V nekonečných seriálech se nehraje, ale účinkuje

trn0Herec Martin Trnavský za sebou nemá lehké období. S úmrtím blízkého člověka nikdy není jednoduché se vyrovnat, přesto krátce po smrti jeho tchána, skvělého herce Luďka Munzara, stál i se svojí manželkou, herečkou Barborou Trnavskou Munzarovou znovu na jevišti v Brně, kde pravidelně jeho Divadelní společnost Frída hostuje. A kde také před neuvěřitelnými devatenácti lety vznikl. Svobodu pro svoji divadelní práci totiž považuje Martin Trnavský za zásadní podmínku.

Opravdu má divadlo tu magickou moc, že během představení zapomene herec na všechnu bolest a starosti?
Existuje několik skvělých dramatiků, kteří se tohoto tématu dotkli ve svých hrách. V jedné z nich se například dva staří klauni, na sklonku svého života, s námahou připravují na představení a ve chvíli, kdy vchází na jeviště, zapomenou na všechnu fyzickou bolest, starosti a cítí se znovu na třicet let. Ano, jeviště je magické místo, ale stav spojený s odchodem kohokoliv blízkého začíná ustupovat až s přibývajícím časem. Navíc... člověk si nemůže dovolit vzít si na půl roku volno. A práce je to jediné, co vám v těch chvílích pomůže.

Pokud vím, žili jste pohromadě, opravdu velká herecká rodina. Je život v takové rodině nějak jiný, má nějaká specifika, bavili jste se doma o něčem jiném než o divadle?
Skoro vůbec se nebavíme o divadle. To necháváme za dveřmi. Pan Munzar byl duší sportovec a společně nám oběma v tom prostředí bylo nejlíp. Stejně tak i Báře a paní Janě (herečka Jana Hlaváčová, manželka Luďka Munzara). Cestujeme, staráme se o zahradu a jeden o druhého, obyčejná rodina jako každá druhá... A večer jdeme do práce, někdy i společně.

A co vás vůbec přivedlo k divadlu, vy jste tuším před JAMU vystudoval elektroprůmyslovku? Taky máte nějakého herce v rodině?
Ne... můj dědeček ze strany otce byl ochotník, ale to s tím nemělo nic společného. Předpokládám, že většina „týnejdžrů" se hledá a já šel k tomu svému trošku oklikou. Stejně tak jsem přesvědčený, že každý, kdo chce studovat herectví, by měl něco nejdřív umět. Vystudovat střední školu nebo nějaký obor a až potom se hlásit na uměleckou školu, mít základ...

Divadelní společnost Frída oslaví příští rok kulatiny, založil jste ho z popudu Bolka Polívky na sklonku roku 1999. Proč jste nedal přednost stálému angažmá v některém z kamenných divadel?
Po škole jsem začínal v pražském Činoherním klubu a rychle zjistil, že to není to, co jsem od toho očekával. Na první pohled to přitom bylo vynikající angažmá. Do Brna, dnešního Městského divadla,trn2 mě zlákaly role, které mi v té době byly nabídnuté. Ale já chtěl pořád dělat něco jiného, být za sebe a za to, co dělám, zodpovědný, a tak jsem se po třech letech rozhodl vyzkoušet si to sám. A příští rok už to bude dvacet let. Velkou zásluhu na tom má právě Bolek Polívka, který mi k této cestě dodal odvahu a klíče od divadla. Bez jeho velkorysé nabídky bych tento krok nikdy nebyl schopen udělat. Dal mi příležitost a já ji využil.

Kolik má za dobu své existence Frída na svém kontě inscenací?
Devatenáct. Jednu ročně. Ke dvacátému výročí chystáme pokračování naší úspěšné hry Hospodská s názvem Hospodská 2. Vracíme se tak nostalgicky k začátkům a jednomu z našich nejdiváčtějších představení. Dodnes mě lidi oslovují: „Já na tom byl šestkrát, kdy to zase budete hrát?" Máme nápad i chuť a našim divákům tím určitě uděláme radost. Doufám, že se ta druhá Hospodská dožije stovky stejně jako ta první.

Kterou z inscenací máte nejraději vy?
Všechny. Každá je jiná a každá je naše. Jsme svobodní, můžeme si dělat, co uznáme za vhodné. Naposledy jsme si zkusili i hudební komedii Kouzelná vyhlídka, která je naším posledním čerstvým počinem. Hrají, zpívají a tančí v něm Bára Munzarová, Daniela Šinkorová, Radim Novák a já.

Jak vůbec vzniká dramaturgický plán pro Frídu? V kamenném divadle o tom rozhodují dramaturgové, kmenoví režiséři, ředitel, umělečtí šéfové... kdo má rozhodující slovo u vás?
Poslední slovo má ten, kdo platí, tedy producent, tedy já :) . Ale radím se s našimi kmenovými scénáristy a režiséry v jedné osobě, Jakubem Nvotou a Dodo Gombárem, potažmo i s mojí produkční Marcelou Mikyskovou. Všechno to vaříme v jednom hrnci. Divadelní společnost Frída je taková jedna divadelní rodina, kde si všichni nasloucháme, protože nám jde o totéž: aby to bylo dobré a diváci na nás chodili.

Ustupujete někdy až tak, že raději zvolíte nějakou diváckou jistotu než třeba náročnější kus?
My děláme hlavně komedie, ale ne podbízivé a laciné. Když se po představení na sebe podívám do zrcadla, nechci, aby mi ze mě v šatně bylo špatně. Napsat a zahrát opravdu dobrou komedii, to je navíc poměrně náročný kus. Ale jestli máte na mysli tříhodinového Peer Gynta, tak to si dovolit nemůžeme.

A ještě jedna položka, která k divadlům patří: peníze. Vy dotace asi nedostáváte, jak se vám daří to všechno utáhnout?
Nás drží diváci. Tím, že chodí a zaplatí vstupné. To je 95 % našich zisků, ze kterých tvoříme. A nejen v Brně, ale po celých Čechách, Moravě a na Slovensku. Díky nim jsme na trhu tak dlouho. Z té podstatnější strany jsme na to pyšní a děkujeme jim za to, z té druhé... Lépe by se nám dýchalo, kdyby trocha peněz přišla i odjinud.

Jak se vám hraje s „novomanželkou" Barborou Trnavskou - Munzarovou? Slyšíte na sebe na jevišti víc, než s jinými partnerkami, nebo je to složitější práce?
Kdyby to bylo složitější, tak bych se tomu vyhnul :) . Frída začala jako dvojice Trnavský – Novák, časem jsme k sobě zvali různé hosty, zpočátku hlavně ze Slovenska, hvězdy typu Božidary Turzonovové, Diany Morové, Kamila Mikulčíka, jeden čas s námi hrával zase Jirka Pecha a jiní... Bára byla logickým vyústěním.

Nejen divadlem živ je herec. Hrál jste jak ve filmu, tak v televizních filmech – tady se na obzoru nic nerýsuje?
Vždycky se něco rýsuje :). Ale musí to vyjít! Točit pěknou roli v dané věci může jen jeden. Dlouhodobým seriálům se vyhýbám, raději se věnuji divadlu. Ale mám doma dva pěkné návrhy na hlavní role osmidílných seriálů od dvou televizí, takže těšit se můžu, ale to je to jediné, co mi nikdo nemůže vzít. Naštěstí jsou v životě důležitější věci než jen hraní a nebylo by to poprvé, co by to nevyšlo.

Hrál jste taky v „nekonečném seriálu" Ordinace v růžové zahradě, kde se s vámi scénáristé k nelibosti fanynek poněkud nečekaně rozloučili, respektive s vaší postavou... Byla to opravdu podpásovka i pro vás, nebo jste to věděl dopředu?
To je deset let stará záležitost, která trvala půl roku. Jediné pozitivní na tom bylo setkání s Bárou. To se scénáristům povedlo.

Mnozí herci na podobných seriálech postavili svoji kariéru, jiní je naopak odmítají... Co to vůbec znamená pro herce taková práce, jak probíhá natáčení...?
Dlouhodobé seriály jako třeba ta Ordinace jsou takzvaná herecká fabrika.trn Chodíte do zaměstnání a jste velmi rychle nahraditelní, nevíte, co s vámi scénáristé v dalším měsíci podniknou. Jestli se z milence nestane vrah, nebo parašutista... V těch věcech se nedá hrát, nemůžete vytvořit charakter postavy, není šance, tam se nehraje, ale účinkuje. Ať se to, co říkám někomu líbí nebo ne, je to tak. Z druhé strany, spousta herců díky tomu může zaplatit složenky a hodně diváků se má na co koukat. Takže to má i svá velká pozitiva. Dá se na to dívat z mnoha úhlů, ale já toho účasten nebudu.

Vždycky jste rád sportoval, jste dvojnásobným mistrem republiky v jachtingu, byl jste i v předolympijském výběru pro olympijské hry v Barceloně 1992... Pořád si dovedete najít čas na sport?
Třikrát týdně chodím od sedmi ráno do posilovny na Crossfit pod vedením Rii Hrušovské, která je myslím naší nejlepší crosfiťačkou, a ta mě nešetří. Na jaře začíná jachtařská sezona, nedávno jsem se vrátil z italských Dolomit. Můj život bez pohybu si nedovedu představit víc, než život bez divadla. Mám v něm spousty opravdových přátel.

A dovolené trávíte na jachtě? :)
Předloni jsem vzal Báru s Aničkou (dcera B. Trnavské Munzarové) do Chorvatska, jestli se jim to bude líbit. Doufám, že je ještě někdy přesvědčím. Bára miluje leteckou akrobacii, ale na vlnách se jí nedělá dobře.

Na MDŽ oslavíte devětačtyřicáté narozeniny, chystáte něco mimořádného?
Určitě ne... já svátky a narozeniny neslavím. Stárnu, co je na tom ke slavení. Ale jak říká Radim Novák: „Každý důvod k oslavě, je dobrý důvod k oslavě" . Myslím, že dokonce 8. března hraju...

Více o Divadelního společnosti Frída a hostování v Brně najdete na www.frida.cz.

(jih)
Foto: Archív DS Frída