Defibrilátor je šancí navíc. Barbora Truksová Zuchová získala za AED Zlatý záchranářský kříž

4V6B2843Nabíjím... V televizi nebo na plátně to vypadá úžasně a snadno. Defibrilátor v rukou lékaře vrací nemocné zpět do života. Jenže kdo z laiků si na něco takového troufne na rušné ulici, když se mu před očima zhroutí neznámý člověk? Automatizované externí defibrilátory (AED) jsou přitom rozmístěny na mnoha místech v Brně. A právě za tento projekt obdržela v dubnu z rukou prezidenta Zlatý záchranářský kříž MUDr. Barbora Truksová Zuchová ze Záchranné zdravotnické služby Jihomoravského kraje. Křehká mladá žena, která původně vystudovala taneční konzervatoř, spojila svůj život se záchrankou už před deseti lety.

Pro mnohé laiky je představa, že by měli oživovat elektrickým výbojem, spíš děsivá...
Tento problém jsme řešili na začátku, dokonce některá média nás projekt AED označila za zbytečný. Ale my jsme věděli, že děláme správnou věc, která jednou zachrání spoustu lidí. A nechtěli jsme se nechat odradit.

Jak to vlastně začalo?
Zlatý kříž je velkou poctou a odměnou všech, kteří systém zakládali a nadále ho neustále rozvijí. Myšlenka vznikla ve spolupráci s Fakultou sportovních studií MU, kde jsem tehdy právě dokončila bakalářské studium a oslovila mne vedoucí mé bakalářské práce s možností ten systém nastavit. Velké poděkování patří právě Zdeňce Kubíkové z FSpS, na kterou se obrátili z nadačního fondu Jistota KB, a to byl ten zásadní impulz, který umožnil prvotní investici a počáteční nastavení jednání v Jihomoravském kraji, potažmo v ČR o vytvoření systému veřejné defibrilace. Postupně se do projektu napojili další. Jeho největší rozvoj nastal díky spolupráci s hasiči v systému First responder, a to díky podpoře oddělení vzdělávání a krizové připravenosti ZZS JmK, konkrétně MUDr. Janě Kubalové. Ta podpora ze strany složek Integrovaného záchranného systému a našeho vedení je veliká, moc za ni všem děkuji.

AED jsme si vysvětlili, ale co si představit pod pojmem First responder?
Není to jen o tom, že se rozmístí přístroje. Pojmem First responder obecně označujeme někoho,4V6B2732 kdo je schopen realizovat rychlý zásah u člověka v přímém ohrožení života dříve, než se na místo reálně může dostat výjezdová skupina zdravotnické záchranné služby. Nyní spolupracujeme s dobrovolnými a profesionálními hasiči, policisty a mnoha dalšími. Zájem o spolupráci v systému byl veliký, počet First responderů se rychle rozšířil a už bylo obtížné vše obsáhnout. Tady patří velké poděkování manželovi Antonínu Truksovi, který si vzal složky Integrovaného záchranného systému na starost, čímž jsme splnili to, co jsme vždy chtěli: Nejen po First responderech žádat spolupráci, ale se i o ně starat, poskytovat jim pravidelnou výuku, zpětnou vazbu z proběhlých resuscitací, sbírat data...

Kde AED hledat? Mám s sebou nosit plánek jejich rozmístění? A co když mám strach, že víc ublížím, než pomohu?
Defibrilátory jsou uvedené např. v aplikaci Záchranka, ale běžný člověk nepotřebuje znát jejich lokalizaci. Systém je postavený na operátorkách zdravotnického operačního střediska, které hrají klíčovou roli. Jejich práce často není vidět a je opomíjená, a přitom ony jsou tím zásadním článkem záchranného řetězce. Pokud dojde k situaci náhlé zástavy oběhu, musí svědek události jako první volat linku 155. Operátorka ihned zjistí, kde přesně se událost stala a systém jí sám nabídne dostupná AED, která následně operátorka aktivuje a vyšle na místo First respondera. Svědka na místě vede v provádění resuscitace, po telefonu mu radí, jak poskytovat pomoc. Brzy se na místo dostaví First responder s AED (policisté, hasiči, nebo ostraha objektu atd.) a resuscitaci převezme. Existuje i možnost, že resuscitace bude v blízkosti veřejného boxu s AED. V takovém případě je svědek instruován na místě a poslán k boxu, kde po zadání kódu vyzvedne defibrilátor a donese si jej k pacientovi. I v tomto případě ho bude dál navádět operátorka, nikdy nenechá volajícího v zátěžové situaci samotného.

Nedávno se řešil případ ve Šlapanicích, kde se prý k přístroji nebylo možné dostat...
Defibrilátor nezachrání všechny a ne všichni z něj mohou profitovat. Největší šanci mají osoby, jejichž zástavu oběhu někdo okamžitě zaregistroval, pak jsou opravdu první minuty rozhodující. Systém však není nastaven jen na dostupnosti přístroje, ale na dostupnosti kvalitní resuscitace co nejdříve, a to pravidelně proškolovanými osobami.IMG 4777 Hasiči i policisté jsou pravidelně školení a mají již za dobu existence projektu velké zkušenosti, proto jejich působení na místě není jen o dovezení přístroje. Vždy může nastat situace, kdy AED nebude využito a důvodů je mnoho. Není to selhání systému, právě naopak. ZZS splňuje svoji zákonnou povinnost dojezdu na místo k pacientům a celé nastavení sytému AED je vlastně něco navíc, co děláme pro lidi, abychom zvýšili jejich šanci na přežití. To si málokdo uvědomuje. Pokud necháte AED jen v boxu, je možné s ním pokrýt oblast pouze v okolí několika metrů. Pokud AED využívají hasiči, policisté nebo jiný First responder, je možné zasáhnout v daleko větší oblasti. A to je naším cílem, dát naději co největšímu počtu lidí postižených náhlou zástavou oběhu.

Jaké je povědomí o první pomoci mezi veřejností? A co by se mělo zlepšit?
ZZS již řadu let pracuje na systematickém vzdělávání veřejnosti v oblasti poskytování první pomoci. Pokud mohu mluvit za sebe a systém AED, vytvořili jsme spoustu vzdělávacích programů směrem k veřejnosti. Byla vytvořena výuková videa, která mohou lidé vidět na mnoha veřejných místech, proběhla celá řada osvětových akcí, vzděláváme postupně všechny, kteří jsou zařazení do systému. Není třeba se bát, často je svědek události právě tím, kdo dává postiženému zásadní šanci na přežití, postupy jsou jednoduché, nejste v tom sami a zvládnete to!

Jak jste se vy dostala k urgentní medicíně? Ta cesta byla poněkud zdlouhavější a vedla mimo jiné přes taneční konzervatoř?
Jako malá jsem chtěla být baletka, rodiče mě vždy ve všem podporovali, tek mě nechali projít i touto cestou, byť s ní úplně nesouhlasili. Což teď s odstupem času naprosto chápu. Konzervatoř mi sice život hodně zkomplikovala, ale na druhou stranu mě mnohému naučila. Například umět si sáhnout na dno a zjistit, že člověk vždy může jít dál, přestože si myslí, že už to nejde. Možná jen proto jsem dokázala vystudovat medicínu. Důležité je mít cíl, a pokud na něj chcete dosáhnout, nemůže vás nic odvést ze správné cesty, i když to mnohdy bolí.

Nejtěžší jsou asi úrazy a nehody, u nichž figurují malé děti, vy jste navíc sama také matka... Je vůbec možné zůstat nad věcí?
Každý zásah je jiný, člověk si musí udržet profesní odstup, ale zároveň zůstat pokorný a lidský.kříž IMG 4775 Vše v životě je jen o lidech, stýkáme se s nimi denně, a jako záchranáři musíme počítat s tím, že budeme zasahovat v limitních situacích. Každý člověk na ně reaguje jinak a není na ně připraven. Proto mnohdy i agresivitu či netaktní chování lze pochopit. My jsme zde pro lidi a naším úkolem je pomáhat. Důležitá je opora ze strany kolegů, lékař není na místě sám, jsme celý tým a každý jeho člen od operátorek po kolegy v nemocnicích je stejně důležitý. A i když pacient zemře, je to sice těžké, ale důležité je vědět, že jsme pro něj udělali vše, co bylo možné.

Pro děti musí být hrozné, když se samy třeba nezraní, ale pozorují, jak bojují o život jejich nejbližší. Pomáhají vám i psychologové?
Na záchrance je nastavený systém podpory postiženým osobám psychologickými interventy, kteří nám v těchto extrémně náročných a limitních situacích pomáhají. Říct rodičům, že jim právě zemřelo dítě, nebo pracovat s dítětem, kterému právě zemřeli rodiče, to jsou situace, které si nikdo nepřejeme zažít. Bohužel i takový je život. Velice obdivuji kolegy, kteří pomáhají v těchto chvílích a jsou oporou pro pozůstalé. Upřímně říkám, že jim práci nezávidím a jsem velice ráda, pokud na místo události, kde právě zasahuji, přijedou. Zásah záchranky není jen o ošetření pacienta, musíme myslet na celou situaci, a když nedokážeme medicínsky pomoci, neznamená to, že pomoc nepotřebují pozůstali. I duševní bolest je zásadní a nesmíme jí opomíjet.

V nemocnicích jsou prý málem schopni podle druhu převažujících úrazů určit, co je za roční období... Mohou něco podobného tvrdit i záchranáři?
My jsme v terénu první, kteří toto řeší. Podle ročního období se nám mění struktura zásahů, a to poměrně podstatně. Při náledí ošetřujeme spoustu končetinových poranění a naše posádky se nezastaví. V létě zase narůstají kolapsy z horka, alergické reakce po bodnutí hmyzem a letní úrazy. Smutné je, že i když pravidelně před prázdninami varujeme a doporučujeme zabezpečit si bazén, aby tam nemohly spadnout děti, pokaždé se v létě něco takového stane. Prevence je prostě důležitá a mnoha tragédiím lze předejít.

-------------------------------------

Pokud je defibrilace provedena do tří minut, udává se přežití přibližně v 73 % případů.

(jih)
Foto: Osobní archív B. Zuchové