Karla Hanušová: Zimu mám nejradši, zvlášť tu za starých časů

hanušováBrněnská výtvarnice Karla Hanušová (1947) má neuvěřitelnou fantazii a šikovné ruce. Maluje obrázky, kreslí ilustrace, píše knížky, vytváří koláže, šperky, ručně šité panáčky a dokonce i trikové filmy. Umění přitom bylo její zálibou: pracovala např. v televizním studiu, část života strávila v Nizozemsku. Její dílo teď představí Muzeum města Brna na hradě Špilberku na výstavě „Karla Hanušová: Hajundija, zem za zavřenýma očima". S paní Hanušovou jsme se sešli v jejím bytě v nejvyšším patře jednoho panelového domu s výhledem na celé Brno. Zrovna před chvílí z něj odputovaly její obrazy na protější kopec na hrad Špilberk, kde si je lidé budou moci prohlédnout.

Kolik obrazů doma běžně máte?
Ani jsem to nepočítala. Na zdech jich moc není, většinu mám uskladněnou vzadu v šatně. Některé byly srolované snad 20 let, teď je budeme natahovat na rámy. Starých naivních obrazů je asi 14, spolu s ostatními a s ilustracemi ke stovce. Jen z knížky Hajundija je 18 ilustrací. Byla to pěkně těžká složka.

Kdy jste s malováním začínala?
Malovala jsem si vždycky. Když mi bylo 13, bylo mým snem dělat loutkové filmy.Babiččin krámek 2 Jezdívala jsem do Uherského Hradiště, kde jsem se dokonce jednou šla podívat na Karla Zemana, když natáčel Bláznovu kroniku. Na uměleckou průmyslovku jsem se nedostala kvůli rodinnému posudku, šla jsem tedy do Královopolské. V roce 1966 jsem nastoupila do televize. V té době mi nejlepší kamarádka řekla: „Holka, ty seš tak naivní, že bys měla malovat naivní obrázky". Měla jsem olejové barvy od sestry, a tak jsem začala.

Některé obrazy byly smotané 20 let. Kdy je lidé mohli vidět naposledy?
U nás ještě před mojí emigrací, když jsem bydlela v Praze. V roce 1988, půl roku před odjezdem. V roce 1980 jsem měla výstavu v Brně. I v Holandsku jsem měla několik výstav, třeba u kamarádky v galerii v Zaandamu, což je městečko, kde se car Petr Veliký učil stavět lodě. Jeden recenzent pak atmosféru mých obrázků přirovnal k dílu Antona Piecka, národního ilustrátora, jako je u nás Lada. S Pieckem máme jedno společné: jeho zlaté časy byly v polovině 19. století, ale on se narodil až koncem století. Moje zlaté časy jsou první republika, to jsem ještě nebyla na světě. Ale z vyprávění starých lidí byl ten svět pro mě naprosto skutečný. Měla jsem ráda staré lidi, měli mi co říct.

Část života jste strávila v Nizozemsku. Jaká to byla zkušenost?
Tam jsem přijela a hned jsem se cítila jako doma.Hanušová  001 Mám stejnou povahu jako Holanďané, rychle jsem si s nimi rozuměla. Jsou otevření a přátelští. I holandsky jsem se naučila rychle – za tři roky jsem zvládla pětileté studium. Člověk se nesmí bát. Moje rada: nebát se a pořád mluvit. Lidé mají strach, že nebudou dokonalí. Ale dokonalý není nikdo.

Co vás přimělo k návratu?
Vždycky jsem se domů chtěla vrátit – na důchod. Dřív jsem se přesídlovat nechtěla, měla jsem tam už hodně přátel. Nakonec jsem se vrátila po 17 letech. Mezitím jsem přišla o české občanství, takže jsem o něj znovu žádala. Musela jsem dělat zkoušku z češtiny a to už jsem měla vydané dvě knížky. Samy úřednice se tomu smály.

Zmínili jsme obrázky, ilustrace, knížky. Co dalšího jste dělala?
Začala jsem dělat jakési plněné krabice, všechny jsou teď na Špilberku. Měla jsem třeba krabici a tu vyplnila – je v ní téma zabíjačky,Jak jsme sáňkovali 2 hasičského plesu, bruslení u sokolovny, takový rok na vsi. Něco podobného dělal americký výtvarník Joseph Cornell. To je můj člověk. Měl několik krabic s francouzskou tematikou, přitom nevytáhl paty z New Yorku. Jeho přáteli byli Warhol, Pollock, Curtis. Krom toho jsem dělala i sochy, gobelíny nebo šperky. V roce 1996 jsem v Holandsku začala dělat trikové filmy. Nejdřív jsem měla kameru na videopásek, pak jsem našetřila na poloprofesionální. Triky mě bavily.

Kreativitu jste využívala i ve vašich profesích v televizi.
Do televize jsem se dostala díky pánovi, se kterým se moje matka znala z mládí z Jundrova. Zpočátku jsem byla u stavby, kde jsme polepovali dekorace. Pak jsem přešla k rekvizitářům. Pracovali jsme na inscenacích, co se ještě vysílaly na živo. Všechno muselo být sehrané jak švýcarské hodinky. Později jsem pracovala v maskérně. Přitom jsem si třeba šila šaty. Sama jsem si nakreslila návrh, nastříhala látku, ušila a v pondělí šla do práce v nových šatech. Kolegyně se mě ptaly „To máš někde ze západu?", „Jo, butik Hanušová!". (smích) Mám výhodu, že se do všech ručních prací rychle vpravím. V Holandsku jsem si sama dělala i postel s nebesy a většinu nábytku včetně kreslicího stolu.

Co Vás v tvorbě inspiruje? Dětství v Jundrově?
Dětství a minulé časy. Svět za první republiky mě fascinuje. Můj nejlepší kamarád byl dědynek a prateta Fany. Já se pořád vracím do minulých let a z toho žiju. I Anton Pieck se vracel do starých časů, kdy ještě nežil. Dále mě inspirují lidé jako M. C. Escher. Třeba jeho schodiště, které nikam nestoupá.

Název výstavy odkazuje k Hajundiji z vaší knížky. Jak si tuto zemi můžeme představit?
Je to fantazijní země, která je jenom uvnitř hlavy.MOUČNÁ LHOTA Inspirovala jsem se ve starobylém obchůdku plném tajemných zákoutí a věcí. Do té země se dá dostat, ale ne normálním způsobem. V knížce tam kluka Kryštofa vezme oživlý skřítek Punčoška. V Hajundiji se nachází spousta světů – jeden třeba v regálu s lahvemi. Přitom je to les Zlostřepýn, les z lahví. Další svět je zas v nádobě na kávu – Velký Cikorkáč a v něm postavičky jako Kávoběrka a Rádokáv. Jinde jsou Neslyšnočíšníci, Pinklžáni, Wyrdové nebo Kaluplenka. Každý svět má své postavičky a jméno, třeba Moučná Lhota pod Špehýrnou.

Výstava se koná v zimním období, které má zvláštní kouzlo. Čím je pro Vás tento čas?
Zimu jsem měla vždycky ráda, protože jsme měli plno zimních radovánek. Já jsem zimní člověk. I to mám společné s Antonem Pieckem. Začneme na podzim ožívat. Když jsem byla malá, Jundrov býval pod sněhem, tam neprojelo auto. U chodníků bývaly hromady sněhu a v nich průchody. Voda odtékající z domů namrzala a my se klouzali po ledové dráze na Amicárách neboli Amoletách. To se vzalo prkýnko, pod to našroubovat dvě brusle, rozběhnout se a hup! Teď jsem Amicáry znovu vyrobila pro výstavu. Na Štědrý den chodívalo po Jundrově pět místních muzikantů a hrávali koledy. Podle toho jsem později namalovala obrázek pro UNICEF, v New Yorku si ho vybrali. I ten bude na výstavě.

Jak vnímáte Vánoce?
Dřív pro mě Vánoce měly ohromné kouzlo, dnes už je to spíš komerce. Vše je přeplácané, lidé jsou uspěchaní. My jsme žili ve větším poklidu. Mamka pekla cukroví, byla zabíjačka, nosili jsme výslužku rodině a sousedům. A když oni zabíjeli, tak zase donesli nám. Celou zimu jsme měli zabíjačku. A na Vánoce bylo všechno zasněžené. Se sestrou jsme zdobily stromeček, táta dělal bramborový salát, mamka polívku. Celý dům voněl. Tyhle krásné vzpomínky jsem zachytila v obrázcích i v knížce.
(kal) Foto: Archív MuMB

Výstava KARLA HANUŠOVÁ: HAJUNDIJA, ZEM ZA ZAVŘENÝMA OČIMA
Od 28. listopadu do 2. února na Špilberku. ÚT–NE 9–17

Vánoce na Špilberku 
s pohádkami a vánočními zvyky 

Zimní výstavu Karly Hanušové doprovodí tradiční akce Muzea města Brna na hradě Špilberku – vánoční den s pestrým programem pro děti. Krom toho, že se děti vypraví do Hajundije, prohlédnou si malebnéHanušová  005 obrázky paní Hanušové a prozkoumají tajuplný obchůdek s bludištěm, bude pro ně právě v sobotu 7. prosince připravena na Špilberku spousta lákadel. Na velkém nádvoří se budou hrát pohádky a koledy, na ohni se budou opékat buřty a jablíčka a bude se jezdit na konících. U vánočního stromu najdete jarmark s řemeslnými výrobky, dobrotami a horkými nápoji. Uvnitř hradu se děti zabaví v dílničkách, kde se seznámí s vánočními zvyky a kde si vyrobí drobné ozdoby a dárečky. Pojďte si oddechnout od předvánočního shonu k nám na Špilberk. Čeká vás tu příjemný adventní program a snová říše Hajundija, zem za zavřenýma očima. Těšíme se na vás!

Vánoce na Špilberku: v sobotu 7. 12. od 10 do 17 hodin


Špilberk nespí ani v zimě.
Za čím vyrazit? Třeba na adventní koncerty

Špilberk žije 12 měsíců v roce. I v zimě tam Muzeum města Brnastromek špilebrk pořádá výstavy a chystá akce. Novinkou je letos série devíti adventních koncertů, na nichž se v královské kapli představí žáci uměleckých škol a studenti konzervatoře. Koncerty se konají od 3. do 19. 12. Na Špilberku jsou teď otevřené tři výstavy: „Branky Body Brno", „Baron Trenck: Nová tvář legendy" (obě pouze do 31. 12.) a „Karla Hanušová: Hajundija, zem za zavřenýma očima" (až do února). Ve všech výstavách muzejní lektoři pořádají vzdělávací programy pro mateřské, základní i střední školy. V zimě zůstávají na Špilberku otevřené i kasematy, rozhledna a stálé expozice. Více na www.spilberk.cz.

Komentované prohlídky v prosinci
7. 12. 14.00: Branky Body Brno s kurátory Petrem Vachůtem a Zuzanou Holubovou
7. 12. 15.30: Baron Trenck s kurátorem Petrem Vachůtem
11. 12. 16.00: Hajundija s Karlou Hanušovou a kurátorkou Ilonou Víchovou


Sváteční otevírací doba Muzea města Brna 

Hrad Špilberk
24. a 25. 12. – ZAVŘENO
26. až 29. 12. – OTEVŘENO (9–17): aktuální výstavy, rozhledna a kasematy, stálé expozice zavřeny
30. 12. – ZAVŘENO
31. 12. – OTEVŘENO (9–15): aktuální výstavy, rozhledna a kasematy, stálé expozice zavřeny
1. 1. – ZAVŘENO

Vila Tugendhat
24. a 25. 12. – ZAVŘENO
26. až 29. 12. – OTEVŘENO (10–18)
30. a 31. 12. a 1. 1. – ZAVŘENO

Měnínská brána
24. a 25. 12. – ZAVŘENO
26. až 30. 12. – OTEVŘENO naposledy (10–18)
31. 12., 1. 1. a dále – ZAVŘENO (od ledna se Měnínská brána pro veřejnost uzavírá z důvodu rekonstrukce)