a kterou v roce 2015 při příležitosti oslav svých 70. narozenin slavnostně pokřtila na jevišti Činoherní scény Městského divadla Brno.

(inf)