S Vladimírem Polívkou o problémech se jmény i rodiči, o herectví i dědictví

polivkaTáta je král, protože ho lidi mají rádi

Za svých necelých osmadvacet let dokázal Vladimír Polívka už mnohokrát, že není jen ten synáček od Bolka a Chantal, ale že umí jak na jevišti, tak před kamerou, a to televizní i filmovou. Nechci se stát otrokem úspěchu svých rodičů a málokdo ví, co všechno jsem už kvůli tomu odmítl, přiznává. Z Brna se odstěhoval v patnácti, nyní se ale do moravské metropole částečně vrací, aby byl otcem „převychován v šaška". V sobotu 25. února totiž bude mít premiéru v Divadle Bolka Polívky jeho nový kus, který Boleslav Polívka napsal právě pro ně dva: Šašek a syn.

Správně se prý jmenujete Vladimír Claude Jaroslav David Polívka. To je fakt?
Claude a Jaroslav jsou jména po dědech, která, když si to přejete, se ve Francii píšou i do občanky. V Česku jsem jen Vladimír David. Jenže toho Davida nepoužívám vůbec, mám k tomu i osobní důvody. Jeden David, kterého jsem znal, byl hrozný vůl. Když jsem se ale v Kanadě představil jako Vladimír, měli mě okamžitě za Sověta. Tak jsem říkal, že jsem Claude. Což zas ve Francii nešlo, protože to by bylo obdobné, jako bych tady řekl, že se jmenuju třeba Květomír.

Do Prahy jste se odstěhoval s maminkou po rozvodu rodičů. Jaké to bylo, opustit Brno?
Metro jsem nenáviděl okamžitě. To jsem odsoudil při první jízdě, než jsem pochopil,BUGA2497 kopie že abych mohl další čtyři roky dojíždět do školy, musím si prostě nasadit klapky jako většina lidí kolem a ničeho si nevšímat. Měl jsem velkou krizi, ale nebylo to ani tak městem, jako spíš věkem. V Brně jsem nechal všechny kamarády, lásku, patnáct je fakt blbej věk na stěhování. Ale naštěstí se naši domluvili, takže mi v osmnácti připadl dům v Olšanech, což je na jedné straně starost, ale taky velká radost a když můžu, jedu se na ten dům podívat.

Kdy jste se rozhodl, že prkno (snowboardové), na kterém jste byl docela úspěšný, vyměníte za prkna divadelní?
Až někdy kolem maturity, ale nedá se říct, že bych najednou obrátil stránku. S divadlem jsem koketoval odjakživa, ale taky jsem hodně sportoval, protože mi to pro mne přišlo jako jediná cesta z toho marastu. Nakonec to dopadlo asi nejlíp, jak mohlo. S divadelními kurzy jsem začal v Kanadě a protože mne to bavilo, chtěl jsem v tom pokračovat na DAMU. Byl jsem dobře připravenej, záleželo mi na tom. Měsíce jsem na přípravě dělal a moc mi pomohla i sestra Anča.

Co jste si pro přijímačky připravil?
Text pro monolog jsem si napsal sám. Báseň jsem si vybral od A.F. Prévosta a protože sice zazpívám, ale rád to nemám, tak jako píseň jsem si zvolil Kačerov jak hurikán ze slavného animovaného seriálu. Tím jsem hodně zaujal nejmíň jednoho pedagoga, protože všichni ostatní se snažili o árie, a já dal docela dobře Kačerov (☺).

Máte to těžší, jako syn svých slavných a hlavně úspěšných rodičů?
Rozebírám to celý svůj život. Jasně, jako benefit můžete hrát,BUGA2521 kopie jenže pak se ve třiceti zeptáte: Co jsem vlastně udělal? Lidi na mě možná můžou být zvědavější než na Jirku Proutka, ale nese to taky obrovskou zodpovědnost a strašnou psychickou tíhu. Mnozí na mne stejně koukají skrz prsty a zůstávám pro ně protekčním spratkem. Udělal jsem do téhle chvíle stovky věcí . Na druhou stranu málokdo ví, kolik jsem toho odmítl, abych se nestal otrokem úspěchu svých rodičů. Takže jestli mne někdo chce vnímat jako protekčního synáčka, nic s tím nenadělám. Ale já mám čistý štít.

Překvapilo mě, kolik toho o mně táta ví

Se svým otcem teď od půlky ledna zkoušíte jeho hru v jeho divadle. O čem bude Šašek a syn?
Jestli se dá říct, že Manon je o lásce, tak Šašek a syn bude o ... Nevím. Jednoslovně to vyjádřit nejde, kouzlo bude najít v tom to, čím se to nejeví být. Protože to napsal Bolek Polívka, takže v tom bude určitě víc, než jen nějaká slovíčka. Děj se točí kolem napravení mladého vzpurného šlechtice, který se ocitne v rukou starého šaškeca. Ten se mu snaží dost nekomformním způsobem ukázat, jakým způsobem se dostal ke své moudrosti a taky, že šlechticova pýcha je odporná. Že může vládnout i jinak sám sobě i smíchu. Co mne při čtení scénáře překvapilo, bylo, jak moc toho táta o mně ví, co jsem si myslel, že neví. A on se dobře baví tím, jak doplňuju já jeho.

Navazuje Šašek a syn na proslulého Šaška a královnu, kde excelovali právě vaši rodiče?
Snad můžu říct a táta se neurazí, že v poslední době jeho tvorba obsahuje prvekBUGA2549 kopie mrtvé ženy, která tam předtím byla... I tady to tak je. Navazuje to hlavně tím, že netuším, že já jsem synem šaška a královny, což ale všichni diváci vědí, že bráchy asi hrát nebudeme. Takže si s tím můžeme pohrávat a hledat, jak nejlíp pojmenovat, že jsme oba krásní a oškliví a oškliví a krásní.

Váš otec původně za krasavce úplně neplatil, ale vy jste přece fešák.
Jemu ale taky říkali, že na klauna je moc krásný, takže... Jo, v běžném typovém rozdělení jsem asi zařaditelný spíš mezi hezouny, ale právě v Šaškovi a synovi mimo jiné uvidíte, jak tenká je ta hranice mezi krasavcem a zdánlivě ošklivým.

Jaké je poslouchat režiséra - otce a naopak?
Je to těžké i dojemné, to ví každý, kdo má za šéfa otce. Mám však pocit, že si strašně rozumíme a shodujeme se. Ale je to divadlo a když táta jako režisér přikáže, že mám říct Dobrý den s bradou nahoru, tak se nebudu pouštět do konfliktů, to mi nepřísluší. Ani tak vůči otci, jako vůči divadelníkovi. Plně mu důvěřuju. Ale třeba ještě narazíme.

Matka, otec, sestra herci. Druhá nevlastní sestra divadelní výtvarnice a režisérka. Necháte si od nich radit? A necháte si vůbec od někoho radit?
Od režiséra, vždycky. Každý dělá divadlo jinak, takže ve finále si musíte nechat poradit od toho, kdo vás v tu chvíli vede. Ale pokud se týká mé rodiny, vlastně mi radí podezřele málo, vidíte. Tak to se asi zeptám, proč?

Divadelní laťka je vysoko. Teď je to na nás

Film, televize, divadlo. Všechno už jste zkusil, je vám z toho něco bližší?
Jsem přesvědčený, že dávám přednost divadlu.polivka2 České divadlo je na velice dobré úrovni a čím víc se dává peněz do filmu a reklam, tím víc bychom měli divadlo až mateřsky opečovávat a nedopustit, aby se ty jiné věci staly důležitější. Tak se to divadlo snažím dělat tak, jak to nastavili lidé před námi, třeba můj táta. Nasadili laťku vysoko, tak teď je to na nás. A my nejsme špatní, jen se musíme ze sebe neposrat.

Zkoušel jste už i nějaké konkurzy do zahraničních filmů?
Věřte nevěřte, jsem tam skoro každý druhý týden. Angličtina problém není, ale přece jen si trochu vybírám. I když chápu, že velké zahraniční produkci je jedno, že hraju hlavní roli v Národním divadle nebo křičím Ivanu Trojanovi do obličeje, že je debil, na jevišti, samozřejmě, tak přece jen nechci hrát třetího vojáka zleva v komparsu. Rád bych se ocitnul v jejich databázi, ale že by Hollywood byl nějaký můj „american dream", to ne. Moc mi to pozlátko nesedí.

Co teď máte, kromě Šaška a syna, před sebou?
Uspěl jsem v konkurzu a s Ondřejem Havelkou budu točit Hastrmana podle románu Miloše Urbana. A moc mne baví moje postava v seriálu První republika. Dají mi knír, jsem automobilový závodník a důstojník jízdy, který přijede žádat o ruku své milé s celý regimentem. Vlastně trochu hraju svého dědu Clauda.

Nějaký jiný rodinný projekt se nerýsuje?
Ano a ne. Nosím v hlavě nápad,BUGA2617 kopie jak udělat tečku za všemi těmi „rodinnými věcmi", a jak jinak než divadlem. S Filipem Kaňkovským z Národního divadla v Praze, s Annou Stropnickou, která je báječná herečka, a s Filipem Rajmontem, synem režiséra a bývalého šéfa Národního plánujeme něco, co se bude jmenovat Potomci. Taková šílená talk-shaw, myšlenkové panoptikum s lidmi, co se vlastně navzájem docela nenávidí.

Rodiny se asi nezbavíte. Jako prvorozený syn máte taky nárok na dědictví. Co to bude, divadlo, nebo království?
Valašské království je krásný pojem, ale táta je král především proto, že ho lidi mají rádi, ne proto, že má nějaké tituly. A jestli mě lidi budou mít taky rádi a já budu dělat svou práci tak dobře, aby měli respekt a chuť se na to dívat, tak budu vždycky pyšným princem. Jakmile se to nestane, budu bez titulu a bez hodnosti. Takže spíš než království bych měl rád ten smích.

---------------------------------------------------------

Vladimír Polívka se svými rodiči, herečkou Chantal Poullain a Bolkem Polívkou, strávil dětství v Brně. Závodně se věnoval snowboardingu, zajímala ho výtvarná tvorba, studoval v Kanadě angličtinu a po návratu se rozhodl pro studium herectví na DAMU. Jeho první velkou filmovou rolí se stal Adam Šrámek v dramatu Místa. Objevil se například v seriálu Kriminálka Anděl, v televizním thrilleru Occamova břitva, v poslední době hraje také například v seriálu Bohéma. Hostoval v Zimní pohádce Dejvického divadla a v inscenaci Národního divadla v Praze Manon Lescaut ztvárňuje postavu rytíře des Grieux. Jeho nevlastní sestra je herečka Anna Polívková.

---------------------------------------------------------

Šašek a syn

DBP sasek a syn bez napisuŽivotem protřelý král šašků je pověřen převýchovou mladého šlechtice v šaška. Novic je pod jeho vedením – a za asistence jeho kumpánů – podroben lekcím, při kterých postupně nachází své šaškovské já. Postupně dojdou k rituálu, při kterém se zrodí nový šašek. „Nezná matku svou, ni otce svého. Vychován v ústavu pro odložené děti šlechticů. Vychován ve zbroji. Převychován však v šaška. A to vše za trest a v sedmi obrazech, v zajetí šaškujících gerontů. Příliš krásný, než aby byl šaškem na kmetišti dějin. A tak hřích po hříchu suneme se k hrobu." Bolek Polívka

Jiřina Veselá
Foto: Jiří Salik Sláma

.