Petr Halberstadt: Jsem kandrdas senior

Halberstadt PetrV letošním roce oslaví padesátku. Přesto nemá strach z velkých životních změn. Po více než čtvrt století převlékl „kostým" a z Mahenovy činohry přestoupil do souboru Městského divadla Brno. „Jsem kandrdas senior," charakterizuje se s úsměvem herec (a také režisér a principál, ale o tom dále) Petr Halberstadt.

Co bylo tím impulsem, že jste po 26 letech odešel z Národního divadla Brno, byť takřka přes ulici?
Zní to banálně, je to trochu fráze, ale pravdivá: Život je změna. Chtěl jsem změnit styl práce, poznávat jiné lidi, odlišné pracovní postupy. A Městské divadlo Brno bylo přirozená volba, i proto, že jsem nechtěl z Brna, které mám rád. Takže stojím znovu ve startovacích blocích, připadám si, jako bych právě opustil JAMU, i když mám určitě víc zkušeností. Ale musím si prostě znovu vydobýt své světlo, své místo.

Vy jste ale několik let dokonce působil jako šéf Mahenovy činohry. Neslýcháte, že je to vlastně pád dolů?
Jako bývalý parašutista mám volné pády rád... Pokud to někdo takto vnímá, fajn, ale já to tak rozhodně neberu. Vést soubor nikdy nebyl můj cíl, ale stalo se a jsem za to rád, neboť šlo o cennou životní zkušenost. Bylo to přechodné období, z kterého jsem se hodně poučil, přinejmenším v poznávání lidí. Nicméně, je to uzavřená kapitola a pevně věřím, že se do této pozice už nikdy nedostanu :).

Poznávání lidí? Myslíte, že s funkcí se mění i ti ve vašem okolí?
Přesně tak. Určitě to zná každý. Někteří v dobrém slova smyslu, jiní zůstanou stejní, to jsou ale ty menší skupiny ve srovnání s tou zbývající, jejíž zástupci začínají kalkulovat... Ale nechci si stěžovat. Beru to jako svoje prozření.

Hned na začátku sezony na vás v MdB čekala velká role v zajímavé inscenaci Santiniho jazyk. Jaká to byla práce?
Jde o dramatizaci románu současného autora Miloše Urbana,jazyk1 2 a i když to nebyla určitě od tvůrčího týmu, složeného z dramaturga Jana Šotkovského a režiséra Stanislava Slováka, sázka na jistotu, povedlo se. Což nesoudím podle sebe, ale na základě diváckých reakcí, lidé v hledišti to přijímají veskrze pozitivně. A jak se mi pracovalo? Bylo to poznávací, zatěžkávací období. Začínáme si s kolegy na sebe zvykat, oni na mne a obráceně, ale zatím mě vše utvrzuje ve správnosti rozhodnutí, které jsem udělal. Navíc soubor Městského divadla je extrémně pracovitý, mají neuvěřitelnou chuť dělat dobré divadlo. K tomu po celou dobu zkoušení byl přítomen humor a co víc si přát, než dělat práci s úsměvem. Celé to bylo velmi pozitivní.

Vy ale nejste pouze herec. Před čtyřmi lety jste založil s hereckým kolegou Radimem Fialou vlastní divadelní společnost StageArtCZ. Proč?
S Radimem jsme spolužáci z JAMU a naší prvotní touhou bylo, abychom si spolu zase zahráli. Jenže on byl v Praze, já v Brně, aby to bylo realizovatelné, byli jsme zcela závislí na tom, že nám vůbec někdo nějakou roli dá... A od toho byl jen krůček k tomu, abychom se rozhodli vybrat si sami hru, jaká se nám líbí, rozdělili si role, popřípadě přizvali kamarády, a zahráli si to podle sebe. A tak se zrodil StageArtCZ. Důležitá a cenná pro mě je od jeho vzniku tvůrčí svoboda. Všechnu tu nemalou práci vyvažuje možnost dělat si divadlo podle vlastních představ.

V tuto chvíli máte tedy na kontě už čtyři inscenace - K Pax - Svět podle Prota, The Naked Truth (Odhalená pravda), Like Shakespeare a Mindgame – Líbezné vyhlídky. A k tomu vy spolu s Miroslavem Etzlerem také večer plný povídání Eh! Život je krásnej, do něhož si zvete zajímavé hosty, jako například Bolka Polívku. Jak vůbec vybíráte tituly pro StageArt?
Mám rád autentické divadlo, příběhy, emoce a tuto moji představu nejlépe naplňuje především anglosaská dramatika. Takže tam cíleně hledáme. Všechny tituly jsme zatím uvedli v české premiéře, naší dvorní překladatelkou je Dana Hábová.

Herec, principál – a některé z těch titulů jste také režíroval. A režíroval jste i mimo StageArtCZ – pro Divadlo Bolka Polívky jste připravil francouzskou tragikomedii Horská dráha s Milanem Kňažkem v hlavní roli. Takže herec, principál a režisér?
Vždycky jsem byl přesvědčený, že herec není marioneta, loutka, ale že by se měl zásadním, tvůrčím způsobem podílet na vzniku inscenace. Samozřejmě v mantinelech vymezených režií.MINDgame DPP 80 Nemám už moc rád dogmatické režírování, kdy mi někdo, aniž by šlo o stylizovanou inscenaci, předepisuje, jak mám třeba chytnout láhev do ruky. Takže když už jsme si zvolili text, věděl jsem, jak by to asi mělo vypadat, jak by to mělo na diváka zapůsobit. A přišlo mi, že bych pak z role producenta dělal nějakému režisérovi přesně to, co nesnáším jako herec, a to už byl kousek k tomu, abych to zkusil zrežírovat sám. Taky jsme tím samozřejmě ušetřili :). Protože se to osvědčilo, což říkám opět na základě zpětné vazby od diváků, už mi to zůstalo.

Sám si režíruju, sám si hraju – jde to vůbec?
Občas se mě ptají, jestli nejsem schizofrenik. Věřím své intuici a svému cítění. Rozdvojení necítím, jen někdy bývá složitější hrát a ještě sledovat vše ostatní. Ale spolupracujeme ve StageArtuCZ se skvělými herci, kteří jsou schopni tvořit samostatně a supervizi ani nepotřebují. Konečně, i v běžném divadle, když si nějaký režisér neví rady, i to se občas stává, stejně nakonec zůstane na hercích a herečkách, aby se koučovali sami.

Jako režisér s takovým přístupem budete u herců jistě oblíbený. Ale jako herec u režisérů? Nemají z vás strach?
To je otázka spíš na ně. Ale pozor, já autoritu režiséra uznávám, držím se v mezích, které mi vytyčí, nemám rád nějaké cochcárny. Režisér ale musí vědět, co chce, a musí to umět sdělit – pak to může nechat na hercích a následně korigovat zda je jeho představa naplněna.

Ve čtvrtek 9. ledna v Divadle Bolka Polívky odehrajete The Naked Truth (Odhalená pravda) jako benefici pro Masarykův onkologický ústav. O co přesně jde a jak k tomu došlo?
Nápad se zrodil asi před dvěma roky, kdy jsem navštívil řecký Epidaurus. Něco tak monumentálně krásného jako zdejší divadelní amfiteátr jsem nikdy neviděl. Současně jsem si uvědomil, že divadlo nebylo středobodem, ale i architektonicky stejnou váhu měl sousední Asklépiův chrám. Tam někde vznikla myšlenka znovu to vše propojit – divadlo, zdraví a sport, péči o fyzickou kondici. The Naked Truth si o benefici doslova říká, vždyť je to příběh o ženách, které se věnují sice netradiční, ale náročné sportovní disciplíně tance u tyče, a jedna z nich zjistí, že je nemocná... Oslovili jsme s myšlenkou vedení Masarykova onkologického ústavu...

...a co říkali?
Nejprve byli dost zaskočeni, protože se jim to ještě nikdy nestalo. Ale rádi souhlasilijazyk1 19 a jdou do toho s námi s vervou a nadšením. Výtěžek z benefice poputuje na zakoupení speciálního softwaru pro rychlejší a přesnější vyhodnocování mamografických snímků, na kterém doslova závisí život pacientek. Všichni účinkující vystupují bez nároku na honorář a autorských práv se pro tento večer zřekl i autor hry, Dave Simpson, který se na naši inscenaci mimochodem byl podívat v Praze a moc se mu líbila.

Tak ještě jednou: herec, divadelní principál, divadelní režisér... co ještě přijde? Divadelní kritik?
Proboha, to ne. Jsem zastáncem čínského přísloví Netlač řeku, teče sama. Takže počkám, co přijde a buď se chytím, nebo zůstanu na břehu.

Vy jste původem z Liberce, do Brna jste přišel na JAMU v roce 1989. Zapojil jste se vloni do oslav? Studenti JAMU sehráli v sametové revoluci také svoji docela důležitou roli.
Vstoupili jsme na škole do stávky, jako spojka jsme tehdy s Radimem jezdili volhou s bustou Lenina nalepenou na palubní desce. Pak nám nějací mladí manželé jen tak, sami od sebe, dali k dispozici svoji škodovku. Byla to úžasná doba, hlavně tím jak se k sobě lidé tehdy chovali a rád jsem si to připomněl. Slovo oslava jsem ale záměrně vyškrtl ze slovníku, spíš bych použil bilancování. Protože bolševik nějak nevymizel a to naše sametové vítězství je poněkud hořké. Máme se dobře, žijeme spíš v nadbytku, ale to vše se děje na pozadí mravních a morálních škod. Je tu něco shnilého.

Proč jste zůstal věrný Brnu? Čím vám učarovalo?
Pohodou, blízkostí Vídně a Alp kvůli lyžování. Je to takové sympatické genetické jezírko, kde mám navíc rodinu, přátele, zázemí, práci. Cítím se tady extrémně dobře.

Jak se udržujete fit?
Spím. Divoká léta už odešla.

Na závěr z jiného soudku: Málokterý herec se může pochlubit tím, aby po něm pojmenovali brouka. Pořád to platí?
Je to zaneseno v odborné literatuře už asi dvanáct třináct let, to nejde vymazat. Poděkovat musím kamarádovi, entomologovi Luboši Dembickému který objevil v Indii neznámý druh mandelinky a pojmenoval ji Apophylia halberstadti. Divadlo je pomíjivé, po nás, hercích, když se zavře opona, nic nezůstává. Tak místo toho mám mandelinku. Vystavil jsem si ji doma na obrázku, je tak mrňavá, že by ani nemělo cenu napichovat ji na špendlík. Ale pro mě je důležité, že umí lítat.

------------------------------------------------------------------

Benefiční představení The Naked Truth (Odhalená pravda) se bude konat 9. 1. 2020 v 19:00 v Divadle Bolka Polívky, které je i hlavním partnerem benefice. Veškerý výtěžek z akce bude věnován MOÚ na nákup softwaru pro vyhodnocení radiologických snímků mamografie. „Hodnocení úspěšnosti nových lékůBenefice AN 1887 a postupů při léčbě karcinomu prsu (případně i dalších nádorů) je ve výzkumu zásadně závislé na správném hodnocení zobrazovacích vyšetření, jako je mamografie, počítačová tomografie nebo magnetická rezonance. Lékař - radiolog musí u každého pacienta pečlivé projít tisíce snímků, navzájem je porovnat a správně vyhodnotit, zda terapie funguje, nebo ne, a na základě jeho vyhodnocení pak lékař – onkolog velmi drahou léčbu buď zásadně změní, nebo ukončí. Pro pacienty může mít správné vyhodnocení a závěr cenu života.
Dnes radiologové provádějí hodnocení a analýzu výsledků manuálně. Je to náročné, trvá to dlouho a přes veškerou možnou pečlivost nelze vyloučit lidskou chybu nebo opomenutí.

Speciální software automaticky provedená vyšetření seřazuje v čase, vyhledává sledovaná referenční ložiska, naměřené výsledky se pak řadí, analyzují, archivují... Celý proces je výrazně zrychlen a omezuje riziko lidské chyby na minimum." MUDr. Jan Křístek, Ph.D., primář Oddělení radiologie MOÚ.

Vstupenky jsou k dispozici online přes síť GoOut nebo na pokladně Divadla Bolka Polívky. Začátek představení v 19 hodin.

(jih)