Jan Hřebejk: Herec k vám musí mít důvěru

1 Veterán foto ČT Tomáš Škoda 6O hledání životní rovnováhy, o starých vinách, zapomnění a odpuštění bude vyprávět připravovaný film Veterán. Pro Českou televizi ho v brněnském studiu natáčel od března do konce dubna režisér Jan Hřebejk – příběh nájemného žoldáka, který chce začít znovu, je totiž situován do prostředí moravské metropole.

Jak se točí v Brně?
Příjemně. Dokonce lépe, než jsem čekal. Zatímco v Praze je to masakr, tady to není tak přehuštěné filmováním. Je to pestré, nepříliš okoukané, což je příjemné pro mě i pro kameramana.

Předlohou pro scénář Veterána byl prý jeho autorovi Marku Epsteinovi skutečný příběh muže, který utekl do cizinecké legie, aby se vyhnul vězení. Jak jste se dostal k Veteránovi vy?
Kromě toho se Marek inspiroval ještě vzpomínkou na knihu Martin Eden Jacka Londona,Veterán foto ČT Tomáš Škoda 1 vyprávějící o člověku, jenž se ocitne ve vyšší společnosti, ale nevyhovuje mu to. Myslím, že původně to psal pro Ondřeje Vetchého. Ale z natáčení nakonec sešlo, pár let ležel scénář u ledu a vloni mi Marek zavolal, jestli bych si to nepřečetl. A náhodou bylo okénko v brněnském studiu.... Prostě v té televizi, která normálně hrozně dlouho plánuje, to najednou bylo na spadnutí, a protože i mně se odsunul původně plánovaný projekt, klaplo to.

Přizpůsobil jste si nějak původní scénář?
Je to příběh, jehož děj není překvapivý ve svém vývoji, ale jehož postava drží nějaké tajemství, které se na konec provalí. Některé věci jsem asi trošku zjemnil, protože Marek měl některé postavy za větší mafiány, kdežto já je mám spíš za překultivované snoby, mezi něž vstoupí živel, o kterém netuší, jestli je to básník, anebo vrah. Měl by to však být poetický snímek, pokud tomu diváci uvěří, vezme je to za srdce.

Ondřej Vetchý ale Martina Illése, navrátilce z ciziny nehraje...
Využil jsem toho, že projekt vzniká v Brně a dovolil jsem si československé obsazení. Hlavní roli hraje Milan Ondrík. Toho jsem jako Illése viděl hned, opravdu velký herec,Veterán foto ČT Tomáš Škoda 2 hvězda na Slovensku, u nás zatím celkem neznámý, bude zjevením. Marie Poulová, která hraje hlavní roli, se mi líbí od DAMU, fantastická mladá herečka. Doufám, že to bude taky objev. Dále jsem obsadil své oblíbené brněnské herce jako Jana Kolaříka, Alenku Antalovou, s níž jsem dělat vždycky chtěl a nikdy nám to nevyšlo, taky Pavla Kříže, který je z Brna, ale nikdy jsme spolu netočili. A pak ještě Evu Bándor, taky ze Slovenska.

A co Brno, zahraje si taky?
Illés se navzdory rokům v cizině chce vrátit do normálního života a plánuje si otevřít kavárnu. Využili jsme toho, že chodí po těch stávajících a očumuje je, takže se ve filmu mihne celá řada brněnských podniků, na které mně upozornili přátelé. Byla smůla, že byt jeho sestry a kavárnu, které měly být ve dvoře polorozpadlého domu, jsme si vyhlédli v nádherné lokaci na Cejlu - jenže zrovna, asi týden před natáčením, to povolili zbourat. Nakonec jsme nakombinovali Pekařskou ulici s interiéry v káznici na Cejlu. Jsem fakt zvědavý, jak to přijmou místní. :)

Vy jste také pověstný tím, že se při obsazování neřídíte osvědčenými škatulkami. Neodmítl vás někdy nějaký herec nebo herečka právě kvůli tomu?
Ono to ty herce baví. Josefa Abrháma jsem do Šakalích let získal právě proto, že tatínka-policajta nikdy nehrál, zajímalo ho to. Samozřejmě jsou herečky anebo i herci, kteří se bojí vystoupit z nějaké své role. Ale mám zkušenost, že proslulí herci rádi vstoupí na jinou parketu. A je to pak i pro diváka překvapení. Když jsem viděl Bolka Polívku hrát kněze, zcela vážnou roli, zasáhlo mne to. Podle mne by třeba Viktor Preiss, který hrál většinou dramatické role, byl úplně skvělý v nějaké komedii.

Co je pro režiséra nejdůležitější při práci s herci?
Je to trochu chemie, ale podstatná je vzájemná důvěra. Pokud vám herec jako režisérovi nedůvěřuje, poloha se mu mění jen obtížně. Kdysi dávno jsme točili reklamu na Maledivách a na zvolený ostrůvek nás s veškerou filmařskou technikou převážel na lodi asi dvanáctiletý kluk. Vlny najednou měly metr a půl, loď se zmítala, tekla přes nás voda, myslel jsem, že se pozvracím... A vidím, že ten kluk znuděně kormidluje palcem u nohy, protože pro něj do byla úplně všední situace... V tu chvíli jsme uklidnili, že nám nic nehrozí. Zrovna tak herec, když ti věří anebo ho přesvědčíš, aby ti věřil, je ochoten jít do jeskyní, kde není světlo.

Českému filmu ke světovosti chybí údajně peníze. Je to tak?
Je jiná doba. Filmy jako Markéta Lazarová nebo snímky Karla Zemana prostě nevzniknou. To by stálo dnes nepředstavitelné peníze. I času těch zúčastněných, který oni tomu už dnes nedají.2 Veterán foto ČT Tomáš Škoda 3 Ale nebyl bych v takové depresi. To, že se neblížíme tomu, co znamenala československá kinematografie v šedesátých letech, je pochopitelné. Doba vždy nějak vyvrcholí a pak jde dolu. Veškeré antické drama, které známe, vzniklo za Periklovy vlády, a ta fungovala nějakých 30 let, relativně krátkou dobu vzhledem k tomu, jak dlouho trvalo antické Řecko. Takže teď není převratná chvíle, kdy vznikají veliké věci, ale já jsem rád za tu pestrost a pár dobrých filmů, které se každý rok objeví. Má to tady tradici, je tady velmi dobré personální zázemí filmové tvorby. Kdyby tady byla třetina tak dobrých režisérů, jako je špičkových kameramanů, tak jsme filmařská velmoc.

A co dobré scénáře, těch je dost?
Jak říkal Janek Ledecký, v showbusinessu nabídka strašně převyšuje poptávku. Producenti a dramaturgové čtou celou řadu věcí a odlišit, co bude dobré a co ne, je velmi těžké. Ono to chce hroznou kuráž mnoha lidí, zejména těch, co to financují. To, že ji má režisér, herci, celý tvůrčí tým, je jasné. Ale dát do toho peníze, energii, víru, to je těžké. Chce to lidi, kteří tu kuráž mají. Těch je potřeba nejvíc - odvážných producentů. Protože ti jsou schopni vyhledat scénáristu a říct mu: Napiš to. Já ti na to dám nějaké peníze. Ale když scenárista píše osmou verzi něčeho a ještě neviděl ani halíř... je těžké dělat něco dva roky bez peněz. V jaké profesi je někdo schopen a ochoten tohle dělat?

A trochu nám možná chybí i marketing?
Když vidíme, jak jsou v Americe udělané muzea, prezentace - marketing je obor sám o sobě a chce to určitou mentalitu. Neříkám, že nám není vlastní, protože jsou lidi, kteří svoji sebepropagaci zvládají, ale rozhodně nám není tak vlastní, jako je větším anebo jiným národům. Já myslím, že to Slováci zvládají lépe než například Češi. Dřív se vykládal vtip, který platí dodnes: Když vidí Niagarské vodopády Američan, hned plánuje zábavní park, hotely, suvenýry a kolik vydělá. Rus řekne, tady postavíme hydroelektrárnu a budeme vyrábět gigawatty elektřiny, kterou budeme prodávat. A Čech říká: Pěkný, kdybych měl takový vodopády, já bych se na to asi vys..

Juraj Groch
Foto: Archív České televize