Loutky tradičně patří k adventu, říkají Jiráskovi. Jejich sbírku teď představuje výstava na Špilberku

KASPAREK NA TITULKULoutky sbírají už víc než 30 let. Jejich rozsáhlá kolekce dokumentuje jedno století vývoje tradičního českého loutkářství. Muzeum města Brna nyní jejich sbírku vystavuje na hradě Špilberku – v tomto rozsahu a celistvosti vůbec poprvé v jejich domovském Brně. Pro Marii a Pavla Jiráskovy jsou loutky životní vášní. Vyzpovídali jsme je uprostřed příprav výstavy Umění loutky přímo na hradě, kde zrovna s láskou a péčí instalovali každou postavu. „Řezbáři dříve pracovali také pro kostely, vyráběli anděly a betlémy. Ve vznešených loutkách princezen se takřka objevují madony. Loutky v sobě mají obrovskou harmonii a klid, stejně jako světci," začíná vyprávět paní Marie, zatímco její manžel Pavel vybaluje další loutky.

Čím vás loutky fascinují, co pro vás znamenají?
Pavel Jirásek: Loutky nás přitahují svou magií, tajemstvím, které v sobě skrývají. Loutku vnímám jako kouzlo oživení hmoty. Člověk ji stvoří ze dřeva a pak jí vdechne animací život, který diváky fascinuje.
Marie Jirásková: Když jsme byli kdysi na premiéře Bergmanova filmu Fanny a Alexandr, zaujalo mě domácí loutkové divadlo Árona a kolekce loutek, které zaplňovaly celý prostor. Naprosto mě to uchvátilo! Loutky jsou silné – mají svoji historii, svůj osud. Mají duši tvůrce, ale i duši někoho, koho zobrazují, a k tomu svůj vlastní charakter.

Vybavíte si nějaké loutkové představení, které vás v dětství oslovilo?
MJ: Jako malá jsem se s žádným nesetkala, fascinoval mě ale velký betlém mého strýce. U něj jsem se poprvé setkala s řezbou. První loutky, které jsem viděla, byli televizní Broučci.IMG 1016 Nesnášela jsem je, protože mi připomínali venkovské strašení dětí dogmaticky věřícími. Nitě ve mně vzbuzovaly odpor. Nevěděla jsem, kdo je vede. Bůh? Má nás takto napojené? Souvisí to s Bergmanem – Áron straší Alexandra, že skrze pohyb loutek přichází Bůh, všechno se třese, ale nakonec se objeví jejich vodič.
PJ: Naše generace na rozdíl od dnešních dětí s loutkami vyrůstala. Obklopovaly nás v divadlech, ve filmu i v televizi, kde programy pro děti zabíraly třetinu vysílacího času. Vznikala spousta výborných loutkářských titulů.

Kdy jste začali loutky sbírat?
PJ: Před polovinou 80. let. Základ tvořilo divadlo mého dědečka a babičky, kteří byli československými úředníky na Zakarpatské Ukrajině. Aby tam předvedli něco ryze českého, přivezli divadlo z pražské dílny Antonína Münzberga. Zachovalo se v naší rodině a byli jsme rodiči vedeni, abychom se k němu chovali pěkně, přesto jsme ale jako děti některé věci poškodili. S Marií jsme si během jejích studií na DAMU uvědomili, že by si divadlo zasloužilo restaurovat. Přes inzerát jsme chtěli dokoupit některé části – a sešla se nám spousta nabídek na loutky a divadla různých velikostí i výrobců. Ukázalo se, že meziválečná produkce byla velmi pestrá a nebyla vůbec zpracována historiky. Zkusili jsme se jí víc zabývat, a tak začala vznikat nejen sbírka, ale i odborné publikace. Naše sbírka je vlastně občanská – vznikala v době, kdy paměťové instituce věnovaly tomuto fenoménu minimální pozornost a kdy české loutkářské artefakty mizely v zahraničí.
MJ:
Mojí první loutkou byla ta, co jsem sama vyrobila na DAMU – mechanická loutka z budíkových pružin a dřeva do jedné dadaistické hry. Tehdy jsem začala také restaurovat historické loutky. To mi umožnilo rozpoznávat způsob práce jiných tvůrců.

Jaká je podle vás pozice českého loutkového divadla v rámci naší kultury?
PJ: Říká se, že je to rodinné stříbro republiky. Bylo tak tomu do 90. let, teď na to ale Češi zapomínají.Loutkový pár jakože Jiráskovi Je to obratem ke globální, komerční, počítačové kultuře. To specifikum českého národa mít v sobě něco, co dovede skrze loutky vyjadřovat velké zásadní příběhy, se pomalu vytrácí.
MJ: Dnes je české tradiční loutkářství na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Každý soubor s loutkami je chráněn, protože uchovává tradici. Je to umění, lidovost, či zábava? Samotný seznam UNESCO neřeší kvalitu. Ta spočívá v podstatě tvůrčího činu. Je to hra, rituál, magie. Někdy ale jen mechanické vedení loutky.

Kde všude jste už svoji sbírku vystavili? Jak na české loutky reaguje publikum v zahraničí?
PJ: S loutkami jsme byli v USA, v Číně a taky na řadě míst v Evropě. Teď budu možná křivdit českým lidem, ale reakce jsou tam překvapivě kladné. Říkávám, že někdy je jméno českého loutkářství a pochopení jeho originality větší v zahraničí než doma.
MJ: Je to stejné, jako když my se díváme na stínové loutky nebo terakotové figurky. Fascinuje nás to, protože je to jiné. Dozvídáme se o jiné kultuře. Američané jsou z našich loutek nadšení – objevují své evropské kořeny. V Číně má loutkové divadlo delší tradici, přesto je české loutky uchvátily. V roce 1999 jsme tam měli rozsáhlou výstavu včetně mnoha úspěšných tvůrčích workshopů.

Vaši sbírku teď poprvé vystavujete v Brně. Čím je výstava Umění loutky výjimečná?
MJ: V této podobě a rozsahu bude sbírka skutečně vystavena poprvé. V 90. letech měly loutkové výstavy velký úspěch. Starší lidé si s dětmi četli a hráli, v loutkách viděli své dětství.IMG 1041 Loutka je vlastně spojení s podstatou bytí: je ze dřeva – to ji spojuje s přírodou – a díky manipulaci je v ní cosi božského. I loutkový ďábel může sdělovat podstatné věci, vždyť strach a zpytování svědomí nás posouvá dál.
PJ: Na několika výstavách už byly části sbírky, určité historické okruhy, segmenty. Teď na Špilberku je to ale průřez sbírkou a zároveň celým stoletím vývoje českého loutkářství: od poloviny 19. století, přes secesi a modernu až do 40. let. K vidění bude spousta exponátu, co jsme zatím nikdy nevystavili. Výstava nadchne děti, ale i dospělé včetně milovníků divadla a výtvarného umění.

Jak prožíváte advent? A měly loutky v době adventu a Vánoc nějakou roli?
PJ: Loutky měly důležitou roli v adventu v 19. století i za první republiky. Hrálo se v kostelích, hrála se betlémová představení – oživené betlémy. I kočovní loutkáři v 19. století fungovali tak, že „v létě jezdili kolotoče a v zimě jezdili loutky". Nejtypičtější hrou byl Faust – jsme nuceni přemýšlet, co čem je náš život. Přesně to děláme při adventu – promýšlíme, proč tady žijeme, proč je nám dán život, jakou zodpovědnost máme k druhým lidem.
MJ: Když byl náš syn malý, hrávali jsme divadlo pro něj i kamarády z okolí. Mladší dcera zase s námi jezdívala po našich vánočních výstavách. Mám je spojené s adventem. Děláme něco lidem pro radost. Mám ráda, že ve výstavách bývá divadlo, stromeček a pod ním loutky jako dárek. Tak to bývalo v 19. století. Každá rodina měla pod stromečkem loutku – ať už jednu vyřezanou tatínkem, nebo koupený celý ansámbl. Naše děti měly vždy pod stromečkem loutku.

Výstava UMĚNÍ LOUTKY: od 22. listopadu do 20. ledna na Špilberku. Otevřeno od úterý do neděle od 9 do 17 hodin.


Kašpárkovy Vánoce na Špilberku

Tradiční adventní akce na hradě pro děti i rodiče se koná v sobotu 8. prosince

Aktuální zimní výstavu „Umění loutky" dle špilberské tradice doprovodí i vánoční akce s programem, který bude bavit děti i dospělé. Pojďte si užít chvíli klidu a pohody – Muzeum města Brna vás srdečně zve na událost „Kašpárkovy Vánoce na Špilberku". Vánoce nádvoří 1Konat se budou v sobotu 8. prosince od 10 hodin do 17 hodin. Co všechno vás čeká? V plánu jsou divadélka s pohádkami a koledy s flašinetem, na velkém nádvoří bude jarmark se stánky s řemeslnými výrobky, horkými nápoji a dobrotami, také se přímo venku na nádvoří bude jezdit na konících a budou se opékat buřty. Samozřejmě nebude chybět kolotoč ani krásný vánoční strom. Uvnitř hradu bude také rušno. Navštívíte výstavu historických českých loutek manželů Jiráskových v gotickém sále a v 2. patře západního křídla hradu. V přízemí jižního křídla najdete také vánoční řemeslné dílničky, kde si děti budou moci vyrobit vlastní loutky, a také malování na obličej Pojďte si užít pravou klidnou atmosféru adventu v prostředí krásných loutek. Těší se na vás Kašpárek i s kamarády. Více na www.spilberk.cz.

Kašpárkovy Vánoce na Špilberku: 8. prosince od 10 do 17 hodin.


Za čím v zimě na Špilberk?

Hrad Špilberk v zimním období nespí, ba naopak. Zůstává celoročně otevřený a nuda v něm rozhodně není. Muzeum města Brna tam v pořádání výstav a akcí nepřestává ani v zimě.IMG 1050 Na Špilberku jsou právě k vidění výstavy „Rok 1918 – co nám válka vzala a dala..." a „Umění loutky". Muzejní lektorky v nich pořádají pro žáky a studenty vzdělávací programy, na které se školy stále mohou přihlašovat. Výstavu „Umění loutky" navíc v prosinci čeká doprovodný program. Kromě akce Kašpárkovy Vánoce na Špilberku to bude komentovaná prohlídka v sobotu 15. prosince. Manželé Jiráskovi na ní budou vyprávět o své sbírce a loutkářství.

Návštěvníkům zůstávají i přes zimu otevřená i další špilberská lákadla: proslulé kasematy, rozhledna (ovšem pokud se nebudou zrovna čerti ženit) a stálé expozice.

Sváteční otevírací doba všech částí Muzea města Brna 

Hrad Špilberk
24. a 25. 12. – zavřeno
26. 12. – VÝJIMEČNĚ OTEVŘEN CELÝ HRAD od 9.00 do 17.00 (aktuální výstavy Umění loutky a Rok 1918, stálé expozice, kasematy a rozhledna)
27. až 30. 12. – OTEVŘENO od 9.00 do 17.00 (pouze aktuální výstavy Umění loutky a Rok 1918, kasematy a rozhledna; stálé expozice zavřeny)
31. 12. a 1. 1. – zavřeno

Vila Tugendhat
24. a 25. 12. – zavřeno
26. 12. – VÝJIMEČNĚ OTEVŘENO od 10.00 do 18.00
27. až 30. 12. – OTEVŘENO od 10.00 do 18.00
31. 12. a 1. 1. – zavřeno

Měnínská brána – Muzeum hraček
24. a 25. 12. – zavřeno
26. 12. – VÝJIMEČNĚ OTEVŘENO od 10.00 do 18.00
27. až 30. 12. – OTEVŘENO od 10.00 do 18.00
31. 12. a 1. 1. – zavřeno

(kal)

Foto: Archív manželů Jiráskových a MuMB