Neuvěřitelná cesta do Ameriky

02. září 2013

Ne každému se splní životní sen. Třináctiletá Eliška Stejskalová z Brna, která hraje baseball za VSK Technika Brno, má už "splněno". Po Japonsku má za sebou i reprezentaci ve Světovém baseballovém poháru organizace Little League, který se konal v USA, Williamsportu, Pennsylvania. Ojedinělý úkaz, totiž dívka – zadák, uvedl do stavu totálního vytržení i zkušené baseballové komentátory ESPN. Přečtěte si, jak to viděla sama Eliška.

Cesta do Ameriky začala už v zimě výběry. Pokračovala českou kvalifikací, tam jsme všechno vyhráli a pokračovali jsme na evropskou kvalifikaci do Polského Kutna, kde jsme taky všechno vyhráli a konečně jsme se kvalifikovali do Williamsportu v Pennsylvanii mezi 16 nejlepších týmů světa.

Cestovali jsme dlouho a měli trochu problémy na letišti v Londýně. Hned jak jsme přijeli do areálu LL, tak jsme šli spát (byly 2 hod. v noci), ale já jsem nešla spát s klukama, ale šla jsem s tetičkou Carol do vedlejšího domečku, který jsem měla celý pro sebe. Měla jsem v domečku velikou televizi a trenéři mi ji pak záviděli. První noc jsem měla trošku strach, protože jsem Carol vůbec neznala, tak to bylo trošku těžké. Ale Carol byla moc hodná.

Druhý nebo třetí den jsme všichni šli na BBQ party. Bylo to tam dobrý, měli jsme tam hot-dogy, dortíčky a hamburgery. Po party jsme šli na průvod, který byl dlouhý a super. Jeli jsme na ozdobeném náklaďáku, na kterém bylo napsané Europe-Africa. Házeli jsme lidem bonbony a každému, komu jsme hodili bonbon, byl potěšený a hned se ho snažil chytit.

Na snídani, oběd a večeři jsme měli hot-dogy a nebo hamburgery. Večerku jsme měli v 22:00.

Když začal turnaj tak jsme dávali všichni denně cca 50 podpisů. Na zápase bylo minimálně 7 000 lidí. Nešlo tam nic slyšet, takže všechny důležitý věci nám musel trenér říct ještě před zápasem.

Před prvním zápasem s Japonskem jsme se báli, že to pokazíme. Byli jsme hrozně nervozní, ale během zápasu jsem si uvědomila, že se s klukama z Japonska hraje jako s normálními dětmi a v ten den jsem pochopila, že každý zápas si budu užívat, protože jsem věděla, že už se na toto hřiště nikdy nevrátím a že musím mít nějaký vzpomínky, že ten den už nikdy nebude a Ameriku už třeba nikdy neuvidím.

Byla jsem v Americe 16 dní. Den po dnu jsem si to užívala a mám úžasný vzpomínky. Přála bych každému, aby to mohl zažít. Ještě teď se mi nechce uvěřit, že jsem tam byla.

Text: Eliška Stejskalová, foto: R. Drnec