Anatom Marek Joukal: Každé tělo je jiné

anatomAnatomie bývá postrachem všech mediků, Marek Joukal byl však výjimka. Dvaatřicetiletý lékař, který od září vede Anatomický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, ji měl prý rád odjakživa a kouzlo pro něj stále neztrácí: „Protože tělo každého z nás je specifické."

Soudě podle filmů z lékařského prostředí je zkouška z anatomie něco strašlivého. Vy jste z ní opravdu neměl obavy?
Už na medicínu jsem šel s tím, že mne anatomie baví a zajímá. Nemohu sice asi říct, že bych se vůbec nebál, je to opravdu těžká zkouška, ale podařilo se mi ji zvládnout na výbornou. Hned poté jsem měl štěstí a začal jsem pracovat na výzkumu pod vedením profesora Dubového, dlouholetého vedoucího ústavu, a anatomie byla jasná volba. Bavila mne pak třeba chirurgie, ale i pro chirurga je v rámci zručnosti anatomie důležitá, takže jsem jen plynule pokračoval ve vytyčeném směru.

Na lékaře bez pacientů se ale někteří mohou dívat skrz prsty. Nevadí vám to?
Je fakt, že jsem na konci studia zvažoval, zda nemám nastoupit do nemocnice, ale jsem přesvědčený o tom, že předávat znalosti budoucím lékařům je stejně, ne-li víc důležité. My jsme tady od toho, abychom mediky dobře připravili a naučili je znát lidské tělo.

Ve spojení s anatomií se nejčastěji skloňuje pitva, podobně jako s patologií. Jaký je vlastně rozdíl v medicíně mezi patologem a anatomem?
Ten základní spočívá v tom, že patolog se snaží najít příčinu úmrtí člověka,def marek joukal kdežto anatomická pitva má za úkol učit studenty, jak je tělo uspořádáno, popřípadě umožnit lékařům další poznání. Takže anatomická pitva je edukační, postupně se při ní odkrývají jednotlivé struktury, provádíme ji po vrstvách – podkoží, svaly a hlouběji, cévy, nervy... kdežto patolog se soustředí na orgánové systémy a snaží se odhalit onemocnění.

Ta zkouška je obtížná proto, že studenti musejí vstřebat obrovské množství informací a zapamatovat si spoustu názvů. Dá se nějak kvantifikovat lidské tělo?
Co se týká stavby těla, čísla moc neuznávám, nejsou nejdůležitější. Tělo každého člověka je jiné a bývá právě fascinující sledovat jednotlivé rozdíly, což se učí i studenti při pitvách. U každého jinak procházejí cévy, nervy jsou v jiné pozici...

... nebo jsou orgány uloženy naopak... To jste zažil?
Situs viscerum inversus neboli obrácená poloha orgánů bývá raritní, ale opravdu se to stává. Sám jsem se s tím ještě nesetkal, ale s obráceným uložením orgánů se kolegové při pitvě setkali zhruba před patnácti lety. Spíše se setkáváme s nevýznamnými anatomickými varietami, které pro laika moc zajímavé nejsou.

Nedávno jsem četla, že američtí lékaři objevili v těle nový orgán. To je skutečně ještě možné?
Převratné objevy bych opravdu nečekal, je to spíš otázkamuzeum IMG 6894 klasifikace a ani v tomto případě o nic dosud nepoznaného rozhodně nešlo. Klasická anatomie mnoho nových věcí nenabízí. Spíš umožňuje například ve spolupráci s chirurgy hledat jiné přístupy při operacích, které budou například rychlejší než dosavadní zavedené cesty a budou šetrnější k nemocnému. Například pro plastické chirurgy je velmi důležitá podrobná znalost variability a zmapování pozic drobných cév.

Kde berete těla k pitvám?
Anatomické pitvy lze provádět výhradně se souhlasem dárce, který ještě za svého života podepíše smlouvu s anatomickým ústavem. Pokud pak tito lidé opravdu zemřou přirozenou smrtí, dají nám to vědět zdravotníci nebo rodina a dostávají se na naše pracoviště.

Kolik lidí se tak ročně rozhodne?
Ročně u nás evidujeme zhruba kolem stovky nových dárců, kteří přijdou podepsat smlouvu. Celkově máme v naší databázi kolem 1800 dárců.

To je málo, nebo hodně?
Mohlo by jich být víc.

Přesto, nebylo by přínosnější, kdyby se stali lidé dárci orgánů?
To je něco zcela odlišného. V České republicemuzeum IMG 6934 je tzv. předpokládaný souhlas s darováním orgánů, tedy pokud dotyčný nevyjádří za života nesouhlas, mohou být orgány použity. Navíc aby bylo možné transplantovat nějaký orgán, musí být u dárce zachovaný krevní oběh, jinými slovy, musí zemřít náhle.

Jaké jsou důvody, proč se lidé rozhodují darovat své tělo anatomickému ústavu?
Příčiny bývají různé. Jsou to často lidé z praxe, lékaři, kteří vědí, jak je to důležité. Další skupinou jsou lidé, kteří nemají nikoho blízkého a takto získají jistotu, že se o ně po smrti někdo postará. A pak jsou tu celé rodiny, kde to mají jako filozofii: máme tu rodiče i jejich děti a všichni mají podepsanou smlouvu.

Přináší jim to nějaké výhody?
Za života nic, nejde o honorovanou věc. Ale po jejich úmrtí všechny náklady nese lékařská fakulta, od zajištění transportu až po konečné zpopelnění. Což vzhledem k cenám v této oblasti pro někoho může být pádný důvod.

Vy jste vloni poprvé uspořádali také velmi zajímavé setkání...
Spolu se Spolkem mediků jsme zorganizovali pietní setkání v Kapitulní síni Augustiniánského kláštera na Starém Brně, kterého se zúčastnili studenti a rodiny dárců. V zahraničí jsou podobné akce běžné, jsou nejen poděkováním pro ty, kteří se rozhodli k tomuto kroku, ale i připomenutím pro studenty, že možnost učit se na lidech, kteří se sami rozhodli svá těla takto věnovat, zdaleka není běžná. Akce měla velký úspěch a já doufám, že jsme založili novou tradici.

Také jste rozhodnutý stát se dárcem svého těla?
Upřímně zatím nevím, je to přece jen komplikované, hodně záleží i na vašem okolí. Ale řekl bych, že je to jedna z variant.

Jak je to vůbec s anatomickými pitvami v jiných zemích?
V rámci Evropské unie se legislativa velmi liší.muzeum IMG 6917 Například v Itálii není vůbec dovoleno získávat těla pro anatomické pitvy, v jiných zemích jde o docela běžnou věc. A už půlstoletí spolupracujeme s Dánskem. Do devadesátých let tam totiž rovněž nebylo možné v rámci výuky pitvat, proto studenti medicíny jezdili k nám na speciální letní kurz, aby si mohli anatomickou pitvu vyzkoušet. Tento letní kurz nadále pokračuje, budoucí dánští lékaři o něj mají velký zájem, protože zatímco na medicíně v Kodani se pitvy provádějí, na dalších třech univerzitách stále ne.

Není řešením virtuální realita?
V rámci nového Simulačního centra Masarykovy univerzity budeme mít rovněž virtuální pitevní stůl. Navíc budeme mít z tohoto projektu plastinační zařízení, které umožňuje tekutiny v lidské tkáni nahradit silikonem, což umožní exponáty uložit a studovat po neomezeně dlouhou dobu – podobně jsou upravována těla z kontroverzní výstavy Bodies. Ale přesto pořád tvrdím, že nejlepším simulátorem zůstane reálné tělo. Student může být teoreticky skvěle připraven, ale musí umět chytit pinzetu, skalpel a nic se nikdy nevyrovná tomu, když si konkrétní strukturu v těle na pitevně najde sám.

Opravdu studenti při první pitvě běžně omdlévají?
Je to klišé, které se ale nezakládá na pravdě. Jiné to může být například při pitvě na soudním lékařství nebo na patologii, ale na anatomickou pitvu jde fixované tělo, tedy napuštěné speciálním roztokem, zabraňujícím jeho rozkladu. Takže při anatomické pitvě ani neteče krev.

Vy sám se specializujete na léčbu bolesti, tím jste se zabýval i při vašem pobytu v USA. Můžete být konkrétnější?
Snažíme se doplnit mozaiku a zjistit, na co by sedef fotoMarekJoukal bylo vhodné se soustředit, abychom dokázali tlumit i takzvanou neuropatickou bolest. Její příčinou bývá nejčastěji poškození periferních nervů a nejde ji tišit analgetiky, nezabírají opiáty... Do oblasti neuropatické bolesti spadá i fantomová bolest, tedy bolest, kterou lidé pociťují po amputaci v již neexistující části těla.

Od září povedete Anatomický ústav – jaký je váš cíl, čeho byste chtěl dosáhnout? Před časem jeden z vašich pražských kolegů varoval, že do pěti let nebude v tuzemsku nikdo, kdo by anatomii učil...
Anatomové stárnou, to je koneckonců problém i mnoha dalších odborností napříč medicínou. Specialisté chybí na všech pozicích. Avšak u učitelů lékařství je problém opravdu velký. Absolvent nebo absolventka, kteří se rozhodnou pro akademickou kariéru a výchovu nových lékařů brzy zjistí, že jejich kolegové v nemocnicích nebo lékařských praxích mají lepší finanční i společenské ohodnocení.... Takže můj cíl je vlastně jasný: rád bych se zasadil o zvýšení prestiže povolání akademických pracovníků na lékařské fakultě, ukázal krásu anatomie našim studentům a snad také získal nové absolventy lékařské fakulty pro tento krásný obor.

Čím vás anatomie pořád přitahuje?
Nikdy nemůžete říct, že už ji znáte, že všechno víte a umíte. Vždycky vás něco rychle z takového omylu vyvede. Ani anatom anatomii zcela znát nemůže, a v tom tkví její kouzlo: Pořád se učíte něco nového.

Součástí prostor Anatomického ústavu LF MUNI je i Anatomické muzeum, v současnosti je zde vystaveno více než 600 zajímavých exponátů a preparáty jsou nadále doplňovány. Sbírky jsou rozděleny podle jednotlivých systémů. Muzeum slouží především k výuce mediků, ale mohou ho navštívit rovněž středoškoláci v rámci organizovaných exkurzí. Pro veřejnost je přístupné mimořádně v rámci vybraných akcí, jako bude například Noc vědců. Zřejmě nejznámějším exponátem je kopie kostry moravského obra Josefa Drásala, který měřil 241 cm.

(jih)
Foto: Zuzana Zavadilová a archív MUNI