Dušan Vitázek: Kde je ta víla?!

Foto Tino Kratochvil 14-2Charismatického herce Dušana Vitázka není nutné představovat. Jeho herecké výkony oceňují nejen diváci Městského divadla Brno, ne náhodou je dvojnásobným nositelem Ceny Thálie v oboru muzikál. Nyní ale nese na trh svoji kůži nikoliv jako postava v režii někoho jiného, ale sám za sebe. Zpěvák, muzikant a textař Dušan Vitázek vydává své sólové debutové album Kde.

Úvodní otázka nemůže znít jinak: Proč?
Začalo to jako mnoho věcí... u piva. Můj dobrý kamarád Oldřich Krůza mi řekl: „To není možný, jak ty působíš na lidi, když zpíváš nebo hraješ, prostě, pojď s tím ven a nahraj CD!" Konec citátu. To si ještě myslel, že vydám muzikálové hity, já už jsem však věděl, že chci víc. Nakopl mě ale bezvadně. Písně a texty jsem tvořil už dlouho, akorát jsem potřeboval popostrčit, abych si uvědomil, že s tím chci a můžu jít ven. Chtěl bych naplnit svou celoživotní touhu vyjadřovat se skrze vlastní hudbu a vlastní texty. Pomáhají mi i moji kolegové z Městského divadla Brno: Lukáš Janota - herec, zpěvák, a hudební producent a Jakub Uličník - herec, zpěvák, moderátor a manažer. Je to náš první společný projekt a dáváme do toho vše.

Co si od alba slibujete?
Chtěl bych se dostat k lidem. Sdílet s nimi tu touhu po zážitku, po prožitku, po něčem, co nás baví nebo co se nás bytostně dotýká. Jsem patnáct let v divadle, které mě vždy naplňovalo a bavilo, ale chtěl bych se posunout ještě dál. Chci promlouvat k lidem přímo, sám za sebe, chci je naplňovat, inspirovat, motivovat, pobavit.... Chci se jich dotknout, tady a teď, přes moje písně, klipy, přes živá vystoupení.

Podle čeho se rozhodujete, zda zvolíte rodnou slovenštinu nebo češtinu?
Nedokážu to dopředu ovlivnit. Když vidím krásnou dívku v českém sadu, vznikne česká píseň Eva, když to je o Jánošíkovi, je to slovensky. Bylo by divné, překládat všechny ty valašky a halušky. Vyplyne to vždycky nějak přirozeně a je opravdu jen málo písní, které mne napadly slovensky a napsal bych je česky. Nebo naopak.

Úvodní píseň Kde dala název i celému albu. Co hledáte?
Poklad :). Jo, jasně, že ten nejcennější poklad je uložený v srdci a v duši a v dalších stovkách klišé, ale já chci o pokladu přemýšlet materiálně. Jako děti, které když slyší slovo poklad, začnou si okamžitě představovat v případě mých dcer například voňavku nebo Elsu nebo nejlíp voňavku s Elsou. A ještě mne zajímají v této souvislosti všichni ti kouzelní dědečkové, mistři a bohové, kteří předali triky Karate Kidovi nebo dali vytuněný meč Barbaru Conanovi. Prostě jim všem závidím to, co z nich dělá hrdiny, a rád bych našel taky svoji vílu, která dala Jánošíkovi zázračnou košili, opasek i valašku a on byl pak zázračný od hlavy až po paty. Ale já chci ještě i tu vílu! KDE sa skrýva?! Chci to všechno jako oni! I ten les chci... Vlastně je ta píseň o závisti :).

Vy byste chtěl být hrdina?
Já už jsem hrdina! Každý, kdo má v dnešní době práci, ženu, děti, parkovací místo, dálniční známku a jednou měsíčně čas na saunu, je hrdina! Chtěl bych být ale slavný a bohatý hrdina... a samozřejmě i zdravý a šťastný hrdina.

Na prvním albu máte i zajímavé hosty, mimo jiné Petra Lipu, který se v jedné písni směje. Nebál jste se ho oslovit?
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Jednou jsem se bál přihlásit na JAMU a kamarád mi řekl: Vždyť nemáš co ztratit. A já se tím řídím dodnes. Můžou se stát jen dvě věci. Buď uspějete, anebo se vrátíte tam, kde jste začal. Peter Lipa je obrovská hvězda a pokorný, upřímný pán, se kterým šlo všechno jako po másle, jako kdybych spolupracoval s mnohaletým kolegou. Úžas. Škoda, že jsem takhle nemohl napsat i Jarovi Filipovi, Julovi Satinskému nebo Janu Skácelovi.

Zaujala mne i píseň Tři sudičky. Věříte na osud?
V podstatě na nějaký osud, nebo to můžeme klidně nazvat nějakým kódem v hlavě a v duši, který nás vede vždy po té jedné cestě, věřím. Spíš mě ale zajímá, jestli jsme schopni to pojmenovat, zjistit, že žijeme svůj osud, nebo jestli jsme schopni rozpoznat tu chvíli, kdy můžeme říct, že jsme právě svůj osud naplnili.

Zhudebníte vždy všechno nebo některé texty zůstaly jen básněmi?
Dobrý, funkční text je vzácná věc. Chvíli jsem se snažil všechny přetavit do písně, ale bylo by to v mnoha případech znásilňování a je fajn, že něco ve mně zůstane jenom jako myšlenka, věta nebo verš. Většinou je to tak, že mě napadá text písně přímo s melodií. Pokud mi u té myšlenky nebo u toho obrazu, co mám v hlavě, melodie nezní, už to tak zůstane.

Dočkáme se kromě CD i vydané sbírky básní?
Na sbírku básní si asi ještě počkám. Básník musí mít velkou odvahu, moudrost a klid, aby dokázal nezaváhat nad tím, co klade na papír.

Potřebné peníze jste sbíral od fanoušků přes internet. Potěšilo vás, že vám tolik lidí věří?
Podpora vzniku mého debutového alba na portálu hithit.cz byla úplná bomba! Z toho jsem absolutně dojatej a taky jsem za tak obrovskou podporu opravdu upřímně, ze srdce vděčný každému jedinému člověku, který do toho se mnou šel. Taky jsme to nepodcenili a snažili jsme se od první vteřiny projektu KDE dělat všechno pro to, aby to lidi zajímalo, bavilo a naplňovalo. Velký dík patří Lukášovi Janotovi a Jakubovi Uličníkovi, bez kterých by se to nestalo. Je to zatím ale všechno pořád jenom start. Máme album a musíme s ním od nuly vyrazit do reálného světa. Milujem to, mám to rád.

Budete mít v listopadu při oficiálním křtu větší trému než před divadelní premiérou?
Tréma je vždy jenom jedna a vždy stejná. Taková ta nervozita, když má člověk vylézt před jiné lidi. Na křtu budu ale v něčem klidnější, protože nezodpovídám za nikoho jiného než za sebe a můj výkon nemůže ovlivnit nikdo jiný. Zároveň ale, když budu trapný, tak to nebudu moct svalit na režiséra nebo choreografii. :) Ale to jsou právě pocity, které chci teď prožívat. Přímý kanál mezi mnou a publikem, obecenstvem, lidmi. Těším se.

Křest debutového alba Kde se uskuteční 15.listopadu ve 20.30 v Metro Music Baru v Alfa pasáži v Brně.

(jih)
Foto: Tino Kratochvil