Regina Slámová: Je lehčí, když na umírání není člověk sám

...smrt je jen kus života těžkého, nad smrt těžší však umírání je... Verš z básně Jiřího Wolkera snad nejlépe vyjadřuje obavy zřejmě každého z nás. Zatímco dřív však umírání a smrt patřily mezi tabuizovaná témata, čemuž odpovídal i přístup k posledním věcem člověka, v posledních letech se situace mění. Existenci hospiců považujeme za samozřejmou a také se učíme vyrovnat s faktem, že většina lidí si přeje umřít doma. Zvládnout tento úkol pro pečující není jednoduché, ale s pomocí domácích (či mobilních) hospiců je to určitě snazší. Jeho služby nabízí Centrum paliativní péče Brno, které jako jediné v republice spadá mezi příspěvkové organizace města. „Někdy klienti mluví o našich sestřičkách jako o andělech," říká vedoucí lékařka centra Regina Slámová.

Průzkumy hovoří jasně, většina z nás si přeje umřít doma. Kolika lidem se to ale podaří?
Počet lidí, kteří mohou dožít doma, v České republice vzrůstá. Mojí zkušeností je, že dříve z nemocnic pacienty posílali domů do péče praktického lékaře, který pak teprve plánoval hospicovou péči. A rodiny a nemocní o hospicové péči doma ani nic nevěděli, proto se jí báli, a tak s ní dlouho otáleli a už se ji nepodařilo včas připravit. Hospicová péče doma ale nezkracuje život, není třeba mít obavy. Dnes se naštěstí již pacienti o rozsahu jejích služeb dozvídají mnohem více už při hospitalizaci, a když je to užitečné, odchází domů již s domluvenými podmínkami, takže domácí hospicová péčí začne někdy i v den propuštění. Dostupnost a kapacita péče v různých regionech ČR je ale různá.

Umírání a smrt, to je především strach a obava. V případě fatální diagnózy na obou stranách: toho, kdo ví, že se konec neodvratně blíží, ale i jeho blízkých. Ptají se ale na totéž: Zvládneme to?
Pokud se ptají, je to dobré. Strach má velkou moc nad našimi emocemi, ale slábne, když o obávaných tématech mluvíme. Často v komunikaci o vážné nemoci využíváme metodu: „věř v to nejlepší, připrav se na to nejtěžší". Myslím, že paliativní péče již nyní nenahání tolik strachu. Hospicům, které fungují již delší dobu, se dokonce stává, že volají pozůstalí, kteří s nimi mají osobní zkušenost, a chtějí opět stejnou službu, když ji někdo v rodině potřebuje. V komunikaci o potřebách je dobré také odlišit, na co se pacient či rodina ptají. Jestli se ptají na praktické otázky, nebo jestli je vede úzkost. V druhém případě je užitečné, když se pečující dozví, že v hospicích jsme připraveni jim naslouchat a doprovázet je i při smiřování se ztrátou blízkého člověka. Je to těžké, ale je to lehčí, když na to člověk není sám.

Nemocnice, léčebny jsou vlastně velmi pohodlná zařízení – smrt je v profesionálních rukou. Proč by tedy mělo být lepší zůstat doma, když velmi často – aspoň z vnějšího pohledu – umírající neví, kde je?
Právě že umírající člověk často ví, kde je. Také nejde jen o chvíli konce života, ale dobu před. Čas života s nevyléčitelnou nemocí, která bere člověku sílu, pohyblivost, schopnost přijmu stravy či funkci orgánů, které jsou k životu nezbytné, může trvat dny, ale někdy i týdny či krátké měsíce. A člověk nechce být „jen" pacient. Domácí prostředí je pro něj podnětné, smysluplné, dává mu prostor k duševnímu povzbuzení, má čas soustředit se na svá životní témata a třeba i čas je uzavírat, být s rodinou, setkávat se s přáteli, vidět kolem sebe věci, které má rád. No a profesionálové za ním mohou přijet domů. Jednu podmínku domácí hospic ale má: Pacient, který to sám nezvládá, potřebuje blízkou osobu, která o něj pečuje. Ta při problému kontaktuje sestru mobilního hospice, protože nemocný toho sám nemusí být již schopen.

Setrvale v domácnosti tedy členové vašeho týmu nejsou?
Ne, to by nebylo možné – dostupní jsou však nepřetržitě. Nemocný tak potřebuje někoho z blízkých, pečující osobu či osoby, která bude hlídat jejich potřeby, připravovat a dávat jídlo, kontrolovat, jestli nemají bolesti či jiné potíže, telefonovat zdravotní sestře, když nastane problém. Pečující se mohou střídat, když je člověku dobře, nemusí být určitě přítomni 24 hodin, až opravdu na konci života člověk potřebuje mít pečujícího na blízko nepřetržitě. Někteří pečující jsou rádi, že jim mohou vypomoci pracovníci sociálních služeb – tzv. terénní odlehčovací služba. Tuto službu přímo náš hospic nenabízí, ale můžeme ji zprostředkovat. V rámci zdravotní péče domácího hospice jsme s pacienty a pečujícími v kontaktu denně, když ne osobně, tak telefonicky. Ptáme se, jak se daří, co je nového, jestli pacient potřeboval nějaké tzv. SOS léky (léky při potížích).

V domácích podmínkách i přes veškerou snahu může být těžké zajistit, aby u nemocného pořád někdo byl...
V závěru života trápí nemocné různé potíže a jsou ve většině případů rádi, když nezůstávají sami. Nejde jen o medicínskou stránku věci, ale o pocit vzájemnosti, aby prožívali poslední dny pokud možno společně, což je důležité i pro pečující. Někdy podle příznaků poznáme, že člověk umírá a můžeme rodině říct, aby se připravila a uspořádala si čas tak, aby byli s umírajícím co nejvíc. Rodiny jsou za to rády, protože i pro ně je to často hodně důležité, aby v posledním okamžiku byli se svým blízkým. Neznamená to, že nemohou jít se psem nebo do obchodu, ale jsou na blízku. Přesto někdy samozřejmě přijde smrt náhle. Jsou i lidé, kteří potřebují naopak být na poslední okamžik sami. To je ale důvod, proč o umírání mluvíme, aby pacienti a jejich blízcí dokázali stihnout v životě někdy více, než si mysleli.

Co všechno tedy domácí hospic nabízí?
Péči, praktické rady, léky a postupy, jež ulevují od potíží, které přináší nemoc – včetně injekcí, ošetření bolavých ran, kyslíku, když se špatně dýchá i léků proti úzkosti a třeba nespavosti. Domácí hospic je služba, která, kromě pravidelných návštěv sestry a lékaře, je přijatým pacientům nepřetržitě dostupná telefonicky. Pacienty doma podle přání navštěvuje rovněž sociální pracovník, terapeut či kaplan.

Paliativní péče přichází v okamžiku, kdy už nemá smysl bojovat proti původu nemoci a zbytečně organismus vysilovat, ale je třeba se soustředit na to, jak zmírnit bolest a další symptomy. Kapačky, sondy, vývody... lze toto zvládnout sice s láskou, ale laicky doma, v normálně vybaveném bytě?
Někdy říkám v rodinách s nadsázkou, že jim z domácnosti uděláme nemocnici. Ale vlastně proč ne, v domácnosti se dají podávat bezpečně i léky v injekční podobě, infuze, ošetřovat nezhojitelné rány, proplachovat hadičky, které zlepšují fungování orgánů. Naším úkolem je ale komunikovat s pacientem a rodinou, co si přejí, co jim dává smysl, a co už vnímají, že je nad jejich síly. Někdy mluvíme i o tom, že všechny „možné" postupy moderní medicíny nevyužijeme, protože konkrétnímu pacientovi již jen přináší trápení. Nejde o to, že bychom život vzdávali, ale ukazuje se, že některé léčby či intervence více berou, než dávají. A život bez nich může být kvalitnější a někdy také paradoxně delší.

Pokud budu mít dojem, že mobilní hospic je řešení - kdy a kdo se na vás může obrátit?
Ošetřující lékař pacienta v nemocnici či praktický lékař vyplní elektronickou žádost o péči domácího hospice nebo ambulance, do které uvede i kontakt na pacienta a jeho rodinu. Náš sociální pracovník se rodině tentýž či další den telefonicky ozve a domlouváme se dále. Může ale požádat i sám pacient či jeho blízcí, potřebujeme pak, aby nám dodali zdravotní dokumentaci. Dle potřeby nabídneme péči, čekací doba na péči je většinou jen několik málo dní, když zavolá praktický lékař, že je potřeba pomoc doma, snažíme se pomoci do 24 hodin.

Jak je to financováním vašich služeb? ¨
Městský domácí hospic je zdravotní služba, která je hrazena z velké části ze zdravotního pojištění. Jsme také jediným zařízením svého druhu v tuzemsku, Jako příspěvková organizace spadáme pod Magistrát města Brna, který přispívá k pokrytí našich nákladů. Dostáváme i dary a pacienti platí za každý den péče 100 Kč. Je to částka, která pokrývá sociální péči, podporu psychoterapeuta a kaplana či půjčení některých pomůcek.

V čem spočívá zajištění domácího hospice pro klienty domovů pro seniory, což je pokud vím v České republice unikátní?
Město jako náš zřizovatel mělo zájem, abychom svoje služby rozšířili také tímto směrem. Zařízení pro seniory jsou pro mnoho svých klientů opravdovým domovem, a proto by také chtěli dožít tady, ve známém prostředí, a ne v anonymní nemocnici. Tým domácího hospice proto v případě zájmu dojíždí do pobytových zařízení, čímž pomáháme jejich personálu i lékařům, kterým by na podobné služby už nestačila kapacita.

Ne všichni jsou před smrtí dezorientovaní. Připravujete umírající i je na blížící se konec?
Pacienti jsou ti, kteří se často sami ptají, kdy to přijde. Někdy jsou již moc unavení, ne že by to chtěli vzdát, ale potřebují hodně odpočívat a vlastně už na život nemají sílu. Samotné je to napadne, že přichází konec. Je lepší, když o tomto pocitu mohou s někým mluvit, nezůstávají „v tom" sami. Jen menšina pacientů nechce o horšení stavu mluvit, nebo už kvůli lékům na mírnění tělesných potíží zřetelně nevnímají.

Podporu si ale zaslouží nejen umírající, ale i ti, kteří s ním poslední chvíle života tráví. Jak jim psychicky pomáháte se se vším vyrovnat?
Podpora spočívá v edukaci pečujících v různých praktických činnostech. Zároveň aktivně zjišťujeme, jaké mají potřeby v oblasti vyrovnávání se se ztrátou svého blízkého. Někdy potřebují mluvit o tom, proč se to přihodilo právě jim, jestli se nedá průběh nemoci zvrátit, potřebují přijmout své emoce smutku a strachu. Strachu z toho co přijde, z odloučení, z toho jak budou žít dál. Víme, jak blízcí nemocného situaci prožívají, a podle toho jim nabídneme podporu i jako pozůstalým. Někdy je to hodně důležité pro pacienta, aby věděl, že až na světě nebude, bude mít jeho rodina nějakou spřízněnou duši. To se pak někdy naše sestřičky dozví, že jsou andělé...

Jaký je váš nejsilnější zážitek spojený s mobilním hospicem?
Nevím, jestli slovo zážitek čtenáře neurazí. Ale zážitkem je pro mě, když se rozbolavělý a nešťastný člověk vrátí z nemocnice a doma se začne cítit lépe – někdy sám řekne, že mu je dobře, je spokojený. A to díky cíleně nastavené léčbě, ale i působení domácího prostředí, kdy se cítí v bezpečí. Nezřídka se lékaři z nemocnice diví, že jejich pacient žije doma déle, než si mysleli. Nejsilnější chvílí bývá, když nemocný člověk ještě stihne udělat v životě to, co si přál. Myslím, že domácí hospic mu v tom může pomoci.

Vyslechnete někdy i poslední přání? Jaké bývá?
To je právě výhoda života s nemocí doma. Často se daří pacientům doma myslet na spoustu jiných témat než na nemoc. Doma jako by nemoc ztrácela nad životem částečně svoji vládu. O posledních přáních mluvíme, protože k naší práci patří i to, pomoci člověku využít dny života na maximum. Přání bývají různá, malá i velká. Někdo touží po svatbě, jiný chce zorganizovat párty s přáteli, stihnout druhé kolo volby prezidenta, dát si dobré jídlo, dočkat se příjezdu vnučky... Jeden pacient, jakmile se mu ulevilo při dobré léčbě od bolesti, moc rád navštěvoval supermarket, i když jen na invalidním vozíku.

Spektrum celého Centra paliativní péče je ale širší, než jen mobilní hospic?
Centrum zahrnuje také ambulanci paliativní medicíny a paliativní poradnu. Ambulance má výhodu, že sestra a lékař jezdí za špatně pohyblivými pacienty domů. Ale pacienti mohou přijít i na polikliniku Zahradníkova, kde centrum sídlí. Také se na ambulanci obracejí lékaři jiných odborností s žádostí o konzilium. Paliativní poradna nabízí radu, ujištění, povzbuzení i praktické informace o péči o nemocného. K využití obou služeb je třeba se objednat telefonicky. Důležité a užitečné informace najdou lidé také na naší webové stránce.

-----------------------------------------------

Centrum paliativní péče Brno bylo zřízeno v březnu 2020 v rámci příspěvkové organizace Sdružení zdravotnických zařízení II Brno a poskytuje tři vzájemně provázané služby: městský domácí hospic, ambulanci paliativní medicíny a poradnu paliativní péče.

Paliativní péče je určena pacientům s nevyléčitelnými nemocemi, které jim přináší těžkosti a komplikace a limitují jejich život. Mohou to být nemoci onkologické, ale i jiného původu — onemocnění srdce, plic, ledvin, neurologické diagnózy, demence, křehké stavy u geriatrických pacientů.

Více na www.paliativnipecebrno.cz 

Náklady na specializovanou paliativní péči doma převyšují úhrady ze zdravotního pojištění. Aby byla tato péče v brněnských domácnostech dostupná, je zřizovatelem a přispěvatelem centra město Brno.

Je však současně možné věnovat podle svých možností příspěvek na jeho fungování prostřednictvím TRANSPARENTNÍHO ÚČTU 123-2269200207/0100.

(jih)
Foto: Archív Centra paliativní péče Brno