Bojíme se víc očkování, než smrtelných nemocí

rozhovorPodceňujeme možná rizika. Namísto smrtelných nemocí se bojíme očkování. To vše jsou důvody, proč se stále častěji objevují zprávy o znovušíření některých z nich či zbytečných úmrtích na klíšťovou encefalitidu. Měli bychom víc sázet na zdravý rozum, míní vedoucí protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně Renata Ciupek.

Varování před infikovanými klíšťaty i reklamy na vakcíny proti klíšťovému zánětu mozku najdeme snad v každých novinách. Vidíte i výsledky, přibývá očkovaných lidí?
Povědomí o klíšťové encefalitidě je asi docela dobré, podle některých pramenů by se proočkovanost měla pohybovat kolem 25 procent. Osobně jsem ale trochu skeptičtější, protože odhad je tady komplikovaný. Kdybychom vycházeli z počtu použitých vakcín, nebude to přesné. Očkování probíhá ve třech etapách, po několika letech následuje přeočkování, a protože nevíme, za jakým účelem byla vakcína použita, k přesnému číslu se asi nedostaneme. A vzhledem k tomu, že nemocných stále přibývá, můj odhad je nějakých 20 procent.

Prý, když klíšťata lezou po zemi, jsou nejohroženější děti... Ty by se tedy asi měly nechat očkovat v prvé řadě?
Rodinná strategie by měla být přesně opačná. Nejohroženějšími jsou starší lidé. Kolem padesátky přichází zlom, a pokud člověk v tomto věku onemocní klíšťovou encefalitidou, nejenže je samotný průběh nemoci velmi závažný a může končit fatálně, i následky jsou výrazně horší. Od vyléčených pacientů víme, že kvalita jejich života se už de facto nenavrátila do stavu před nemocí. Trpí často silnými bolestmi hlavy, trápí je ochrnutí končetin, mají potíže s hlavovými nervy... Podle statistik vloni v Jihomoravském kraji ale polovina nemocných po kousnutí infikovaným klíštětem byli právě lidé nad padesát! A přitom se pořád stává, že do ordinace přijdou prarodiče s vnoučkem, aby nechali očkovat dítě, a nikoliv sebe. U dětí přitom toto onemocnění mívá přece jen lehčí průběh.

Jsou infikovaná klíšťata i v Brně?
Většina nakažených klíšťovou encefalitidou je z Brna, eventuálně z Brna – venkova. Nebezpečná je i celá oblast tzv. Brněnské podkovy, klíšťatům se velmi daří i v turisticky atraktivním Moravském krasu. Jediné štěstí snad je, že klíšťata jsou více aktivní, když prší, zatímco lidé vyrážejí ven, hlavně když je hezky :). Ale očkování je určitě jistější ochrana. Dokonce podle posledních odborných doporučení by bylo dobré, kdyby se očkovali i turisté, kteří k nám míří ze zahraničí.

klíšťová enc

Obdobně jako když my jedeme do Afriky a chráníme se před malárií?
Přesně tak. V přesném názvu klíšťové encefalitidy chybí ještě přívlastek středoevropská. Toto onemocnění neznají v Americe, v Africe, Austrálii, ale také v Nizozemsku nebo Itálii a Španělsku je jeho výskyt minimální nebo nulový. K zajištění bezprostřední ochrany stačí dávky dvě, poté však je potřeba očkování dokončit dle stanoveného schématu. Například Holanďané, kteří k nám jezdí pravidelně na stálá místa, by o tom určitě uvažovat měli. Naši turisté by pak očkování měli zvážit dvojnásob, chystají-li se do pobaltských zemích, jako je Lotyšsko, kde evidují velmi vysoký počet klíšťovky. A ještě pozor, klíšťovou encefalitidou se lze nakazit i alimentárně, tedy z potravin, především z neošetřeného mléka nebo mléčných výrobků, jako jsou čerstvé sýry. Takové případy jsme zaznamenali i u nás a hodně jich hlásí naši kolegové ze Slovenska.

Pokud nejsem očkovaná, znamená to stoprocentní jistotu, že mne infikované klíště nakazí?
Naštěstí ne. Klíšťová encefalitida probíhá ve dvou fázích. V první má příznaky jako běžná viróza: únavu, teplotu, které během několika dnů odezní. Virus ale v těle zůstává, onemocnění však nemusí naplno propuknout a hodně záleží také na tom, co v této latentní fázi budete dělat. Propuknutí té druhé fáze, kdy už je napaden centrální nervový systém, totiž ovlivňuje to, co se odehrává v době latence. Zvýšená fyzická námaha, ať už sportovní nebo pracovní, ale jsem přesvědčená, že i extrémní horko, to vše způsobí rozvinutí druhého stádia.

Malí, ale velmi nebezpeční začínají i u nás být prý komáři, kteří roznášejí západonilskou horečku. Je to důvod k panice?
K panice určitě ne, ale obava je to reálná. Nicméně o tomto riziku víme už od roku 1997, kdy Morava bojovala s rozsáhlými povodněmi. Odborníci z Akademie věd tehdy vyšetřovali kromě komárů rovněž populaci v zasažených oblastech a asi u dvou procent našli protilátky západonilské horečky. Jinými slovy, ten virus tu je dlouhodobě. V posledních letech se ale projevila závažnější varianta tohoto onemocnění, naštěstí pořád platí, že 80 procent případů proběhne takřka bezpříznakově a jen u jednoho až dvou procent z těch zbývajících dvaceti může dojít k postižení centrálního nervového systému, k zánětu mozkových blan nebo mozku. Výskyt komárů přenášejících západonilskou horečku hlásí také z většiny destinací, kam se rádi vydáváme na dovolenou – z jižní Francie, Dolního Rakouska, Řecka... Počet případů západonilské horečky v zemích jižně od našich hranic byl za poslední rok vyšší než součet nemocných za posledních pět let.

V tomto případě očkování neexistuje. Jak se bránit?
Obrana proti komárům je trojího druhu. Osobní repelenty, sítě v oknech a vystříhání se kontaktu se stojatou vodou, ať už je to rybník s rákosím, zahradní jezírko nebo nádrže na dešťovou vodu. Pokud zahrádkaříte, pak se aspoň snažte barely s dešťovkou uzavřít nebo aspoň překrýt sítí.

My starší jsme měli za to, že mnohé nemoci byly vymýceny díky očkování. Jenže některé ze strašáků, jako byly černý kašel anebo spalničky, se vrací... U spalniček už mluvíme i o epidemii. Proč?
Spalničky jsou nyní největší riziko, navíc už jen hasíme požár, který propukl. Těch důvodů je víc. Nárůst případů v okolních zemí a naše konfrontace s touto situací. Všechny odborné prameny se shodují, že aby se zabránilo epidemii, musí proočkovanost činit minimálně 95 procent populace. Ještě v roce 2014 bylo v České republice očkováno proti spalničkám 96 procent dětí. Jenže od té doby se tento počet dramaticky snižuje a před dvěma lety klesl na 83 procent... Data za loňský rok se teprve zpracovávají, ale lepší to asi nebude. Není ani pravda, co se někdy traduje, že mezi nemocnými nejsou malé děti. Jsou, i na jižní Moravě máme takové případy. Spalničky jsou nakažlivější než chřipka. A zatím naštěstí nikdo nezemřel, což neznamená, že spalničky nejsou velmi vážné onemocnění.

Přesto někteří rodiče očkování odmítají. Dá se něco v takových případech dělat?
Problém je v tom, že jsme zapomněli, jak vysokou daň si nemoci dovedou vybírat a přestali jsme z nich mít strach. A protože hledáme jiný problém, namísto toho jsme se začali bát očkování. Lidé jako by začali ztrácet instinkty, přestávají používat zdravý rozum a manipulují s fakty v zájmu svých cílů, ať už jsou jakékoliv. Klasik praví, že vždycky je lepší nemocem předcházet, než je léčit. Snažila bych se proto využívat všech prostředků, jak nemocem zabránit a nepodléhala falešné jistotě, že se něco nemůže stát.

spalničky

Opravdu lidé tak riskují?
Nedávno zemřela mladá Norka na vzteklinu. Ujala se na Filipínách opuštěného štěněte. Nespecifické příznaky lékaři včas nediagnostikovali a pak už bylo pozdě... Před pár dny jsem odpovídala pedagogům jedné jihomoravské základky, zda by na škole mohli nechat hnízdo netopýrů a pečovat o ně. Ale netopýři jsou velmi často přenašeči vztekliny! Není to tak dávno, co děti na Vyškovsku našly netopýrka vypadlého z hnízda, daly ho do krabice, schovaly ve sklepě a snažily se ho léčit. Pak musely odjet na tábor a jedna z holčiček poprosila maminku, zda by se o netopýra nemohla postarat sama... Maminka se naštěstí vyděsila a odnesla ho na vyšetření veterinářům, kteří vzteklinu potvrdili: děti se podařilo včas stáhnout z tábora, hospitalizovat a včas ochránit vakcinací. Mohlo to dopadnout mnohem hůře. Někdy jsme s to v zájmu ochrany přírody zapomínat na ochranu vlastní.

Podobná varování se ale asi opravdu míjí účinkem...
Je to marné, je to marné, je to marné. Pořád varujeme před požitím syrových vajec, ale stále řešíme epidemie salmonelózy. Většinou proto, že si někdo nedokázal odepřít nějaký lahodný dezert typu tiramisu, připravovaný za studena se syrovými žloutky. Nedávno onemocněli všichni hosté narozeninové oslavy, kde se podobný moučník podával, malý oslavenec to odnesl nejvíc, protože měl porce dvě. Skončil na infuzích na JIPu, zaplaťpánbůh vše dobře dopadlo. Ale na tyhle svoje narozeniny asi nikdy nezapomene.


Spalničky

Jedno z nejzávažnějších virových infekčních onemocnění především dětského věku, nevyhýbá se však ani dospělým. Virus se šíří vzduchem. Mezi možné komplikace patří zánět mozku, který může vést až k hluchotě nebo mentálnímu postižení, někdy i úmrtí. Může způsobit ušní infekci, zánět srdečního svalu či zánět plic.

Specifický lék na spalničky neexistuje, tlumí se jen příznaky. Nákaze se dá bránit pouze očkováním

(jih)
Foto: Archív RC a KHS