Milan Lasica: Sny mám už jen ve spánku

klíště 11Patří k těm, které jako by se dělení federace nedotklo a hlavně v tuzemsku ho stále titulujeme přídomkem československý. Bez scénáristy, herce a komika Milana Lasicy (a jeho dlouholetého partnera Julia Satinského) by totiž v té naší „české" kultuře vznikla velká mezera. Přestože na počátku letošního roku oslavil osmdesátiny, na konec profesní kariéry rozhodně ještě nepomýšlí. V Bratislavě již po tři desetiletí také stojí v čele vlastní scény Štúdio L+S. Její partnerství s Divadlem Bolka Polívky však určitě není jediným důvodem, proč Milana Lasicu právě na jeho jevišti v Brně vídáme nejčastěji. „Bolek je sice sólista, ale jako partner je velmi inspirativní," říká Lasica.

I když se říká, že nejde dvakrát vstoupit do stejné řeky, vám se to, i když trochu přeneseně, přece jen povedlo. Dnes vaše jméno máme v Brně sice spojeno především s Divadlem Bolka Polívky, ale na stejném jevišti jste stál už počátkem 70. let, kdy vám a vašemu kolegovi, Juliu Satinskému, tehdejší scéna Večerní Brno nabídla útočiště. Jak to tehdy vlastně bylo?
V sedemdesiatom sme dostali výpoveď v Divadle na Korze a okamžite sa ozvali z Večerního Brna a ponúkli nám angažmán. Po dvoch krásnych sezónach sme museli odísť aj z Brna.

Proč vlastně jste měli zakázáno vystupovat na Slovensku?
Vadil náš tzv.nejednoznačný humor a prišla normalizácia a bolo třeba niekoho postihnúť. Mali sme zakázané všetko.

Vaše dvojice s J. Satinským byla a je dodnes stejně známáminus 10 a oblíbená jak na Slovensku, tak v České republice. Kdy a jak jste se vlastně dali dohromady?
Spolu sme začínali v roku 1959 na tzv. Sväzáckych predpoludniach. Hral sa tam jazz, recitovala moderná poézia, ani to dlho nevydržalo a prišiel zákaz.

Voskovec – Werich, Suchý – Šlitr, Šimek – Grossmann, Lasica – Satinský... Podobných dvojic bychom možná našli ještě víc. Je to náhoda, nebo je jednodušší dělat humor ve dvou?
V dialógu môže dojsť ku konfliktu a to je veľmi vítané. Publikum to má rado.

A v čem jsou úskalí takové tvorby? Hádali jste se někdy při práci s panem Satinským, protože ani jeden nechtěl ustoupit?
Mali sme dohodu – ak sa jednému z nás niečo nepáči, druhý to rešpektuje. Ale väčšinou sme sa dohodli.

A co rozhoduje o tom, kdo z těch dvou je napsaný třeba na plakátu jako první? Spravedlivá abeceda? :)
NA 14aV našom prípade naozaj abeceda. A možno aj to, že som bol o rok starší.

Podle Wikipedie byli vaším vzorem V+W. Je to tak?
Skôr W+H. Werich a Horníček, kterých sme videli v divadle. V+W sme videli iba vo filme. Takisto nás očarila dvojica H+K, Horníček a Kopecký v hre Tvrďák.

Právě Jan Werich také prý do Večerního Brna přišel na vaše představení. Věděli jste, že je mezi diváky? Měli jste trému?
Werich prišiel, ale do divadla Semafor, kde sme hrali. Bol to jeden z najväčších zážitkov môjho profesionálního života.

Možná se pletu, ale po smrti J. Satinského se mi zdá, že jste dalšího partnera našel v Bolkovi Polívkovi. Jak vůbec vznikla vaše spolupráce?
S Bolkom som začal v Manéži. Je to inšpiratívny partner, hoci on je v podstate sólista.

Společně jste vystupovali nebo vystupujete ve třech inscenacích. Dvě z nich, Garderobiér, který už měl derniéru,klíště 0 a Minus dva, jsou pevnými dramatickými texty jiných autorů, třetí Klíště je Polívkovým autorským projektem. Je v tom rozdíl?
V Garderobiérovi sme museli byť disciplinovanejší v práci s textom. V Mínus dvaja a v Klíštěti je to slobodnejšie.

Když vám nabídnul postavu Dona Juana v Klíštěti, neváhal jste?
Neváhal.

A mluvil jste mu do zkoušení?
On Klíště aj napísal aj režíroval aj tam hrá. Nemá to jednoduché, takže už sa nepatrilo mu do toho hovoriť, stačilo keď sa hádal režisér s autorom.

Minus dva má za sebou stovky repríz. Není to pro herce únavné, hrát pořád dokola totéž?
Nie. Pre mňa je každé predstavenie nová zážitok s novým publikom. Je to vždy premiéra.

Na začátku letošního roku jste oslavil osmdesát. Co ještě máte v plánu, máte nějaký nesplněný divadelní sen?
Sny mám už len v spánku. A ráno si nepamätám nič.

Život je divadlo, ve kterém každý touží po jiné roli, tak zní podtitul Klíštěte. Toužil jste někdy po nějakém jiném životním obsazení?
Vždy som chcel byť divadelník a ešte chvíľu by som chcel z javiska zabávať obecenstvo. Ten smiech je droga.

Už před několika lety se na internetu objevil text Radost vládnout tomuto národu, který vyzníval velmi nečekaně protidemokraticky...
portrét BUGA8598Je mi ľúto, ale nenapísal som to ja. Je to podvrh a pod mojím menom sa ich tam objavilo viac. Už sa stalo niekoľkokrát za posledných asi desať rokov, že sa objavujú texty pod mojím menom a nie som ich autorom. Doteraz neviem ako sa tomu brániť. Pred dvoma rokmi sa dokonca objavila správa, že som sa pridal k nejakej finančnej akcii a zarobil na tom milión. To už začalo byť vážne, pretože mojím menom ťahali od ľudí peniaze. Oznámil som to na polícii a po dlhšom čase mi prišla odpoveď, že s tým nemôžu nič robiť. Internet, skvelý vynález, má aj takéto tienisté stránky.

Kvůli pandemii covid-19 prožíváme velmi složité období, bez ohledu na hranice. Co konkrétně všechna omezení znamenala pro vás?
Som súkromník, nemám štátnu podporu a tak som v situácii, ktorá je mimoriadne kritická pre moje divadlo. Dúfam, že to prežijeme.

A skoro povinná otázka na závěr: těšíte se na Vánoce?
Vianoce sú krásny záver roka. Dúfam, že ich ešte pár zažijem.

Vzhledem k nutným protiepidemickým opatřením vznikal tento rozhovor korespondenčně. Pan Lasica tak odpovídal slovensky a jeho odpovědi jsme záměrně nechali v originálním znění, protože jsme přesvědčeni, že rozumět budou všichni.

(jih)
Foto: Archív DBP